Satoši Ómura
japonský biochemik From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Satoši Ómura, japonsky 大村 智; Ómura Satoši, (* 12. července 1935 Nirasaki, prefektura Jamanaši) je japonský biochemik, který působí jako emeritní profesor na Kitasatově univerzitě v tokijském Minatu a také v pozici profesora chemie na Wesleyanově univerzitě v connecticutském Middletownu.
V roce 2015 obdržel spolu s americko-irským parazitologem Williamem C. Campbellem Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, když byly oceněny jejich objevy na poli nové léčby infekcí způsobených hlísticemi.[1][2][3] Rozdělili si tak poloviční podíl. Druhá část připadla čínské farmakoložce Tchu Jou-jou za novátorskou terapii malárie.[3]
Remove ads
Osobní život
V roce 1963 absolvoval chemii na univerzitě v Jamanaši. Magisterský stupeň studia ukončil na Tokyo University of Science. Postgraduální titul (Ph.D.) pak nejdříve získal roku 1968 ve farmakologii na Tokijské univerzitě. Druhý doktorát obdržel v oboru chemie roku 1970 na Tokyo University of Science.[4]
Od roku 1965 působil jako vědec na Kitasatově institutu a přednášel na Kitasatově univerzitě v tokijském Minatu. Obě instituce byly v roce 2008 sloučeny. Prezidentem institutu se stal roku 1990 a k roku 2015 zde pracoval jako emeritní profesor. Mimoto byl v roce 2005 jmenován profesorem chemie na Wesleyanově univerzitě v connecticutském Middletownu.
Ve vědecké dráze se spolupodílel na vývoji léčiv vyrobených z aktivních látek přirozeně se vyskytujících v mikroorganismech.[4][5][6] Objevil třináct nových bakteriálních rodů, včetně Kitasatosporia, Longispora a Arbophoma, a také čtyřicet dva kmenů. Extrahoval přes 470 organických sloučenin, řadu z nich s jedinečnou chemickou strukturou, které byly využity jako antibiotika.[7]
Spolu s americko-irským parazitologem Williamem C. Campbellem převzal Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, když byl oceněn přínos v podobě nové léčby parazitárních onemocnění způsobených hlísticemi.[2][3][6] Profesně se zabýval výzkumem půdních bakterií rodu Streptomyces. Z něho se mu podařilo izolovat kmen Streptomyces avermitilis, produkující makrocyklické laktony avermektiny, u nichž byly prokázány antiparazitární účinky. Campbell následně vyvinul léčiva, jejichž hlavním reprezentantem se stal ivermektin. Světová zdravotnická organizace začala avermektiny masivně používat od 80. let dvacátého století v léčbě proti onchocerciáze (říční slepotě), elefantiáze a dalším parazitárním onemocněním.[8]
Druhá část Nobelovy prémie připadla čínské farmakoložce Tchu Jou-jou za novátorskou terapii malárie.[3]
Remove ads
Přehled ocenění
Vědecké a akademické ceny
- 1985 – Hoechst-Roussel Award[7]
- 1986 – Cena Japonské farmaceutické společnosti[7]
- 1988 – Uehara Prize[7]
- 1990 – Cena Japonské akademie věd[7]
- 1995 – Fudžiwarova cena[7]
- 1997 – Zlatá medaile Roberta Kocha[9]
- 1998 – Cena prince Mahidola[7]
- 2000 – Nakanišiho cena[7]
- 2005 – Natural Product in the Chemistry of Natural Products[7]
- 2007 – Pamětní cena Hamaa Umezawy[7]
- 2010 – Tetrahedron Prize[7]
- 2011 – Arima Award[7]
- 2014 – Gairdner Global Health Award[10]
- 2015 – Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství
Státní vyznamenání
Medaile cti s fialovou stuhou – 1992[7]
rytíř Řádu čestné legie – 2008
Řád posvátného pokladu II. třídy – 2011[11]- Osobnost se zásluhou o kulturu – 2012[7]
Členství v učených společnostech
- 1992 – Německá akademie věd Leopoldina[12]
- 1999 – Národní akademie věd Spojených států amerických[13]
- 2001 – Japonská akademie věd[14]
- 2002 – Francouzská akademie věd[15]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads