Cena Charlese Léopolda Mayera (1955) Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1959) zahraniční člen Královské společnosti (1965) honorary doctorate of the University of Granada (1967) honorary doctorate of the University of Oviedo (1967) …více na Wikidatech
Ochoa hrál důležitou roli při vytváření Španělské společnosti pro biochemii, dnes nazývané Španělská společnost pro biochemii a molekulární biologii. V roce 1963 ji spolu s propagátorem a prvním prezidentem této společnosti biochemikem Albertem Solsem založili.
V roce 1971 bylo v Madridu vytvořeno Centrum molekulární biologie Severo Ochoa, neboť Španělsko chtělo obnovit své vysoké učení a využilo věhlasu svého nositele Nobelovy ceny.
Jeho život byl zfilmován v roce 2001 ve španělské minisérii Severo Ochoa - Dobytí Nobelovy ceny.
Remove ads
Studia a kariéra
Ochoa se narodil 24. září 1905 v Luarca v Asturii. Jeho rodiči byli právník Severo Manuel Ochoa a Carmen de Albornoz (sestra politika a později prezidenta španělské exilové vlády Álvaro de Albornoz). Po smrti svého otce v roce 1912 se s matkou přestěhovali do Malagy, kde dokončil základní studia a střední školu.
Kreatinin - sloučenina vznikající rozpadem kreatinu. Je to odpadní produkt normálního svalového metabolismu a je vylučován močí. Měření kreatininu v moči je nejjednodušší způsob, jak vyhodnotit funkci ledvin.Brzy se začal zajímat o biologii a rozhodl se pro studium medicíny na univerzitě v Madridu. Již během studia se začal zabývat výzkumem. Jeho profesor navrhl jemu a dalšímu studentovi Josému Valdecasasovi, aby pracovali na metodě izolace kreatininu přítomného v moči. Oba studenti vyvinuli metodu měření malého množství svalového kreatininu. O své metodě napsali vědecký článek do časopisu Journal of Biological Chemistry, který byl přijat velmi kladně.
Postgraduální studium pak zahájil v Londýně na London National Institute for Medical Research. Zde se začal zajímat o enzymy.
V roce 1930 se vrátil do Madridu, aby dokončil svou doktorskou práci, kterou obhájil ve stejném roce.
V roce 1931 byl jmenován odborným asistentem Juana Negrina a oženil se s Carmen García Cobián.
V témže roce odcestoval opět do Londýna na London National Institute for Medical Research, kde pracoval s Henrym Daleem na studiu vitaminu B1, enzymu glyoxalasy. Tyto výzkumy byly začátkem jeho zájmu o enzymy a jeho objevy následně znamenaly revoluci ve studiu intermediárního metabolismu.
V září 1936 manželé Ochoovi odešli z válečného Španělska do Německa. Ochoa pracoval v Meyerhofově laboratoři, která v té době byla jedním z nejdůležitějších biochemických zařízení na světě. Zaměřovala se na výzkum procesů, jako je glykolýza a fermentace. Laboratoř čistila a charakterizovala enzymy zapojené do svalové činnosti nebo do fermentace kvasinek. Ochoa zde pracoval až do roku 1938.
V roce 1938 se Ochoa s manželkou přestěhovali do Spojených států.
V roce 1954 pokračoval ve své práci na oxidační fosforylaci a objevil enzym polynukleotidfosforylázu, který byl schopný syntetizovat RNA in vitro z ribonukleosidodifosfátů.
Genetický kód - soubor pravidel, podle kterých se genetická informace uložená v DNA (respektive RNA) převádí na primární strukturu bílkovin (pořadí aminokyselin v řetězci bílkovin)V roce 1955 publikoval v časopise Journal of the American Chemical Society spolu s francouzsko-ruskou biochemičkou Marianne Grunberg-Manago článek o izolaci enzymu z kolibacilu, který katalyzuje syntézu RNA. Objevitelé nazvali enzym polyribonukleonukleotidová nukleotidyltransferáza (nyní PNPáza). Tento objev vedl k přípravě syntetických polynukleotidů různého základního složení, s nimiž skupina Ochoa (paralelně se skupinou Marshalla Nirenberga) dospěla k rozluštění genetického kódu.
V roce 1956 žák Ochoa Američan Arthur Kornberg dokázal syntézu DNA prostřednictvím polymerázy. Oba za to v roce 1959 získali Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu.
Od roku 1964 se Ochoa věnoval hlavně výzkumu replikačních mechanismů virů, které mají RNA jako genetický materiál a popisoval základní fáze tohoto procesu. Zkoumal také mechanismy syntézy proteinů, se zvláštním důrazem na iniciační proces (u prokaryotických i eukaryotických organismů), přičemž byl průkopníkem v objevu iniciačních faktorů translace.
V roce 1974 se přesunul jako významný výzkumný pracovník do Roche Institute for Molecular Biology v New Jersey.
V roce 1975 odešel z Newyorské univerzity.
Remove ads
Španělsko a úmrtí
Od roku 1977 často pobýval v po něm pojmenovaném ústavu Severo Ochoa Molecular Biology Center v Madridu, společném centru Vyšší rady pro vědecký výzkum a Autonomní univerzity v Madridu.
V roce 1985 se definitivně vrátil do Španělska a dále pokračoval ve své práci.
V roce 1986 ve věku jednaosmdesáti let publikoval svou poslední vědeckou práci.
V roce 1987 nastoupil do Královské národní lékařské akademie Španělska a byl jmenován prezidentem Nadace Jiméneze Díaze.
V roce 1993 1. listopadu zemřel a byl pohřben na hřbitově ve svém rodném městě Luarca vedle své ženy Carmen.
Ve své závěti založil Nadaci Carmen a Severo Ochoa.
Výzkum
Enzym E1 - jedna ze součástí pyruvátdehydrogenázového komplexu, který jich obsahuje 20-30.
Vědecký přínos Severo Ochoa byl učiněn především v těchto oblastech:
Objevil dva enzymy citrátsyntetázu a pyruvátdehydrogenázu pomocí výzkumu metabolické enzymologie. Tyto dva enzymy umožnily dokončit popis Krebsova cyklus, který představuje základní biologický proces v metabolismu živých organismů.
Objevil enzym polynukleotid-fosforylázu a popsal syntézu RNA. Tento objev mu spolu s jeho žákem Arthurem Kornbergem vynesl v roce 1959 Nobelovu cenu za medicínu.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Severo Ochoa na Wikimedia Commons 