Římský císař

Další významy jsou uvedeny na stránce Římský císař (rozcestník).

Seznam římských císařů představuje souhrn jedinců monarchicky vládnoucích římské říši od konce 1. století př. n. l. První z nich, Augustus, završil občanské války, jež vedly k zániku římské republiky. Ve svých rukou soustředil značnou vojenskou a politickou moc a své postavení legitimizoval řadou pravomocí a titulů přiznaných mu římským senátem a převzatých po něm většinou jeho nástupců. Ke svému původnímu jménu připojil čestný titul augustus, po svém adoptivním otci zdědil jméno Caesar a běžně byl oslovován vojenským termínem imperator. Na veřejnosti se nechal titulovat neformálním výrazem princeps („první občan“), vyjadřujícím jeho vůdčí pozici ve státě a navozujícím zdání zachování republikánských tradic. Nová forma vlády, vznikající od roku 27 př. n. l., se proto nazývá principát.

Socha znázorňující Augusta, prvního římského císaře

Po Augustově smrti se vláda předávala mezi jeho příbuznými a členy rodu, julsko-klaudijské dynastie. V letech 68 až 69 se říše pohroužila do občanské války, po jejímž skončení získala moc flaviovská dynastie. Větší část 2. století panovali říši adoptivní císaři. Další kolo občanské války se odehrálo v letech 193 až 194, načež nastoupila severovská dynastie. Následovala krize 3. století, v jejímž průběhu se na trůně vystřídal nespočet císařů, panujících obvykle velmi krátkou dobu. Krize přivodila téměř úplný rozvrat říše a vyústila ve zhroucení principátu.

Opětovná konsolidace nastala po nástupu Diocletiana v roce 284. Císařská moc nabyla ryze absolutistický charakter a její nositel byl označován jako dominus („pán“). Toto období se na základě toho někdy nazývá dominát. Jiná zásadní změna spočívala v nastolení tetrarchie, tedy v přenesení vlády na několik císařů panujících zároveň. Tento systém spoluvlády dvou starších císařů s titulem augustů (augusti) a dvou mladších s titulem caesarů (caesares) se ale rozpadl brzy po Diocletianově abdikaci. Za pozdějších dynastií, konstantinovské a valentiniánské, se opětovně prokázala nezbytnost rozdělení správy říše mezi více císařů. Za theodosiovské dynastie se impérium v roce 395 trvale rozdělilo na západořímskou a východořímskou říši.

V 5. století se císařové na Západě ocitli ve stínu vojenských velitelů, kteří nedokázali zabránit kolapsu západní říše. Východ se začal proměňovat v byzantskou říši a počínaje 6. stoletím se pro tamější vládce stále častěji užívalo řeckého termínu basileus. Přehled císařů uzavírá Justinián I., poslední významný panovník, jehož rodným jazykem byla latina.

Legitimita

Seznam v zásadě zahrnuje všechny osoby, jež lze na základě převažujícího mínění badatelů označit za legitimní císaře. Určení legitimity jednotlivých císařů je vzhledem k velmi vágnímu legálnímu vymezení císařské hodnosti poměrně obtížné. Stěžejní úloha při výběru císaře formálně náležela senátu a římskému lidu. Přesto se již v raném principátu zřetelně ukázalo, že klíčovou roli zastávala armáda. Pokud vojsko nebo lid prohlásili někoho za císaře, k dosažení legitimity svého postavení potřeboval tento jedinec také souhlas senátu. Souhlas býval ovšem často vynucován nátlakem. Panující císař mohl jmenovat svého následníka a přenést na něho část zodpovědnosti za řízení státu. V takovém případě příslušela senátu při rozhodování o budoucím císaři jen velmi omezená role.

Mnozí z císařů získali své postavení uzurpací, zatímco řada neúspěšných uchazečů měla legitimní nárok na trůn. Osoby uvedené v seznamu jako legitimní císaři buď po určitou dobu nesporně vládli celé říši, nebo byli spolucísaři či následníky jiných legitimních císařů a sami po nich fakticky vykonávali vládu, anebo byli akceptováni senátem v případě, že se vyskytlo více uchazečů trůnu a žádný z nich nebyl dříve ustanoven následníkem.

Například Aurelianus si uzurpoval trůn, avšak byl jediným a nezpochybnitelným, a proto legitimním vládcem říše. Gallienus sice neměl ve své moci celé území impéria a čelil několika uzurpátorům, ale byl následníkem legitimního císaře Valeriana. Claudius Gothicus se domohl trůnu uzurpací a neovládal celou říši, nicméně byl jediným uchazečem akceptovaným senátem. Obdobně všichni pretendenti trůnu v roce čtyř císařů dosáhli v jisté fázi konfliktu uznání senátu. Shora formulovaným zásadám se vymykají Pescennius Niger a Clodius Albinus, kteří získali moc v roce 193. Přesto i oni jsou zahrnuti do seznamu, neboť legitimita Septimia Severa, tehdejšího senátem formálně uznaného císaře, byla obdobně sporná. Naproti tomu existuje několik jedinců, kteří se stali spolucísaři, nikdy ale nevykonávali samostatně vládu. Obvykle se jedná o potomky některého z císařů. Tito legitimní císaři nejsou v seznamu vedeni individuálně, nýbrž společně s těmi, kdo je učinili svými spoluvládci.

Císařové panující po roce 395 na Východě podléhají stejným, shora uvedeným kritériím, třebaže u nich postačuje vláda jen nad východní polovinou říše. Na Západě je situace poněkud složitější, protože legitimita západního císaře byla v této době často odvozována od souhlasu a uznání jeho východního kolegy. Značná část západních císařů nedosáhla uznání Východu, přesto jsou zařazeni do seznamu. Konkrétně Romulus Augustus byl v podstatě uzurpátor. Navzdory tomu bývá běžně označován za „posledního západořímského císaře“.

Titulatura

Vedle vlastního jména každého císaře tvořily součást jeho oficiální titulatury obvykle také tituly Imperator Caesar, umisťované před tímto jménem, a Augustus, nacházející se za ním. S výjimkou julsko-klaudijské dynastie se tyto tituly v seznamu neuvádějí. Titulatura dále zahrnovala v různých obměnách počty zastávaných úřadů, nebo čestné tituly jako Pater patriae („Otec vlasti“), či jména přemožených národů Germanicus, Sarmaticus, Pathicus, Gothicus, Alamannicus a jiné, případně přízviska Pius („zbožný“), Felix („šťastný“), Invictus („nepřemožitelný“), Victor („vítěz“), Triumphator Semper („vždy triumfující“) a podobně.

Principát

Související informace naleznete také v článku Principát.

Julsko-klaudijská dynastie

Související informace naleznete také v článku Julsko-klaudijská dynastie.

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Augustus IMPERATOR CAESAR DIVI FILIUS AUGUSTUS	16. ledna 27 př. n. l. – 19. srpna 14 n. l.	23. září 63 př. n. l. 19. srpna 14 n. l.	adoptivní syn diktátora Caesara, po bitvě u Actia získal svrchovanou moc nad římskou říší, formálně obnovil republiku, ve skutečnosti nastolil samovládu ve formě principátu, vymezil hranice říše na Rýně a Dunaji, v Germánii utrpěl porážku v bitvě v Teutoburském lese, podnítil rozsáhlou stavební činnost, vytvořil stálé profesionální vojsko, provedl četné reformy, obnovil klid a stabilitu v říši – počátek „římského míru“ (Pax Romana)	40 let, 7 měsíců
	Tiberius TIBERIUS IULIUS CAESAR AUGUSTUS	19. srpna 14 – 16. března 37	16. listopad 42 př. n. l. 16. března 37 n. l.	syn Augustovy manželky Livie adoptovaný Augustem, zanechal výbojů v Germánii, vedl velezrádné procesy (maiestas) proti senátorům a jezdcům, později se stáhl do ústraní spoléhaje na pretoriánské prefekty, v císařské pokladně zanechal obrovskou sumu peněz	22 let, 7 měsíců
	Caligula GAIUS IULIUS CAESAR AUGUSTUS GERMANICUS	16. března 37 – 24. ledna 41	31. srpna 12 24. ledna 41	Tiberiův adoptivní vnuk, prameny ho líčí jako mimořádně krutého císaře, usiloval o posílení osobní moci po vzoru orientálních despocií, padl za oběť spiknutí senátorů a pretoriánů	3 roky, 7 měsíců
	Claudius TIBERIUS CLAUDIUS CAESAR AUGUSTUS GERMANICUS	24. ledna 41 – 13. října 54	1. srpna 10 př. n. l. 13. října 54	Caligulův strýc, na trůn ho dosadila pretoriánská garda, podnikl invazi do Británie a zabral jižní část ostrova, zpacifikoval Mauretánii, při řízení státu se značnou měrou opíral o propuštěnce, čelil spiknutí manželky Messaliny, jeho další žena Agrippina ho údajně otrávila	13 let, 9 měsíců
	Nero NERO CLAUDIUS CAESAR AUGUSTUS GERMANICUS	13. října 54 – 9. června 68	15. prosince 37 9. června 68	adoptivní syn Claudia, nechal zavraždit svoji matku, manželku a bratra, potlačil povstání v Británii, v Římě vypukl velký požár, inicioval pronásledování křesťanů, v Judeji vypuklo židovské povstání, po vzpourách v Galii a Hispánii spáchal sebevraždu	13 let, 8 měsíců

Občanská válka v letech 68 až 69

Související informace naleznete také v článku Rok čtyř císařů.

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Galba SERVIUS SULPICIUS GALBA	8. června 68 – 15. ledna 69	24. prosince 3 př. n. l. 15. ledna 69	uchopil moc s podporou hispánského vojska, vzápětí podlehl spiknutí pretoriánů iniciovanému Othonem	7 měsíců
	Otho MARCUS SALVIUS OTHO	15. ledna 69 – 16. dubna 69	28. dubna 32 16. dubna 69	zmocnil se trůnu poté, co nechal zavraždit Galbu, po porážce v bitvě s Vitelliovým vojskem spáchal sebevraždu	3 měsíce
	Vitellius AULUS VITELLIUS GERMANICUS	16. dubna – 20. prosince 69	24. září 15 20. prosince 69	s podporou germánských legií porazil Othona, nedlouho po vzpouře na východě ho porazili a zabili Vespasianovi vojáci	8 měsíců

Flaviovská dynastie

Související informace naleznete také v článku Flaviovská dynastie.

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Vespasianus TITUS FLAVIUS VESPASIANUS	1. července 69 – 23. června 79	17. listopadu 9 23. června 79	získal trůn díky legiím na východě a v Podunají, s jejichž pomocí zdolal Vitellia, završil první židovskou válku, potlačil povstání Batavů na Rýně, po zničujícím „roce čtyř císařů“ všestranně konsolidoval říši, reformoval finanční systém a inicioval četné stavební projekty	10 let
	Titus TITUS FLAVIUS VESPASIANUS	24. června 79 – 13. září 81	30. prosince 39 13. září 81	Vespasianův starší syn, v Římě dokončil roku 80 Koloseum, Pompeje zasáhla devastující erupce Vesuvu roku 79	2 roky, 3 měsíce
	Domitianus TITUS FLAVIUS DOMITIANUS	14. září 81 – 18. září 96	24. října 51 18. září 96	Vespasianův mladší syn, opevnil hranice říše v Germánii, vedl války v Británii, potýkal se s Dáky, jako první se nechal oslovovat dominus et deus („pán a bůh“), autokratickým řízením státu popudil senát, padl za oběť palácovému spiknutí	15 let

Adoptivní císaři

Související informace naleznete také v článku Adoptivní císaři.

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Nerva MARCUS COCCEIUS NERVA	18. září 96 – 27. ledna 98	8. listopadu 30 27. ledna 98	za císaře ho prohlásil senát, pokusil se o uvolnění poměrů, v zájmu upevnění své vratké pozice adoptoval populárního velitele Traiana	1 rok, 4 měsíce
	Traianus MARCUS ULPIUS NERVA TRAIANUS	28. ledna 98 – 8. srpna 117	18. září 53 8. srpna 117	adoptivní syn Nervy, římská říše za něho dosáhla své největší rozlohy, ve dvou válkách si podmanil Dácii a připojil ji k říši, anektoval Nabatejské království a přeměnil ho v provincii Arabii, vtáhl do parthské říše a vyplenil její hlavní město Ktésifón, připojil Arménii, Asýrii a Mezopotámii, ze získané kořisti nechal vybudovat četné stavby	19 let, 6 měsíců
	Hadrianus PUBLIUS AELIUS TRAIANUS HADRIANUS	11. srpna 117 – 10. července 138	24. ledna 76 10. července 138	adoptivní syn Traiana, po získání moci vyklidil území dobyté svým předchůdcem na východ od Eufratu, procestoval téměř všechny provincie říše, vymezil severní hranice Británie výstavbou Hadriánova valu, potlačil Bar Kochbovo povstání v Judeji	20 let, 11 měsíců
	Antoninus Pius TITUS AELIUS HADRIANUS ANTONINUS	10. července 138 – 7. března 161	19. září 86 7. března 161	adoptivní syn Hadriana, sídlil výhradně v Itálii, rozšířil zábor Británie vybudováním Antoninova valu, opuštěném krátce po jeho smrti, s výjimkou drobných střetů na hranicích se impérium těšilo míru a blahobytu	22 let, 8 měsíců
	Marcus Aurelius MARCUS AURELIUS ANTONINUS	7. března 161 – 17. března 180	26. dubna 121 17. března 180	adoptivní syn Antonina Pia, zpočátku vládl se svým bratrem Luciem Verem, proslul jako představitel filozofického směru stoicismu, bývá proto nazýván „filozofem na trůně“, větší část panování se potýkal s útoky barbarských kmenů během markomanských válek, říši zachvátil zhoubný antoniniánský mor, jemuž sám podlehl	19 let
	Lucius Verus LUCIUS AURELIUS VERUS	7. března 161 – březen (?) 169	15. prosince 130 březen (?) 169	adoptivní syn Antonina Pia, bratr Marcus Aurelius ho ustavil svým spolucísařem, vypravil se na východ proti parthské říši, po jejím vítězném završení zemřel zřejmě na mor	8 let
	Commodus MARCUS AURELIUS COMMODUS ANTONINUS	18. března 180 – 31. prosince 192	31. srpna 161 31. prosince 192	syn Marka Aurelia, po převzetí moci ukončil tažení proti Germánům na severu, přečkal spiknutí své sestry a skupiny senátorů, přejmenoval Řím na Colonii Commodianu, ztotožňoval se s Herkulem a vystupoval jako gladiátor, padl za oběť palácovému spiknutí	12 let, 9 měsíců

Občanská válka v letech 193 až 197

Související informace naleznete také v článku Rok pěti císařů.

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Pertinax PUBLIUS HELVIUS PERTINAX	1. ledna 193 – 28. března 193	1. srpna 126 28. března 193	dosadila ho pretoriánská garda, pokusil se obnovit uvolněnou kázeň, načež ho pretoriáni zavraždili	3 měsíce
	Didius Julianus MARCUS DIDIUS SEVERUS IULIANUS	28. března 193 – 1. června 193	133 nebo 137 1. června 193	získal trůn v dražbě uspořádané pretoriány, došlo ke vzpouře legií na Dunaji a v Orientu, což vyústilo v jeho sesazení a popravu	2 měsíce
	Pescennius Niger GAIUS PESCENNIUS NIGER	duben 193 – duben 194	mezi 135 až 140 duben 194	po Pertinakově smrti se prohlásil v Sýrii za císaře, přidaly se k němu východní provincie, podlehl Septimiu Severovi	1 rok
	Clodius Albinus DECIMUS CLODIUS SEPTIMIUS ALBINUS	193 – 19. února 197	kolem 150 19. února 197	spojil se se Septimiem Severem, jenž mu přiznal titul caesara, posléze se proti němu vzbouřil, po porážce v Galii spáchal sebevraždu	4 roky

Severovská dynastie

Související informace naleznete také v článku Severovská dynastie.

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Septimius Severus LUCIUS SEPTIMIUS SEVERUS PERTINAX	9. dubna 193 – 4. února 211	11. dubna 145 4. února 211	s podporou dunajských legií povstal v Panonii proti Didiu Julianovi, po jeho sesazení zdolal Pescennia Nigra na východě, pak přemohl Clodia Albina na západě, zvítězil nad Parthy a zabral severní Mezopotámii, opíral se veskrze o armádu, zemřel v průběhu tažení v Británii	17 let, 10 měsíců
	Caracalla MARCUS AURELIUS SEVERUS ANTONINUS	4. února 211 – 8. dubna 217	4. dubna 188 8. dubna 217	starší syn Septimia Severa, nechal zavraždit vlastního bratra a spoluvládce Getu, vydal Constitutio Antoniniana, edikt udělující římské občanství všem mužským obyvatelům říše, válčil s Germány, během tažení proti Parthům padl za oběť spiknutí	6 let, 2 měsíce
	Geta PUBLIUS SEPTIMIUS GETA	4. února 211 – prosinec 211	7. března 189 prosinec 211	mladší syn Septimia Severa, vládl společně s bratrem Caracallou, který ho nechal zavraždit	10 měsíců
	Macrinus[pozn. 1] MARCUS OPELLIUS SEVERUS MACRINUS společně s ním Diadumenianus[pozn. 1]	8. dubna 217 – červen 218	164 červen 218	zosnoval komplot proti Caracallovi, pokusil se omezit platy vojáků zvýšené svým předchůdcem, po porážce s Parthy ho svrhlo nespokojené vojsko	1 rok, 2 měsíce
	Heliogabalus MARCUS AURELIUS ANTONINUS	16. května 218 – 11. března 222	204 11. března 222	vnuk Caracallovy tety, jeho vláda se vyznačovala sexuálními skandály a náboženskými kontroverzemi, svojí výstředností a zhýralostí si znepřátelil senát, lid i pretoriány, kteří ho zavraždili	3 roky, 10 měsíců
	Alexander Severus MARCUS AURELIUS SEVERUS ALEXANDER	13. března 222 – březen 235	1. října 208 březen 235	Heliogabalův bratranec a adoptivní syn, na řízení státu se značnou měrou podílely jeho babička a matka, s obtížemi zadržel expanzi novoperské sásánovské říše, jež na východě nahradila parthskou říši, při tažení proti Alamanům na Rýně ho zavraždili vlastní vojáci	13 let

Vojenští císaři

Související informace naleznete také v článcích Krize třetího století a Vojenští císaři.

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Maximinus GAIUS IULIUS VERUS MAXIMINUS	březen 235 – duben 238	172 nebo 173 duben 238	provolaly ho germánské legie, válčil s barbary na Rýně a Dunaji, během neúspěšné vzpoury Gordianů ho senát sesadil, vytáhl proto na Řím, jeho vojáci ho ale zavraždili	3 roky, 1 měsíc
	Gordianus I. MARCUS ANTONIUS GORDIANUS SEMPRONIANUS ROMANUS AFRICANUS	22. března 238 – 12. dubna 238	kolem 159 12. dubna 238	s podporou senátu prohlášen v Africe za císaře, po porážce svého syna Gordiana II. spáchal sebevraždu	necelý 1 měsíc
	Gordianus II. MARCUS ANTONIUS GORDIANUS SEMPRONIANUS ROMANUS AFRICANUS	22. března 238 – 12. dubna 238	kolem 192 12. dubna 238	prohlášen za císaře společně s otcem Gordianem I., krátce nato padl v bitvě	necelý 1 měsíc
	Pupienus MARCUS CLODIUS PUPIENUS MAXIMUS	22. dubna 238 – 29. července 238	kolem 165 29. července 238	senát ho ustavil proti Maximinovi, vládl společně s Balbinem, zavraždili ho pretoriáni	3 měsíce
	Balbinus DECIMUS CAELIUS CALVINUS BALBINUS	22. dubna 238 – 29. července 238	178 29. července 238	senát ho ustavil proti Maximinovi, vládl společně s Pupienem, zavraždili ho pretoriáni	3 měsíce
	Gordianus III. MARCUS ANTONIUS GORDIANUS	238 – únor nebo březen 244	20. ledna 235 únor či březen 244	vnuk Gordiana I., vládl nejprve společně s Pupienem a Balbinem, později sám pod dohledem matky a tchána, zemřel za nejasných okolností při tažení proti perské říši	6 let
	Philippus Arabs MARCUS IULIUS PHILIPPUS společně s ním Philippus mladší	244 – září či říjen 249	kolem 204 září či říjen 249	vojsko ho provolalo po smrti Gordiana III., oslavil tisíc let od založení Říma, padl v boji proti vzbouřeným dunajským legiím v čele s Deciem	5 let
	Decius GAIUS MESSIUS QUINTUS TRAIANUS DECIUS společně s ním Herennius Etruscus	249 – červen 251	kolem 201 červen 251	vzbouřil se proti Philippovi, pronásledoval křesťany, vypravil se proti Gótům útočícím zpoza Dunaje, avšak se svým synem Herenniem Etruskem zahynul v bitvě u Abrittu	2 roky
	Trebonianus Gallus GAIUS VIBIUS TREBONIANUS GALLUS společně s ním Hostilianus a Volusianus	červen 251 – srpen 253	kolem 206 srpen 253	vojsko ho prohlásilo za císaře po zabití Decia, vládl nejprve společně se synem svého předchůdce Hostilianem a poté s vlastním synem Volusianem, zabili ho vlastní vojáci po vzpouře na dolním Dunaji	2 roky
	Aemilianus MARCUS AEMILIUS AEMILIANUS	srpen 253 – září či říjen 253	207 či 213 září či říjen 253	povstal proti Gallovi, nedlouho po uchopení moci podlehl Valerianovi	necelé 3 měsíce
	Valerianus PUBLIUS LICINIUS VALERIANUS	253 – 260	mezi 190 a 200 po 260	získal trůn vítězstvím nad Aemilianem, svým spolucísařem ustavil syna Galliena, pronásledoval křesťany, vytáhl proti sásánovskému králi Šápúrovi I., v bitvě u Edessy upadl do perského zajetí, v němž zemřel	7 let
	Gallienus PUBLIUS LICINIUS EGNATIUS GALLIENUS	253 – 268	218 268	syn Valeriana, úspěšně čelil vpádům Germánů a několika uzurpátorům, na západě přesto vzniklo polonezávislé galské císařství v čele s Postumem, východ se po zajetí Valeriana vymkl kontrole, reformoval armádu, senátorům odňal přístup do velitelských funkcí, zavraždili ho vlastní důstojníci	15 let
	Claudius Gothicus MARCUS AURELIUS CLADIUS	268 – 270	10. května 213 či 214 270	pravděpodobně se podílel na smrti svého předchůdce, náležel k tzv. ilyrským císařům, dosáhl rozhodného vítězství nad Góty v bitvě u Naissu, zemřel na mor	2 roky
	Quintillus MARCUS AURELIUS CLAUDIUS QUINTILLUS	září (?) 270 – říjen či listopad 270	kolem 220 říjen či listopad 270	bratr Claudia Gothika, zemřel násilnou smrtí nedlouho po nabytí moci	necelé 2 měsíce
	Aurelianus LUCIUS DOMITIUS AURELIANUS	270 – září 275	9. září 214 září 275	provolaly ho dunajské legie, zdolal Alamany a jiné barbarské kmeny, vyklidil Dácii, vítězstvím nad palmýrskou královnou Zenobií získal zpět východní provincie, podrobil si galské císařství, za což si vysloužil titul „obnovitel světa“ (Restitutor Orbis), zavraždili ho pretoriáni	5 let
	Tacitus MARCUS CLADIUS TACITUS	275 – červenec 276	kolem 200 červenec 276	za císaře ho prohlásil senát se souhlasem armády, zavraždili ho vlastní vojáci	asi 9 měsíců
	Florianus MARCUS ANNIUS FLORIANUS	červenec 276 – září 276	kolem 210 září 276	nevlastní bratr Tacita, zemřel násilnou smrtí poté, co se vzbouřil Probus	2 měsíce
	Probus MARCUS AURELIUS PROBUS	276 – září či říjen 282	19. srpna 232 září či říjen 282	provolalo ho vojsko na východě, četnými vítězstvími nad barbary upevnil hranice na Rýně a Dunaji, ustál několik uzurpací, po vzpouře pretoriánského prefekta Cara ho zavraždili jeho muži	6 let
	Carus MARCUS AURELIUS CARUS	září či říjen 282 – červenec či srpen 283	kolem 224 červenec či srpen 283	ustaven za císaře v horním Podunají, za spoluvládce si určil syny Carina a Numeriana, zemřel za podivných okolností při úspěšném tažení proti Sásánovcům	necelý 1 rok
	Numerianus MARCUS AURELIUS NUMERIUS NUMERIANUS	červenec či srpen 283 – listopad 284	kolem 253 listopad 284	mladší syn Cara, po smrti otce spravoval východní provincie, zřejmě ho zavraždil jeho pretoriánský prefekt	1 rok, 4 měsíce
	Carinus MARCUS AURELIUS CARINUS	283 – červenec 285	asi 250 červenec 285	starší syn Cara, spravoval západní provincie, zavraždil ho vlastní důstojník během bitvy proti Diocletianovi	2 roky

Dominát

Související informace naleznete také v článku Dominát.

Tetrarchie

Související informace naleznete také v článku Tetrarchie.

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Diocletianus GAIUS AURELIUS VALERIUS DIOCLETIANUS	20. listopadu 284 – 1. května 305	kolem 244 kolem 312	zavedl systém „vlády čtyř“, zvaný tetrarchie, v rámci něhož řídil stát s dalšími třemi spolucísaři, posílil autokratický charakter císařství, dosáhl řady vítězství nad barbary, provedl četné reformy v hospodářství a armádě, rozšířil byrokratický aparát, reorganizoval administrativní členění říše, rozpoutal největší pronásledování křesťanů, později se vzdal trůnu	20 let, 5 měsíců
	Maximianus MARCUS AURELIUS VALERIUS MAXIMIANUS	1. dubna 286 – 1. května 305	kolem 250 červenec 310	Diocletianus ho učinil svým spolucísařem na západě, vedl tažení proti bagaudům v Galii a barbarům na Rýně a v severní Africe, abdikoval společně s Diocletianem, opakovaně se pokoušel získat zpět vládu, na příkaz Konstantina I. spáchal sebevraždu	19 let, 1 měsíc
	Galerius GAIUS GALERIUS VALERIUS MAXIMIANUS	1. května 305 – květen 311 (caesarem od 293)	mezi 250 a 260 květen 311	původně Diocletianovým caesarem, přes prvotní nezdar dosáhl drtivého vítězství nad Peršany, přesvědčil Diocletiana k pronásledování křesťanů, po jeho abdikaci nedokázal zachovat tetrarchii, před smrtí vydal edikt o toleranci křesťanství	6 let
	Constantius I. FLAVIUS VALERIUS CONSTANTIUS	1. května 305 – 25. července 306 (caesarem od 293)	kolem 250 25. července 306	původně Maximianovým caesarem, potlačil uzurpaci v Británii, vedl výpravy proti Germánům na Rýně, zemřel nedlouho po získání hodnosti augustus	1 rok, 3 měsíce
	Severus FLAVIUS VALERIUS SEVERUS	srpen 306 – 307 (caesarem od 305)	? 16. září 307	původně Constantiovým caesarem, po jeho smrti povýšil na augusta, během tažení proti vzbouřenému Maxentiovi ho opustilo vojsko, načež byl popraven	necelý 1 rok
	Maxentius MARCUS AURELIUS VALERIUS MAXENTIUS	28. října 306 – 28. října 312	mezi 275 a 283 28. října 312	syn Maximiana, chopil se vlády v Římě, po vítězství nad Severem rozšířil svoji moc na celou Itálii a Afriku, padl v boji proti Konstantinovi I.	6 let
	Maximinus Daia GAIUS GALERIUS VALERIUS MAXIMINUS	1. května 310 – 313 (caesarem od 305)	20. listopadu 275 či 285 313	původně Galeriovým caesarem, již před jeho skonem začal užívat titul augustus, podlehl Liciniovi a záhy poté zemřel	3 roky
	Licinius GAIUS VALERIUS LICINIANUS LICINIUS společně s ním Valerius Valens a Martinianus	11. listopadu 308 – 18. září 324	kolem 265 325	Galerius ho ustavil za augusta proti Maxentiovi, přemohl Maximina a opanoval východ, Konstantin I. ho dvakrát porazil, zbavil vlády a nechal popravit	15 let, 10 měsíců

Konstantinovská dynastie

Související informace naleznete také v článku Konstantinovská dynastie.

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Konstantin I. FLAVIUS VALERIUS CONSTANTINUS	25. července 306 – 22. května 337	27. února mezi 272 a 285 22. května 337	syn Constantia I., provolalo ho vojsko po otcově smrti, v bitvě u Milvijského mostu zdolal Maxentia, po vítězství nad Liciniem dosáhl samovlády, ukončil perzekuci křesťanů vydáním ediktu milánského, přiklonil se ke křesťanství, podporoval církev a svolal první ekumenický koncil, založil Konstantinopol – nové hlavní město impéria, pokračoval v Diocletianových reformách správy, armády a hospodářství	30 let, 10 měsíců
	Konstantin II. FLAVIUS CLAUDIUS CONSTANTINUS	22. května 337 – 340	únor 317 340	syn Konstantina I., po smrti otce mu připadla Británie, Galie a Hispánie, nečekaně zaútočil na Constantovu doménu, avšak padl v boji	3 roky
	Constans FLAVIUS IULIUS CONSTANS	22. května 337 – 350	mezi 320 a 323 350	syn Konstantina I., spravoval Itálii, Afriku a Illyricum, odvrátil útok svého bratra Konstantina II. a získal jeho doménu, byl odpůrcem křesťanské hereze ariánství, svrhl ho a zabil uzurpátor Magnentius	13 let
	Constantius II. FLAVIUS IULIUS CONSTANTIUS	22. května 337 – 3. listopadu 361	7. srpna 317 3. listopadu 361	syn Konstantina I., spravoval východní provincie, vedl dlouhou a nerozhodnou válku s perskou říší, podporoval ariánství, vítězstvím nad Magnentiem získal vládu nad celým impériem, svému bratranci Julianovi svěřil správu Galie, zemřel nedlouho po Julianově vzpouře	24 let, 5 měsíců
	Julianus FLAVIUS CLAUDIUS IULIANUS	3. listopadu 361 – 26. června 363 (caesarem od 355)	331 26. června 363	synovec Konstantina I., jeho bratranec Constantius ho jako caesara pověřil obranou Galie, zvítězil nad Alamany v bitvě u Argentorate, vzbouřil se proti Constantiovi, po jehož smrti dosáhl samovlády, přechodně obnovil pohanství, padl v boji při výpravě proti perské říši	1 rok, 8 měsíců
	Jovianus[pozn. 2] FLAVIUS IOVIANUS	26. června 363 – 17. února 364	331 17. února 364	vojsko ho v perské říši prohlásilo za císaře, odmítl pohanství a vrátil se ke křesťanství	8 měsíců

Valentiniánská dynastie

Související informace naleznete také v článku Valentiniánská dynastie.

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Valentinianus I. FLAVIUS VALENTINIANUS	26. února 364 – 17. listopadu 375	321 17. listopadu 375	vojsko ho zvolilo po smrti Joviana, ujal se správy západních provincií, východní svěřil bratru Valentovi, energicky bránil a opevňoval hranice Galie před útoky barbarů, podnikal tažení na Rýně i Dunaji	11 let, 9 měsíců
	Valens FLAVIUS IULIUS VALENS	28. března 364 – 9. srpna 378	328 9. srpna 378	Valentinianův bratr, brzy po získání trůnu čelil nebezpečné uzurpaci, vedl výpravy za Dunaj a proti Persii, podporoval ariánství, přišel o život v bitvě u Adrianopole proti Vizigótům	14 let, 4 měsíce
	Gratianus FLAVIUS GRATIANUS	17. listopadu 375 – 25. srpna 383	18. dubna 359 25. srpna 383	starší syn Valentiniana I., vládl na západě společně s bratrem Valentinianem II., přestal užívat tradiční pohanský titul pontifex maximus, zavraždili ho během vzpoury Magna Maxima	7 let, 9 měsíců
	Valentinianus II. FLAVIUS VALENTINIANUS	22. listopadu 375 – 15. května 392	371 15. května 392	mladší syn Valentiniana I., nastoupil ve čtyřech letech, nacházel se pod vlivem své matky a germánského generála Arbogasta, po vpádu Magna Maxima do Itálie uprchl na východ, s pomocí Theodosia I. získal zpět trůn, zemřel násilnou smrtí	16 let, 6 měsíců

Theodosiovská dynastie

Související informace naleznete také v článku Theodosiovská dynastie.

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Theodosius I. FLAVIUS THEODOSIUS	19. ledna 379 – 17. ledna 395	11. ledna 347 17. ledna 395	Gratianus ho ustavil za císaře na východě, dovolil Vizigótům, aby sídlili jako foederati na římském území, povýšil křesťanství na státní náboženství, potlačil uzurpaci Magna Maxima, vítězstvím v bitvě u Frigidu nad Arbogastem dosáhl jako poslední císař samovlády, jeho smrtí došlo k trvalému rozdělení impéria na západořímskou a východořímskou říši	16 let
	Arcadius FLAVIUS ARCADIUS VÝCHOD	leden 395 – 1. května 408	377 1. května 408	Theodosiův starší syn, namísto něho vykonávali vládu civilní hodnostáři a jeho manželka, Vizigóti vydrancovali balkánské provincie, barbaři se pokusili získat moc v Konstantinopoli	13 let, 3 měsíce
	Honorius FLAVIUS HONORIUS ZÁPAD	23. ledna 395 – 15. srpna 423	9. září 384 15. srpna 423	Theodosiův mladší syn, řízení státu přenechal polobarbarskému vojevůdci Stilichonovi a generálu Constantiovi, Alani, Vandalové a Svébové překročili Rýn a vtáhli do Hispánie, Británie odpadla od říše, Vizigóti pod vedením Alaricha vyplenili Řím a poté byli usazeni v Galii	28 let, 7 měsíců
	Theodosius II. FLAVIUS THEODOSIUS VÝCHOD	1. května 408 – 28. července 450	10. dubna 401 28. července 450	Arcadiův syn, moc třímali vysocí státní úředníci a císařovi příbuzní, Konstantinopol byla obehnána mohutnými theodosiánskými hradbami, vyšla sbírka římského práva zvaná Codex Theodosianus, církev a říši štěpily závažné dogmatické spory, Hunové zdevastovali balkánské provincie a vynutili si placení vysokého tributu	42 let, 3 měsíce
	Constantius III. FLAVIUS CONSTANTIUS ZÁPAD	8. února 421 – 2. září 421	? 2. září 421	manžel Honoriovy sestry, dlouholetý faktický vládce Západu, který zemřel nedlouho poté, co se stal spolucísařem svého švagra	7 měsíců
	Joannes ZÁPAD	27. srpna 423 – květen 425	? květen či červen 425	po Honoriově smrti prohlášen v Itálii za císaře, svrhlo ho vojsko vyslané z Východu	1 rok, 9 měsíců
	Valentinianus III. FLAVIUS PLACIDIUS VALENTINIANUS ZÁPAD	23. října 425 – 16. března 455	2. července 419 16. března 455	syn Constantia III., nastoupil na trůn v šesti letech, vládu vykonávala nejprve jeho matka, později generál Aetius, jenž v bitvě na Katalaunských polích odrazil vpád Hunů vedených Attilou, Vandalové obsadili Afriku, zemřel násilnou smrtí poté, co zavraždil Aetia	29 let, 5 měsíců
	Marcianus FLAVIUS MARCIANUS VÝCHOD	25. srpna 450 – 27. ledna 457	kolem 390 27. ledna 457	švagr Theodosia II., svolal chalkedonský koncil, vedoucí k odsouzení monofyzitismu v Egyptě a Sýrii, jeho panování se vyznačovalo mírem a prosperitou, odmítl platit Hunům tribut, ve státní pokladně zanechal značné finanční rezervy	6 let, 5 měsíců

Poslední západní císaři

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Petronius Maximus FLAVIUS PETRONIUS MAXIMUS	17. března 455 – 31. května 455	kolem 396 31. května 455	zřejmě dal zavraždit svého předchůdce, potom se oženil s jeho manželkou, zabil ho dav krátce předtím, než Vandalové v čele s Geiserichem vyplenili Řím	2 měsíce
	Avitus EPARCHIUS AVITUS	9. či 10. července 455 – 17. či 18. října 456	mezi 385 a 395 457	s podporou Vizigótů prohlášen v Galii za císaře, brzy po nabytí moci ho sesadilo vojsko v Itálii	1 rok, 3 měsíce
	Maiorianus IULIUS VALERIUS MAIORIANUS	1. dubna 457 – 2. srpna 461	kolem 420 7. srpna 461	získal trůn s pomocí germánského generála Ricimera, pokusil se konsolidovat západní říši, vytáhl do jižní Galie a Hispánie, plánovanou expedici do Afriky zmařili Vandalové zničením invazní floty, Ricimer ho dal popravit	4 roky, 4 měsíce
	Libius Severus	19. listopadu 461 – 14. listopadu 465	? 14. listopadu 465	Ricimerova loutka, zemřel za nejasných okolností	4 roky
	Anthemius PROCOPIUS ANTHEMIUS	12. dubna 467 – 11. července 472	kolem 420 11. července 472	dosazen s pomocí Východu a se souhlasem Ricimera, ve spolupráci s Leonem I. podnikl neúspěšnou výpravu proti Vandalům do severní Afriky, obdobně skončilo tažení proti Vizigótům v Galii, podlehl Ricimerovi, který ho nechal popravit	5 let, 3 měsíců
	Olybrius ANICIUS OLYBRIUS	11. července 472 – říjen či listopad 472	? říjen či listopad 472	Ricimer ho učinil svým loutkovým císařem	asi 4 měsíce
	Glycerius	březen 473 – červen 474	? po 480	císařem ho ustavil Ricimerův nástupce, ztratil moc po příchodu Julia Nepota do Itálie	1 rok, 3 měsíce
	Julius Nepos	červen 474 – 28. srpna 475	? 480	zmocnil se vlády s podporou Východu, v důsledku vzpoury vojska uprchl do Dalmácie, kde setrval až do své smrti	1 rok, 2 měsíce
	Romulus Augustus	31. října 475 – 4. září 476	?	na trůn ho jako nedospělého dosadil jeho otec, fakticky vládl pouze Itálii, sesadil ho barbarský velitel Odoaker, jeho svržením došlo k zániku západořímské říše	10 měsíců

