Sómapura Mahávihára

Sómapura Mahávihára (bengálsky: সোমপুর মহাবিহার) byl jeden z významných buddhistických klášterů Jižní Asie. Jeho pozůstatky se nacházejí nedaleko města Paharpur v severozápadním Bangladéši, kde patří mezi nejdůležitější archeologické lokality. Klášter se skládá z velkého množství stúp a vyhloubených cel pro mnichy.

Sómapura Mahávihára
Poloha
Adresa	Badalgachhi Upazila, Bangladéš Bangladéš
Souřadnice	25°1′52″ s. š., 88°58′37″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ruiny buddhistického kláštera v Paharpuru
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Bangladéš Bangladéš
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	i, ii, vi
Odkaz	322 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	1985 (9. zasedání)

Byl vystaven na přelomu 8. a 9. století a po několik staletí se těšil velké popularitě, postupně jej však začali mnichové opouštět a na počátku 13. století zpustl úplně. Znovuobjeven byl až v 19. století, od roku 1985 je na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Lokalita a popis

Celá stavba zahrnuje 177 pokojů,^[1][2] které sloužily mnichům k ubytování a meditaci. Pokoje spolu s přilehlými svatyněmi tvořily jádro kláštera, který pokrývá plochu až 27 akrů, což z něj činí jeden z nejrozlehlejších klášterů na jih od Himálaje.^[3] Základová deska kláštera má rozměry 276 na 277 metrů.^[2]

Klášter sloužil zejména pro vzdělávací účely a byl schopen pojmout až 2 000 studentů, kteří se sem sjížděli i ze vzdálenějších zemí jako byla Korea, Mongolsko, Čína a Tibet.^[1] V blízkém okolí nebo přímo v klášteře bylo nalezeno množství nejrůznějších drobných i větších předmětů jako jsou mince, kamenné sochy, keramické pozůstatky apod.

Dějiny

Pohled na jednotlivé terasy (červenec 2009)

Počátky kláštera sahají do přelomu 8. a 9. století do doby vlády krále Dharmapály (781–821) z dynastie Pálů.^[4] Několik století byl jedním z velkých náboženských center zejména buddhismu, avšak do jisté míry i hinduismu a džinismu. Podle tradice zde přebýval i významný indický buddhistický učenec Atíša, aby se zde věnoval překladatelské činnosti.^[5]

V 11. století začala moc Pálů, kteří dosud klášteru přáli, upadat. Následkem nájezdů čédiů a čólů chrám zřejmě utrpěl velké škody a již nikdy nedosáhl svého dřívějšího rozkvětu. Sómapura jakožto buddhistické centrum začala postupně ztrácet na významu, úpadek dovršil vpád muslimských vojsk pod vedením Muhammada Chaldžího. Klášter byl krátce poté opuštěn.^[6]

Ruiny kláštera byly znovuobjeveny až na počátku 19. století Buchanonem Hamiltonem. V roce 1919 byla oblast vyhlášena chráněnou archeologickou lokalitou a v roce 1923 se zde začaly provádět vykopávky.^[3] V roce 1985 se klášter dostal na seznam Světového dědictví UNESCO a dnes tvoří jednu ze tří památek Bangladéše zapsaných na tomto seznamu.