Skoltská sámština

Skoltská sámština (sääʹmǩiõll^[2]) je sámský jazyk z ugrofinské větve uralské jazykové rodiny. Mluví jí zhruba 400 lidí na severu Finska a asi jen 20 v Rusku.^[1] Kdysi se vyskytovala i na severu Norska v oblasti Neiden.

Skoltská sámština
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Finsko, Rusko (v mapě č. 6)
Počet mluvčích	asi 420 (2001)[1]
Klasifikace	Uralské jazyky Ugrofinské jazyky Finsko-permské jazyky Finsko-volžské jazyky Finsko-laponské jazyky Sámské Východosámské
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	sms (B) sms (T)
ISO 639-3	sms
Ethnologue	SMS
Wikipedie
testovací verze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abeceda a pravopis

Pravopis byl vytvořen v roce 1973. Abeceda se skládá z 36 písmen:^[3]

Velká písmena

A

Â

B

C

Č

Ʒ

Ǯ

D

Đ

E

F

G

Ǧ

Ǥ

H

I

J

K

Ǩ

L

M

N

Ŋ

O

Õ

P

R

S

Š

T

U

V

Z

Ž

Å

Ä

ʹ

Malá písmena

a

â

b

c

č

ʒ

ǯ

d

đ

e

f

g

ǧ

ǥ

h

i

j

k

ǩ

l

m

n

ŋ

o

õ

p

r

s

š

t

u

v

z

ž

å

ä

ʹ

Kromě těchto písmen se v cizích slovech používají i písmena q, w, x a ö. Znak ʹ vyznačuje palatalizaci, pokud stojí za souhláskou.

Klasifikace

Skoltská sámština patří do východní skupiny sámských jazyků společně se sámštinou inarijskou, akkalskou, kildinskou a terskou.

Dialekty skoltské sámštiny

Skoltská sámština zahrnuje dva hlavní dialekty:

1. severní
2. jižní^[4]

Severní dialekty skoltské sámštiny

Do skupiny severních dialektů skoltské sámštiny patří dialekty:

• neidenský: oblast města Neiden v Norsku (zaniklý)
• paatsjokiský: vesnice Paaččjokk (Paatsjoki), Peäccam (Petsamonkylä) a Mueʹtǩǩ (Muotka) v bývalé oblasti Petsamo, jejichž mluvčí po 2.světové válce odešli do Nellimu ve Finsku.

Rozdíly mezi těmito dvěma dialekty lze spatřit v nominativu plurálu u podstatných jmen, který je v neidenském dialektu vyjádřen zakončením na -k, př. kuelek 'ryba', v paatsjokiském dialektu toto zakončení chybí, př.kueʹl.^[5]

Jižní dialekty skoltské sámštiny

Jižní skupina zahrnuje dialekty:

• suõʹnnʼjelský: oblast kolem jižního Petsamo, nyní v Sevettijärvi ve Finsku
• njuõʹttjäuʹrrský: kolem jezera Notozero a jižní oblast bývalých vesnic Njuõʹttjäuʹrr (Nuortijärvi - Notozero) a Sââʹrvesjäu'rr (Hirvasjärvi - Girvasozero)

Njuõʹttjäuʹrrské nářečí používá středovou souhlásku d, zatímco suõʹnnʼjelské používá frikatívu đ: suõʹnnʼjelský dialekt vueʹđđed^[6] 'spát' oproti njuõʹttjäuʹrrskému vueʹdded, sââʹrvesjäu'rrskému vueʹdde; suõʹnnʼjelský dialekt ǩiđđ 'jaro' oproti njuõʹttjäuʹrrskému kidd.^[5]

Hlásky

Samohlásky

Samohlásky se ve skoltské sámštině vyslovují s jinou intonací. Ta je dvojí: vysoká a nízká. Vysoké samohlásky mají své nízké protějšky.

Vysoká	Nízká
i	e
ō	â
u	o
o	å
a	ä

Intonace je často významotvorná. Příklad: kåʹsse 'kašlou' (přít.čas, 3.os.mn.č.) - koʹsse 'kašlali' (min.čas, 3.os.mn.č.); eʹtte 'objevují' (přít.čas, 3.os.mn.č.) - iʹtte 'objevovali' (min.čas, 3.os.mn.č.)^[7]

Diftongy

Ve skoltské sámštině existuje 8 základních diftongů iõ, iâ, eâ, eä, uõ, uä, uâ, uå. U diftongů taktéž dochází k palatalizaci. Ta se projevuje ve výslovnosti zejména u diftongů, jejichž druhou složkou je zadní nebo středová samohláska. Pokud je tedy druhá složka diftongu zadní nebo středová samohláska /â/, mají tyto diftongy svůj palatalizační protějšek zaznamenán v ortografii, př. /uå/ /uâ/ /iâ/ /eâ/ - /ueʹ/ /ueʹ/ /ieʹ/ /eäʹ/. Jestliže je však druhou složkou středová samohláska /ō/, nejsou tyto tvary zaznamenány v ortografii, a jejich palatalizovaný protějšek vypadá dokonce velmi odlišně, př./iō/, /uō/ - /iiʹ/, /uiʹ/.

Tvarosloví

Jména

Do kategorie jmen ve skoltské sámtštině se řadí jména podstatná a přídavná, která jsou rozdělena do 12 deklinačních typů.

Skloňování

Skoltská sámština užívá 9 pádů: nominativ, akuzativ, genitiv, illativ, lokativ, komitativ, abesiv, essiv a partitiv. Koncovky těchto pádů se připojují ke kmeni, který je v silném či slabém stupni. Právě příslušnost k jedné z 12 deklinačních typů určuje, v jakém pádě použít slabý a silný stupeň.

Koncovky pádů

Pád	Jednotné číslo	Množné číslo
Nominativ	-	-
Akuzativ	-	i-d
Genitiv	-	i
Illativ	*	i-d
Lokativ	^st	i-n
Komitativ	in	i-vui'm
Abessiv	tää	i-tää
Essiv	^n
Partitiv	^d

^[8]

1. a 2. deklinační typ.

1. typ

K tomuto typu patří většina skoltských jmen, především jednoslabičných. Nepatří sem slova převzatá a odvozená. Kmen jména patřící do 1. typu je v nominativu singuláru vždy v silném stupni. V silném stupni jsou také illativ, essiv a partitiv jednotného čísla. Ostatní pády, včetně pádů plurálu, jsou ve slabém stupni. Tvary essivu a partitivu neexistují pro množné číslo. Př. võõr krev.

Pád	Jednotné číslo	Množné číslo
Nominativ	võrr	võõr
Akuzativ	võõr	võõrid
Genitiv	võõr	võõri
Illativ	võʹrre	võõrid
Lokativ	võõrâst	võõrin
Komitativ	võõrin	võõrivuiʹm
Abessiv	võõrtää	võõritää
Essiv	võrrân
Partitiv	võrrâd

^[9]

2. typ

Také do druhého typu patří zejména jednoslabičná jména, avšak tvar kmene v nominativu singuláru je ve slabém stupni. Kmeny v ostatních pádech jsou v silném stupni. Př. maadd dno.

Pád	Jednotné číslo	Množné číslo
Nominativ	maadd	maddi
Akuzativ	maddi	maddjid
Genitiv	maddi	maddji
Illativ	maddja	maddjid
Lokativ	maddjest	maddjin
Komitativ	maddjin	maddjivui'm
Abessiv	madditää	maddjitää
Essiv	maddjen
Partitiv	maddjed

^[10]

Zájmena

Osobní zájmena

Osobních zájmen ve skoltské sámštině existuje 9, kromě tvarů jednotného a množného čísla se u zájmen zachovaly i tvary duálu (na rozdíl od sloves, kde duál zanikl).

	1. osoba	2. osoba	3. osoba
Jednotné číslo	mon	ton	son
Množné číslo	muäna	tuäna	suäna
Duál	mij	tij	sij

^[11]

Osobní zájmena se skloňují. Zájmena v jednotném čísle se skloňují ve všech 9 pádech, zájmena v množném čísle nemají tvar pro essiv a partitiv a duál nezná partitiv.

Pád	1. osoba sg.	2. osoba sg.	3. osoba sg.	1. osoba pl.	2. osoba pl.	3.osoba pl.	1. osoba du.	2. osoba du	3. osoba du.
Nominativ	mon	ton	son	mij	tij	sij	muäna	tuäna	suäna
Akuzativ	muu	tuu	suu	miʹjjid	tiʹjjid	siʹjjid	muän'naid	tuän'naid	suän'naid
Genitiv	muu	tuu	suu	mij	tij	sij	muän'nai	tuän'nai	suän'nai
Illativ	muʹnne	tuʹnne	suʹnne	miʹjjid	tiʹjjid	siʹjjid	muän'naid	tuän'naid	suän'naid
Lokativ	muʹst	tuʹst	suʹst	meeʹst ~ miʹjjin	teeʹst ~ tiʹjjin	seeʹst ~ siʹjjin	muän'nast	tuän'nast	suän'nast
Komitativ	muin	tuin	suin	miʹjjivuiʹm	tiʹjjivuiʹm	siʹjjivuiʹm	muän'nain	tuän'nain	suän'nain
Abessiv	muutää	tuutää	suutää	miʹjjitää	tiʹjjitää	siʹjjitää	muän'naitää	tuän'naitää	suän'naitää
Essiv	muuʹnen	tuuʹnen	suuʹnen				muän'nan	tuän'nan	suän'nan
Partitiv	muuʹđed	tuuʹđed	suuʹđed

