Semikonzervativnost

Semikonzervativnost je vlastnost charakteristická pro replikaci DNA. Tento pojem vyjadřuje, že každý nový DNA dvouřetězec se skládá z jednoho starého vlákna a jednoho nového vlákna. Přitom staré vlákno sloužilo při replikaci jako vzor (templát, matrice) pro syntézu vlákna druhého. Semikonzervativní model navrhli již Francis Crick a James Watson, nicméně konečný důkaz přinesl až slavný Meselsonův–Stahlův experiment, který využíval radioaktivního značení bakteriální DNA a následné kultivace bakterií v médiu bez radioizotopů.^[1]

Ze tří možností, jak by mohl být replikován genetický materiál, je platný pouze semikonzervativní model

Jelikož je princip semikonzervativnosti ve vědecké komunitě dobře známý, byl použit i pro některé další biologické procesy, které probíhají obdobně. Příkladem je zřejmě semikonzervativní přenos tzv. nukleozomů při replikaci DNA: bylo zjištěno, že core nukleozomy se nerozpadají zcela, ale pouze se dělí na dvě tetramerické části – přitom se H3/H4 tetramer histonů přenese buď na jedno, nebo na druhé dceřiné vlákno DNA a na druhém se dosyntetizují histony de novo.^[2][3]