Signe Hornborgová

Signe Ida Katarina Hornborgová (8. listopadu 1862 Turku – 6. prosince 1916 Helsinky) byla finská architektka. Po obdržení diplomu z architektury v roce 1890 se stala první oficiální architektkou na světě.^[1]

Signe Hornborgová
Narození	8. listopadu 1862 Turku Finské velkoknížectví Finské velkoknížectví
Úmrtí	6. prosince 1916 (ve věku 54 let) Helsinky Finské velkoknížectví Finské velkoknížectví
Alma mater	Helsinská technická univerzita (1888–1890)
Povolání	architektka
Rodiče	Anders Johan Hornborg
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Signelinna v Pori

Vyrůstala jako páté ze sedmi dětí v rodině Hildy Thomé a Anderse Johana Hornborga, pokrokového luteránského biskupa z Porvoo. Hornborgová navštěvovala od jara 1888 Vysokou školu umění, designu a architektury v Helsinkách, kde promovala v roce 1890. Studium architektury absolvovala na základě zvláštního povolení, protože studentky nebyly na školu přijímány.^[2] Poté, co se nejprve pustila do aktivní spolupráce s Eliou Heikelem, nastoupila do agentury Larse Soncka.^[3]

Jedním z jejích nejvýznamnějších děl je Signelinna (známá také jako Nerwanderin talo nebo Nerwanderův dům) v Pori (1892). Navrhla také vnější fasádu bytového domu na Sepänkatu 1 (1897) v Helsinkách, protože v době, kdy byla architektura mužskou profesí, se nepovažovalo za správné, aby ženy navrhovaly celé budovy.

Hornborgová, pracující ve stylu národního romantismu, se podílela také na návrhu budovy hasičského sboru v Hamině, za který nevyžadovala žádný honorář. Pracovala také na obecních budovách, jako je chudobinec pro děti v Helsinkách, který nechala postavit filantropka Fanny Palmén (zbořen).^[4] Zničení obytného domu na Sepänkatu (švédsky Smedsgatan) 1 v Helsinkách (1897), jehož demolice proběhla na sklonku 60. let 20. století, je dodnes považováno za velký architektonický skandál.^[3]