Sjezd lidových poslanců (SSSR)

Sjezd lidových poslanců byl nejvyšší státní orgán Sovětského svazu od svého vytvoření v roce 1989 do zániku SSSR na konci roku 1991. Sjezd volil členy Nejvyššího sovětu, který zastával funkci stálého parlamentu.

Sjezd lidových poslanců SSSR (Съезд народных депутатов СССР)
Základní informace
Typ	jednokomorový
Sídlo	Kremelský sjezdový palác
Vedení
Předseda	od 26. března 1989
Složení
Počet členů	2250 (1989); 2245 (1991)
Volby
Volební období	1989–1991

Volby

Volby lidových poslanců se konaly 26. března (1. kolo) a 9. dubna (2. kolo) 1989. Jejich zvolení poprvé v historii přecházela předvolební kampaň, diskuse v novinách a rozhlasové i televizní přenosy,^[1] avšak pouze 1500 z celkového počtu 2250 poslanců bylo voleno přímo a 339 z těchto zvolených poslanců nemělo žádné protikandidáty.^[2]

Volební klíč byl stanoven takto:

• 750 poslanců bylo zvoleno podle systému pro volby do Sovětu svazu (jeden poslanec na 300 000 obyvatel).
• 750 poslanců bylo zvoleno podle systému pro volby do Sovětu národností (32 poslanců na každou svazovou republiku, 11 na každou autonomní republiku, 5 na každou autonomní oblast a 1 na každý národnostní okruh).
• 750 poslaneckých mandátů bylo přiděleno zástupcům veřejných organizací (KSSS, Komsomol a odbory).

Zvolení

• KSSS: 1958 poslanců
• nezávislí: 292 poslanců

Zasedání

Po volbách byla svolána 4 zasedání sjezdu:

1. 25. května – 9. června 1989
2. 12. prosince – 24. prosince 1989
3. 12. března – 20. března 1990
4. 5. září 1991

Na prvním zasedání poslanci využili svobody slova ke kritice stavu Sovětského svazu. Radikálové a konzervativci měli na prvním zasedání řeč za řečí, živě přenášenou televizí a sledovanou miliony lidí. Sledovalo to tolik lidí, že průmyslová produkce klesla, protože všichni byli přilepení k obrazovkám.^[zdroj?]

Na třetím zasedání byl Michail Gorbačov zvolen prezidentem SSSR.

Na posledním zasedání, jako následek srpnového puče, předal sjezd veškerou svou moc Nejvyššímu sovětu.