Východní císaři v letech 457 až 565

Portrét	Jméno	Vláda	Narození a úmrtí	Poznámka	Délka vlády
	Leon I. FLAVIUS VALERIUS LEO	7. února 457 – 18. ledna 474	kolem 401 18. ledna 474	císařem ho učinil barbarský vojevůdce Aspar, vyslal ohromnou flotu do severní Afriky proti Vandalům, nicméně výprava skončila katastrofální porážkou, spojil se s Isaury a jejich vůdcem Zenonem, aby vyvážil germánský vliv v armádě, nechal zavraždit Aspara	16 let, 11 měsíců
	Leon II. FLAVIUS LEO	18. ledna 474 – 17. listopadu 474	467 17. listopadu 474	vnuk Leona I., svým spolucísařem ustavil svého otce Zenona, brzy poté, v sedmi letech zemřel	10 měsíců
	Zenon FLAVIUS ZENO	9. února 474 – 9. dubna 491	? 9. dubna 491	otec Leona II., přečkal opakované vojenské vzpoury a spiknutí, v úvodu vlády ho Basiliskos donutil přechodně opustit Konstantinopol, čelil Ostrogótům plenícím Balkán, posléze je přiměl k odchodu do Itálie, pokusil se o kompromis s monofyzity, což vyústilo v akakiánské schizma s papežem	17 let, 2 měsíce
	Basiliscus FLAVIUS BASILISCUS	9. ledna 475 – srpen 476	?	švagr Leona I., vypudil z trůnu Zenona, jenž ho ale záhy svrhl a nechal zavraždit	1 rok, 7 měsíců
	Anastasius I. FLAVIUS ANASTASIUS	11. dubna 491 – 9. července 518	kolem 430 9. července 518	za císaře ho ustavila vdova po Zenonovi, potlačil Isaury, provedl četné administrativní reformy, zdokonalil daňovou soustavu, válčil s perskou říší, opevnil východní hranici, inklinoval k monofyzitismu, což vedlo k opakovaným vzpourám na Balkáně, ve státní pokladně zanechal obrovské peněžní prostředky	27 let, 3 měsíce
	Justinus I. FLAVIUS IUSTINUS	červenec 518 – 1. srpna 527	kolem 450 1. srpna 527	chopil se trůnu po smrti svého předchůdce, ukončil akakiánské schizma a pronásledoval monofyzity	9 let
	Justinianus I. FLAVIUS PETRUS SABBATIUS IUSTINIANUS	1. srpna 527 – 14. listopadu 565	kolem 482 14. listopadu 565	synovec a adoptivní syn Justina I., vybudoval v Konstantinopoli chrám Hagia Sofia, podnítil kodifikaci římského práva, známou jako Corpus iuris civilis, pokusil se o obnovu říše (renovatio imperii), přičemž si podmanil království Vandalů v Africe a Ostrogótů v Itálii, jeho záměry narušila drastická epidemie moru, později se zapletl do vyčerpávajících válek s perskou říší a na Apeninském poloostrově	38 let, 3 měsíce

Poznámky

1. Nepatří k severovské dynastii.
2. Nepatří ke konstantinovské dynastii.

Literatura

• CLAUSS, Manfred. Die römischen Kaiser. München: C.H. Beck, 1997. ISBN 3-406-42727-8
• DEMANDT, Alexander. Geschichte der Spätantike: das römische Reich von Diocletian bis Justinian, 284-565 n. Chr. München: C.H. Beck, 1998. ISBN 3-406-44107-6
• GRANT, Michael. Římští císařové: životopisy vládců císařského Říma v letech 31 př. Kr. – 476 po Kr. Praha: BB art, 2002. ISBN 80-7257-731-X
• CHRIST, Karl. Geschichte der römischen Kaiserzeit: Von Augustus bis zu Konstantin. München: C.H. Beck, 1995. ISBN 3-406-36316-4
• KIENAST, Dietmar. Römische Kaisertabelle. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1996. ISBN 3-534-13289-0

Související články

• Seznam římských králů
• Seznam římských konzulů
• Seznam byzantských císařů
• Seznam panovníků Svaté říše římské

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu římský císař na Wikimedia Commons
• Římští císařové 31 př. n. l. – 476 n. l. Římské císařství
• The Imperial Index: The Rulers of the Roman Empire. De Imperatoribus Romanis (anglicky)
• Římské císařství. Antika.avonet.cz

Portály: Starověký Řím