Jaroslav Popelka (aktivista)

Jaroslav Popelka, známý jako Slávek Popelka (* 4. února 1956 Uherské Hradiště), je bývalý politický vězeň, disident, antikomunista, organizátor protestních akcí, odpůrce minulého i současného režimu, novinář a publicista.

Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Jaroslav Popelka
Stranická příslušnost
Členství	Opona (od 2025)
Narození	4. února 1956 (69 let) Uherské Hradiště
Profese	disident, politický aktivista, novinář a publicista
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Commons	Jaroslav Popelka (activist)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jeho otec byl za první republiky úspěšným obchodníkem a podnikatelem, za komunismu byl šikanován; zemřel v roce 1969. Jaroslav Popelka v roce 1975 maturoval na SPŠ strojní, v letech 1975–1979 navštěvoval fakultu strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, ale studium nedokončil.

Počátkem roku 1988 začal dávat najevo svůj odpor vůči režimu. Tiskl letáky na domácí tiskárničce a vyhazoval je z oken. Zveřejňoval výzvy k demonstracím a k demisi KSČ. Vyhlásil a držel několik hladovek – nejdelší dvoutýdenní, celkem 40 dní. Jeho další letáky vyzývaly k založení Strany zelených. Chodil na schůze klubu esperantistů v Brně, kde přednášel o zdravé výživě.

Byl přítelem disidenta Petra Cibulky. V období let 1988–1989 byl pětkrát vězněn za tzv. přečin proti veřejnému pořádku; odpykával si nepodmíněné tresty odnětí svobody v délce od několika týdnů až do osmi měsíců, z posledního trestu předčasně propuštěn začátkem listopadu 1989. Obhajoval jej advokát jihomoravských disidentů Jiří Machourek.

Po listopadu 1989 vystudoval v Olomouci teologii a žurnalistiku a působil v olomouckém hnutí DUHA.

Působí v redakcích menších časopisů a v politických uskupeních Nové Hnutí, Pospolitost, Charta 97. Prosazoval přímou volbu prezidenta.

V roce 1998 se oženil s lékařkou z Nového Města na Moravě, kam se přestěhoval; má dceru Barunku.

Je redaktorem deníku Vysočina. Založil hnutí hnutí Opona (Obecná porada o nápravě),^[1] které chce omezit moc politických stran. V roce 2011 vyzýval k demonstraci dne 17. listopadu 2011. V roce 2012 založil lidový orgán Národní rada s cílem svržení vlády;^[2] vyzýval také k celostátní demonstraci dne 15. března 2012 (tzv. Holešovská výzva).^[3]

Mediální popularita

Slávek Popelka se stal mediálně známějším 16. března 2012, kdy vystoupil v pořadu Hyde park, kde měl obhajovat iniciativu Holešovská výzva.^[4] Jeho výkon byl posléze velice ostře kritizován. Popelka podle kritiků neuměl své myšlenky dostatečně obhájit.^{[5][6][7][8][9][10][11][12]}

Popelka uznal, že nebyly jeho argumenty adekvátní. Hájil to tím, že byl z příprav na demonstrace velice unavený, a navíc k tomu přispěla také údajná hostilita moderátora, Daniela Takáče.^[13] Popelka tvrdil, že se ho Takáč snažil zesměšnit.

Někteří příznivci Holešovské výzvy však Popelku za jeho práci i vystoupení oceňovali a připojili se k jeho kritice chování moderátora.^[14][15]

Trestní stíhání

V dubnu 2013 Jaroslav Popelka při svém protestu zablokoval svým vozem dopravu před Úřadem vlády a následně při pokusu policie odstavit jej a umožnit plynulý provoz najel do zasahujícího policisty. Byl obviněn z trestného činu násilí proti úřední osobě.^[16] Soud první instance Popelkovi uložil podmíněný trest v délce 8 měsíců odnětí svobody, proti kterému se odvolal. Odvolací soud nicméně jeho jednání posoudil jako pouhý přestupek. Nejvyšší soud byl ale jiného názoru a odvolací soud mu nakonec uložil trest pod spodní hranicí trestní sazby, pouhý týden ve vězení s podmíněným odkladem, čímž zhodnotil podle jeho názoru velmi nízkou závažnost spáchaného činu. Nejvyšší soud však toto rozhodnutí zrušil a Popelka byl nakonec v roce 2016 potrestán šestiměsíčním trestem s podmíněným odložením na rok.^[17][18]

V roce 2023 vyzýval k odstranění ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea v Praze. Byl mu uložen podmínečný trest a zákazu pobytu v Praze, který nicméně porušil a v srpnu 2024 pak nenastoupil k výkonu dvouměsíčního trestu odnětí svobody.^[19][20]