Slapy (zámek)

Zámek Slapy

Základní informace
Sloh	novobaroko a baroko
Poloha
Adresa	Slapy 55, 25 208, Slapy, Česko Česko
Souřadnice	49°48′42,87″ s. š., 14°23′49,22″ v. d.

Další informace
Rejstříkové číslo památky	30586/2-2300 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První písemná zmínka o obci (Zlapich) se objevila roku 1292 v zakládací listině^[2] zbraslavského kláštera mezi majetkem, jímž král Václav II. tuto nově zřízenou instituci obdařil. Výslovná zmínka o opevněném dvorci, pravděpodobně v místě dnešního zámku, je ve Zbraslavské kronice k roku 1308, kdy sám autor kroniky Petr Žitavský byl na slapském dvoře přítomen během drancování bavorských žoldnéřů tábořících v Chuchli a o události píše: „Znám člověka (tím je míněno, že to byl autor sám), který tehdy vystoupil na ohradu dvora, vloživ si na hlavu přílbu, ne sice aby bojoval, ale aby zastrašil útočníky a rozmnožil počet obránců.“^[3]

Zbraslavský klášter byl s přestávkami držitelem slapského dvora až do svého zrušení roku 1785. Ohledně držení Slap jsou dochovány tyto zmínky:

1420 klášter vypleněn, vypálen a obsazen Pražany – pravděpodobně zničen i Slapský dvůr^[4]
1421 pražské obce zabavovaly majetky církve včetně Slap; ty připadly karlštejnskému panství^[5]
1421 zabral Slapy Jakoubek z Řitky^[6]
1425 připojil karlštejnský purkrabí Zdeslav Tluksa z Buřenic Slapy ke karlštejnskému zboží^[6]
1436 zastavil Zikmund Lucemburský Slapy Janovi (Hanušovi) a Jindřichu z Kolovrat
kolem roku 1500 vykoupil zpět klášter^[2]
1595 dvůr ve Slapech vyhořel^[2], při následné obnově dal klášter nově vystavět i vrchnostenský dům – letní sídlo opatů. Právě vrchnostenský dům byl základem pozdějšího starého zámku a stojí i v místě současné hlavní budovy.^[4]

Největšího stavebního rozmachu se areál dočkal v druhé polovině 18. století, kdy byla vystavěna budova s věží a hodinami, sýpkou a správními prostorami. Součástí areálu byl také pivovar, hájovna, stáje a další hospodářská stavení.

Roku 1785 byl Zbraslavský klášter zrušen. Klášterní majetek připadl do náboženského fondu a na vybavení a zásoby byly konány dražby. Dražba ve Slapech vynesla 500 zlatých. Klášterní statky se dostaly pod správu c. k. administrace státních statků. Z původního majetku kláštera byly jako samostatná jednotka odděleny Slapy s Davlí a Korkyní a toto panství bylo prodáno zvlášť od ostatních zbraslavských držav. Při veřejné dražbě 3. ledna 1825 je zakoupil Karel Korb z Weidenheimu (1781–1864). Po jeho smrti zdědil Slapy syn Karel (1812–1880) a poté druhý syn Ludwig (26.8.1820 – 21. 12. 1895), který nechal roku 1884 přestavět původní klášterní vrchnostenský dům do podoby jednoduchého pozdně klasicistního zámečku.

Roku 1886 získal užívací právo k slapskému panství zeť Ludwiga Korba hrabě Vladimír Aichelburg (1838 – 18. května 1911), manžel Heleny Korb z Weidenheimu (1849–1919). Vladimír Aichelburg na Slapech hospodařil a byl veřejně činný. Mimo jiné byl zakladatelem slapského sboru dobrovolných hasičů (1881). Po hraběnce Heleně je pojmenován památný strom Helenin dub ve slapském polesí.

Roku 1891 zakoupil Slapy hrabě Friedrich Westphalen–Fürstenberg (1830–1900) a po něm je zdědil jeho syn Theobald (28. 12. 1870 – 7. 3. 1948), který v roce 1917 panství prodal Agrární bance. Ta ho ještě téhož roku prodala společnosti L. G. Bondy.

L. G. Bondy byla společnost obchodující se železem a v roce 1917 byla vlastněna Leonem Bondym (1860–1923) a vdovou po jeho bratrovi Giselou Bondy (1873–1922). Železářská společnost se pod vedením Leona Bondyho roku 1919 přeměnila na Ferra a.s. a velkostatek Slapy zůstal (stále pod názvem společnosti L. G. Bondy) ve vlastnictví synů Gisely: Emila Bondyho (1896–1973) a Egona Bondyho (1905–1940).

Bondyovi roku 1927 zbořili starý zámeček a řadu hospodářských stavení a místo nich vystavěli novobarokní zámek včetně přilehlého parku s oválným bazénem, ohradní zeď s kovanou bránou a dále řadu hospodářských stavení jako kolárnu, skleníky nebo čerpací stanici. Stavba nového zámku byla dokončena roku 1930.

Roku 1933 se v exteriérech zámeckého areálu natáčel film Madla z cihelny.

Roku 1939 byl majetek rodiny kvůli židovskému původu zabaven Německou říší a Emil Bondy jako vládní rada emigroval s exilovou vládou do Londýna. Egon Bondy se pokusil vycestovat do Palestiny. Plul na parníku Patria, který se za dramatických okolností potopil a Egon, který zachraňoval tonoucí, sám následně zemřel.

Za války zámek užívala německá armáda. Na Slapech se konaly přednáškové kurzy SS ^[7].

Na zámku se také konal první výcvikový tábor Kuratoria pro výchovu mládeže.^[8] Z tohoto kurzu byl pořízen propagační filmový snímek, který lze zhlédnout jakou část pořadu České televize Hledání ztraceného času.^[9]

V roce 1948 byl majetek rodiny Emila Bondyho zestátněn a dále byl využíván takto:

1948 – 1950 Národohospodářská škola

1950 – 1955 Ústřední politická škola ÚV KSČ

1956 - Škola ministerstva vnitra Slapy

1957-1963 Základní škola ministerstva vnitra

1963-1974 Střední odborná škola ministerstva vnitra Slapy

1974-1976 Praporčická škola Sboru národní bezpečnosti Slapy

V roce 1997 byl majetek navrácen dceři Emila Bondyho Gabriele Bondy-Burke. Roku 2006 pak zámek a přilehlé pozemky prodala soukromé společnosti.

Hlavní budova číslo popisné 55 (do roku 1958 č. p. 1) byla v roce 1927 navržena pražským stavitelem Robertem Pařízkem a dokončena pak 16. 5. 1930. V době kdy si bohatí podnikatelé již stavěli moderní funkcionalistické vily, zvolili zde Bondyovi historizující styl, který navazuje nejen na dochovanou barokní budovu s věží ale také odkazuje k nejvýznamnější slapské památce kostelu sv. Petra a Pavla. Inspiraci a vliv na podobu zámku mohl mít také architektonický styl Maxe Spielmanna, který pro Bondyovi upravil v Pražské Bubenči vilu Bianca.

Vlastní zámek tvoří prostý jednopatrový objekt zaujímající obdélný půdorys. Nad profilovaným architrávem jej ukončuje výrazná mansardová střecha s řadou lunetových vikýřů. Fasády zámku pravidelně člení obdélná okna v profilovaných šambránách s parapetovými římsami. Okna pak vrcholí klenáky, které dosedají na poloobloukovitě prohnuté frontony. Přízemí obou podélných front pak oživují rozměrná poloobloukovitá okna s parapetovými římsami.

Před obě podélná průčelí zámku je centrálně předložen trojosý poloválcový rizalit s mansardovou kupolí nad profilovaným architrávem. Kupole proráží trojice vikýřů.

Zatímco před severní rizalit je předloženo jen poloobloukové schodiště, před celé jižní průčelí je předložená vskutku velkolepá přízemní terasa s centrálně umístěným schodištěm.

Jižní zámecké průčelí pak navíc bočně předstupují jednoosé portiky nesené jónskými sloupy. Na ně dosedají římsová kladí a balkony s balustrádovým zábradlím.

Z obou bočních front pak centrálně v přízemí do obou stran symetricky vybíhají dlouhá přízemní křídla kolonád. Přísně symetrické kolonády se ohýbají do širokého oblouku směrem k jihu. ^[10]

Historie

Architektura

Filmová lokace

Reference

Externí odkazy

Wikiwand - on