^[12]

Ukazovací zájmena

tät ten, täk ti
tõt tamten, tõk tamti
tut tamten, tuk tamti
Významy ukazovacích zájmen jsou shodné s finštinou. Ve skoltšině tät odpovídá finskému tämä a používá se k poukázání na věc, která je v bezprostřední blízkosti mluvčího, tõt odpovídjící finskému tuo označuje věc vzdálenou, avšak viditelnou, a tut odpovídá finskému se, které se používá, pokud se hovoří o věci vzdálené. Použití tut je častější také při běžné mluvě, kdy označuje věc, která už byla dříve zmíněna. ^[13]

Neurčitá zájmena

Neurčitá zájmena jsou vyjádřena pomocí sufixů -ne a -a. mii-ne něco
ǩii-ne někdo
kuäbbaž-ne kdokoliv, kterýkoli
ǩii-a každý, všichni
kuäbbaž-a každý ^[11]

Záporná zájmena

Záporná zájmena se tvoří pomocí částice ni, který stojí samostatně před vztažným zájmenem.
ni mii nic
ni ǩii nikdo
ni kuäbbaž ani jeden ^[14]

Vztažná zájmena

mii co
ǩii kdo
Ve skoltské sámštině se používá univerzální vztažné zájmeno kååʹtt, které lze skloňovat v pádě i čísle a zastupuje vztažná zájmena kdo, co, který. Pokud například toto vztažné zájmeno stojí ve větě v nominativu, má roli subjektu; pokud je v akuzativu, zastává roli přímého objektu. ^[15]

Tázací zájmena

mii? - mõõk co? (sg. - pl.)
ǩii? - ǩeäk kdo? (sg. - pl.)
kuäbbaž? který (ze dvou)?
Tázací zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména. ^[16]

Číslovky

Základní číslovky

1 õhtt
2 kueʹhtt
3 kolmm
4 nellj
5 vitt
6 kutt
7 čiččâm
8 kääuʹc
9 ååuʹc
10 lååi
100 čueʹđ
1000 dahat/doohhat
^[17]

Řadové číslovky

1. vuõssâmõs
2. nuʹbb
3. kuälmad
4. neelljad
5. viiđad
6. kuuđad
7. čiiččad
8. kääucad
9. ååuʹc
10. låågad
^[17]

Sloveso

Slovesa se ve skoltské sámštině časují ve 4 osobách (první, druhá, třetí a čtvrtá-neurčitá osoba), v čísle (jednotné a množné), v čase (přítomný, minulý, předpřítomný a předminulý) a ve čtyřech způsobech (indikativ, potenciál, kondicionál a imperativ). Na rozdíl od ostatních sámských jazyků se ve skoltské sámštině nevyskytují duálové slovesné koncovky.^[18]

Slovesné třídy

Slovesa jsou rozdělena do 4 typů, a to podle tvaru kmene. K těmto kmenům se poté přidávají koncovky mluvnických kategorií. Kmen může být zakončen na konsonant (konsonantický kmen) nebo na vokál (vokalický kmen), který se dále dělí na silný a slabý.

Typ	Infinitiv	Kmen	Význam
1	kuärŋŋad	kuärŋŋ-	šplhat
	joorrâd	joorr-	otočit
2	mainsted	mainst-	říct
	näärved	näärv-	čekat
3	rätkkjed	rätkkj-	oddělit
	võʹllʼjed	võʹllʼj-	vyskočit
4	kârreed	kârre-	klít
	ääʹveed	ääʹve-	otevřít

^[19]

Přítomný čas

Příklad koncovek pro přítomný čas u slovesa patřící k 1. slovesnému typu kuullâd slyšet.

Osoba	Koncovka	Stupeň	Příklad
1. sg.	am	slabý	kuulam
2. sg.	ak	slabý	kuulak
3. sg.	[*1]	-	kooll
1. pl.	ˆp	-	kuullâp
2. pl.	veʹted ~ eʹped	-	kuullveʹted
3. pl.	a/e	silný+	koʹlle
4. neurč.	ˆt	slabý	kuulât

[*1] 3. os. sg. u sloves 1. typu nemá specifickou koncovku. U sloves 2. a 3. typu dochází k vložení epentetického -a- uvnitř kmene, např. mainsted říct mainst- → mainast
^[20]

Minulý čas

Osoba	Koncovka	Stupeň	Příklad
1. sg.	em	silný+	kuʹllem
2. sg.	iǩ	silný+	kuʹlliǩ
3. sg.	i	slabý	kuuli
1. pl.	im	slabý	kuulim
2. pl.	id	slabý	kuulid
3. pl.	e	silný+	kuʹlle
4. neurč.	eš	silný+	kuʹlleš

^[20]

Předpřítomný a předminulý čas

Předpřítomný čas ve skoltštině se tvoří perifrasticky s pomocným slovesem leeʹd (být) v minulém čase. Na pomocném slovese se vyjadřuje osoba a číslo. U obou časů se významové sloveso vyskytuje ve formě minulého participia.
Předpřítomný čas vyžaduje pomocné sloveso leeʹd v přítomném čase.^[21]

Způsob

Ve skoltské sámštině existují čtyři způsoby: indikativ, potenciál, kondicionál a imperativ.

Potenciál

Osoba	Koncovka	Stupeň	Příklad
1. sg.	ž–em	slabý	kuulžem
2. sg.	ž–iǩ	slabý	kuulžiǩ
3. sg.	ˆ–ž	slabý	kuulâž
1. pl.	ž–ep	slabý	kuulžep
2. pl.	ž–id	slabý	kuulžid
3. pl.	ž–e	slabý	kuulže
4. neurč.	ž–et	slabý	kuulžet

^[20]

Kondicionál

Osoba	Koncovka	Stupeň	Příklad
1. sg.	č–em	slabý	kuulčem
2. sg.	č–iǩ	slabý	kuulčiǩ
3. sg.	č–i	slabý	kuulči
1. pl.	č–im	slabý	kuulčim
2. pl.	č–id	slabý	kuulčid
3. pl.	č–e	slabý	kuulče
4. neurč.	č–eš	slabý	kuulčeš

^[20]

Imperativ

Osoba	Koncovka	Stupeň	Příklad
1. sg.
2. sg.	[*3]	slabý	kuul
3. sg.	as ~ ââǥǥas	slabý	koolas
1. pl.	ˆp ~ âkap	-	kuullâp
2. pl.	ˆd ~ eʹǩed	-	kuullâd
3. pl.	az ~ âkaz	silný+	kollaz
4. neurč.

[*2] Koncovky 2. os. sg. se různí podle slovesné třídy. ^[20]

Příslovce

Ve skoltské sámštině existují 2 typy příslovcí:

• otevřený typ odvozených příslovcí
• uzavřený typ příslovcí

Otevřený typ odvozených příslovcí

Tato příslovce jsou odvozena od přídavných a také podstatných jmen. Příslovce odvozená od jmen náležících k 1. typu končí na sufix ‑^ld, příslovce odvozená od ostatních typů končí na sufix ‑ânji. Odvozená příslovce nejčastěji vyjadřují způsob.

Typ	Přídavné jméno	Příslovce
1	čeäʹpp (šikovný)	čieʹppeld (šikovně)
1	neuʹrr (špatný)	neeuʹreld (špatně)
4	čiõlǥas (jasný)	čiõlggsânji (jasně)
8	jåʹttel (rychlý)	jåʹttlânji (jasně)
11	mooččâd (krásný)	moččânji (krásně)
11	ilbbâd (podlý)	ilbbânji (podle)

^[22]

Uzavřený typ

Skupina uzavřených příslovcí vyjadřuje většinou místo a čas.

Příslovce času

Příslovce času se vyskytují nejčastěji na začátku věty.
ââʹn teď
eiʹdde právě teď
juʹn už
sõrgg brzy
teʹl potom
tuâl-aa dávno
eʹpet znovu
pâi vždy
täujja často
jåhtta včera
täʹbbe dnes
jâđđa zítra
^[23]

• Příslovce označující část dne

tueʹlää ráno
peivva přes den
kõskkpeeiʹv v poledne
jeäʹǩǩespeeiʹv odpoledne
jeäʹǩǩää večer
kõskkekka o půlnoci
ekka v noci
^[24]

• Příslovce označující roční období

ǩeässa v létě
čâhčča na podzim
tälvva v zimě
ǩeâđđa na jaře^[25]

Místní příslovce

tääiʹb ~ tääiʹben tady/odtud
tiiʹǩ tady (kam?)
toʹb ~ toʹben tam/odtud
tok tam (kam?)
^[25]

• Příslovce oznařující světové strany

tâʹvven na/ze severu
tââvas na sever
saujâst na jihu
sauʹjje na jih
nuõrttjest na východě
nuõrttja na východ
viõsttrest na západě
viõsttra na západ

• Příslovce označující místo

čiʹǯsbeäʹlnn nalevo
čiʹǯsbeälla doleva
vuäʹljsbeäʹlnn napravo
vuäʹljsbeälla doprava
ooudbeäʹlnn naproti
mââibeäʹlnn za
pââibeäʹlnn nad
vuâlbeäʹlnn pod^[26]