Sláva Vorlová

Sláva Vorlová, rozená Miroslava Johnová, pseudonym Mira Kord (15. března 1894 Náchod – 24. srpna 1973 Praha) byla česká hudební skladatelka, jenž patří mezi nejoriginálnější české hudební skladatele 20. století.

Sláva Vorlová
Sláva Vorlová (časopis Vlasta, 1952)
Základní informace
Rodné jméno	Miroslava Johnová
Jinak zvaná	„Mira Kord“
Narození	15. března 1894 Náchod Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. srpna 1973 (ve věku 79 let) Praha Československo Československo
Žánry	opera
Povolání	klavíristka, hudební skladatelka, pedagožka, hudební pedagožka, dirigentka a herečka
Nástroje	klavír
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházela z hudební rodiny, její otec Rudolf John byl kapelníkem v Náchodě, její matka Emilie Johnová byla zpěvačka a klavíristka.

Nejprve studovala zpěv u Rosy Papierové na Hudební akademii ve Vídni, v roce 1915 přesídlila do Prahy kde soukromě studovala hru na klavír u Václava Štěpána a kompozici u Vítězslava Nováka. Vykonala státní zkoušky ze zpěvu a klavíru a stala se v Náchodě učitelkou hudby. V roce 1919 se provdala za podnikatele Rudolfa Vorla (1891-1945) a posléze 15 let pracovala v jeho firmě „Vorel, továrna na dámské klobouky, Praha“.^[1][2]

V roce 1933 se vrátila ke komponování a složila smyčcový kvartet Beskydy. Další rok pokračovala ve studiu skladby na mistrovských kurzech u Jaroslava Řídkého na Pražské konzervatoři a soukromě studovala hru na klavír u Františka Maxiána. Od roku 1930 manželé bydleli ve vilové čtvrti na Barrandově ve Skalní 8.^[3] Zde se scházeli hudebníci například z Ondříčkova kvarteta, Jaroslav Řídký, Alois Hába, František Maxián, Jan Panenka, Josef Páleníček nebo Miloš Sádlo. Další přátelé (Antonín Seeman, Karel Sušický, Jiří a Eugen Podubecký) tvořili dohromady „Barrandovské kvarteto“.^[4]

Dne 8. května 1945 se stala svědkem popravy svého manžela nacistickým komandem SS^[5], což byl pro ni osobně velmi traumatizující zážitek.

V roce 1948 začala spolupracovat s básníkem a libretistou V. H. Roklanem (což byl pseudonym Vladimíra Hlocha), který se stal jejím dalším životním partnerem.

Zemřela na rakovinu v Praze v roce 1973.^[6][7]

V roce 1959 byla oceněna vyznamenáním Za vynikající práci. V roce 1971 byl v Náchodě založen Komorní orchestr Slávy Vorlové.

Dílo, výběr

Pamětní deska Vorlové na Masarykově náměstí v Náchodě

Její dílo zahrnuje hudbu vokální, orchestrální, komorní, operní a písňovou (včetně písní jazzových).

Opery

Libreta vesměs V. H. Roklan.

• Zlaté ptáče op. 27 (1950)
• Rozmarýnka op. 30 (podle Vítězslava Hálka, 1953)
• Náchodská kasace op. 37 (podle Aloise Jiráska, 1955)
• Dva světy op. 45 (1958)
• Hajníkova žena op. 38 (podle Pavla Országha Hviezdoslava, 1956)

Kantáty

• Maličká země op. 7 (1942)
• Zpěvy Gondwany op. 19 (1949)
• My, lidé 20. století (1959)

Orchestrální skladby

• Fantazie pro violoncello a orchestr, op. 6 (1940)
• Symfonie pro velký orchestr, op. 18 (1948); věnováno Janu Masarykovi
• Tango cantabile op. 23 (se zpěvem)
• Božena Němcová op. 24, (orchestrální suita, 1952)
• Symfonická předehra FOK op. 25 (1951)
• Pastorální koncert pro hoboj s orchestrem op. 28 (1952)
• Tři české tance op. 29 (1953)
• Koncert a-moll pro trubku op. 31 (1953)
• Doudlebské tance op. 36 (1954)
• Memento. Experiment symphonic. op. 43 (1957
• Slovácký koncert (Slovak Concerto) pro violu a orchestr, op. 35 (1954)
• Koncert d-moll pro klarinet op. 41 (1956)
• Koncert pro flétnu a orchestr op. 48 (1959)
• Durynské tance op. 44 (1957)
• Koncert pro basový klarinet a smyčcový orchestr, op. 50 (1961)
• Kybernetické studie op. 56 (1961)
• Dvojkoncert pro hoboj a harfu s orchestrem op. 59 (1963)
• Bhukhar (Horečkoví ptáci) pro symfonický orchestr (1965)

Komorní hudba

• Beskydy, smyčcový kvartet (1933)
• Thema con variazioni op. 3 (1938)
• Smyčcový kvartet č. 2 op. 5 (1939)
• 5 bagatel pro violoncello a klavír op. 15 (1947)
• Melodické variace op. 22 (smyčcový kvartet, 1950)
• Nonet F-dur op. 20 (1940)
• Fantasie na lidovou píseň z XV. století pro sólové housle op. 33 (1953)
• Pantumy pro harfu solo op. 47 (1959)
• Sonáta lyrica a tre pro housle, violu a kytaru, Op. 62 (1964)

Písně a sbory

• Tři písně op. 2 (1935)
• Tři písně op. 4 (1939)
• Stesk op. 13 (1946)
• Tři písně op. 14 (1947)
• O lásce op. 17 (1947)
• Srdce cikánovo op. 52 (1961)
• Cikánovy písně op. 53 (1961)
• Abeceda op. 91 (pro dva hlasy a klavír )

Sbory

• Bílá oblaka (White Clouds), cyklus písní pro ženský pěvecký sbor a orchestr op. 8 (1942–43)
• The dear little moon op. 39 (podle Karla Hynka Máchy, 1956)
• The gift of song op. 40 (1956)
• Imanence op. 88 – vydáno na gramofonové desce firmou Supraphon