Smlouva z Compiègne (1624)
mírová smlouva mezi Francií a Nizozemskem From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Smlouva z Compiègne podepsaná dne 10. června 1624, byla dohodou o spojenectví a vzájemné obraně mezi Francouzským královstvím a Nizozemskou republikou na dobu tří let od podepsání smlouvy.
Jedná se o jednu z řady smluv určených k izolaci Španělska. Francie souhlasila s finanční podporou Nizozemců v jejich válce za nezávislost výměnou za námořní pomoc a obchodní privilegia. Nakonec se ujednání ukázalo jako kontroverzní, protože podle ustanovení smlouvy vyžadovala aby protestantští Nizozemci pomáhali potlačovat své francouzské spoluvěřící v La Rochelle.
Remove ads
Pozadí
První polovině 17. století v Evropě dominoval boj mezi francouzskými králi z rodu Bourbonů a jejich habsburskými rivaly panujícími ve Španělsku. Habsburkové měli pevnou pozici ve Svaté říši římské. Habsburská území ve Španělském Nizozemí, ve Franche-Comté a v Pyrenejích znemožnila Francii expandovat a učinila ji zranitelnou vůči invazi. Během francouzských náboženských válek Španělsko spolupracovalo s Katolickou ligou při obsazení velkých oblastí Francie, konflikt ukončil až Jindřich IV., který nastoupil na trůn v roce 1589.[2] (Podpisem Nantského ediktu ukončil hugenotské války).
Po atentátu na Jindřicha IV. v roce 1610 se jeho manželka Marie Medicejská stala regentkou, vládnoucí za devítiletého Ludvíka XIII. V roce 1614 byla formálně její vláda jako regentky ukončena, ale její vliv na státní záležitosti přetrval. To vedlo k řadě vzpour mocných regionálních šlechticů jak katolíků tak protestantů, kteří nechtěli strpět snahy o snížení své autority. Náboženské napětí bylo zvýšeno vypuknutím třicetileté války v roce 1618. V roce 1621 monarchistické síly obnovily katolictví v protestantské oblasti Béarn, což mělo za následek hugenotské povstání vedené Henri II. de Rohanem a jeho bratrem Soubisem. Vzpoura skončila v patové situaci s Montpellierskou smlouvou z 18. října 1622.[3] Tato smlouva uzavřená mezi Ludvíkem XIII. a vévodou de Rohanem byla podepsána po obléhání Montpellier a ukončila nepřátelství mezi francouzskými monarchisty, tedy katolíky a hugenoty. Potvrdila ujednání Nantského ediktu, omilostnila vévodu de Rohan a povolila hugenotům udržovat jejich početné pevnosti a posádky.
Poté, co kardinál Richelieu poprvé vstoupil do vlády v roce 1616, bylo jeho politikou „zabránit španělské expanzi“ a „chránit své sousedy před španělským útlakem“. Na rozdíl od mnoha jiných politiků se zásadně postavil proti hugenotům, protože podle něj jejich autonomie ohrožovala vytvoření silného centralizovaného státu, potřebného k porážce Španělska. Byl to spíše tento důvod než otázka náboženství, neboť později se Richelieu ukázal být stejně nemilosrdným při útoku na jejich katolické protějšky.[4]
Francie byla oslabená vnitřními rozpory. Richelieu se proto vyhnul přímému konfliktu se Španělskem podporou jeho rivalů a to bez ohledu na náboženství. Francie tak financovala protestantské Španělské Nizozemí v jeho boji za nezávislost na Španělsku v letech 1568 až 1648. V roce 1609 se obě strany dohodly na dvanáctiletém příměří, a když v roce 1621 znovu začala válka, Španělsko získalo řadu vítězství; v roce 1623 domácí opozice nespokojená s válkou a vysokými daněmi vybíranými k jejímu zaplacení vedly Nizozemsko k hledání vnější podpory.[5]
Z různých důvodů byly Anglie i Francie znepokojeny přítomností Španělska v Nizozemsku; v anglo-nizozemské obranné alianci ze dne 5. června 1624 Jakub I. souhlasil s poskytnutím 6 000 vojáků na dobu dva roky. Smlouva z Compiègne byla ukázkou dvojího přístupu kardinála Richelieu, který vyjednával i spojenectví s Anglií. Jednání vedlo ke sňatku Henriety Marie Bourbonské s anglickým Karlem I.[5]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads