Mobilní bankovnictví

Mobilní bankovnictví je jedním z provedení internetového bankovnictví, založené sice na telefonech, ne však jako telefonní bankovnictví, nýbrž na datově komunikující mobilní aplikaci: přes WiFi nebo mobilní data. Podobně jako e-banking z PC, i na mobilu či tabletu lze provádět stejné operace: ověřování zůstatků, platby, nastavování trvalých příkazů a inkas, ba i objednávat nové služby a komunikovat s bankéři přes interní poštu.

Data

Základním předpokladem mobilního bankovnictví je připojení k internetu: Tedy je sice možné použít WiFi, podstatnější však jsou mobilní data, tedy mobilní internet. Předpokládá se tedy, že uživatel již má datové připojení v mobilu skrze mobilního operátora jako ISP, dnes typicky 4G, tedy LTE. Přenosovým rychlostem této mobilní komunikace je také přizpůsobena i architektura SW řešení: Předpokládá se, že datový tok již není problém, jakož ani samotná dostupnost signálu.

Bezpečnost

Velkým tématem je u mobilních zařízení jejich bezpečnost (fyzická bezpečnost, informační, na internetu), například při krádeži mobilu a jeho následném zneužití ke zpronevěře: Pro ověření práv osoby, její identity, se zavedla tzv. dvoufaktorová autentizace.

Mobilní bankovní aplikace by neměla vyžadovat oprávnění v telefonu, která opravdu nejsou potřeba.^[1] Bankovní aplikace ale vyžadují oprávnění přístupu k poloze uživatele, ke kontaktům (například telefonní čísla přátel) či fotoaparátu,^[2] byť uživatel odpovídající funkce (nejbližší pobočka podle získané polohy, fotografie faktury atp.) nepoužívá.

Aplikace mobilního bankovnictví sdílí data s třetími stranami, což je bezpečnostní riziko.^[3]

Bankovní aplikace může být napadena^[4][5][6] či klonována.^[7] Dvoufaktorová autentizace probíhá na jednom zařízení, což je nebezpečnější než autentizace na dvou zařízeních. Mobilní zařízení může být nezaviněně napadené (například přes IMSI CATCHER), a tak i bankovní aplikace.