Smysl lásky

Smysl lásky (orig. Смысл любви) je spis Vladimira Solovjova, napsaný mezi lety 1892–1894.^[1][2][3] Před dílem Smysl lásky Solovjov sepsal kratší studii Krása v přírodě, která jeho pohled na krásu lásky začleňuje do širšího smyslu evolučního vývoje v přírody.^[4]

Smysl lásky
Autor	Vladimir Sergejevič Solovjov
Původní název	Smysl ljubvi
Země	Ruské impérium
Jazyk	ruština
Žánr	filozofie lásky
Datum vydání	1892–1894
Český vydavatel	Refugium Velehrad-Roma
Česky vydáno	2000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah díla

V tomto díle vyjádřil ruský filozof své názory na pohlavní styk a kritizoval tehdy převládající teorii, která považovala sexuální lásku za pouhý nástroj pro reprodukci druhu.^[1] Lidskou lásku vede vyšší síla a její význam překračuje plození dětí.^[5] Solovjov, stejně jako jeho předchůdce N. F. Fjodorov, vidí ve stálém plození smrtelnost a nakaženost hříchem.^[6] Netačí proto zdůvodňovat pohlavní život, musí se rozvíjet jeho plný dynamismus v dějinách spásy, které postupují od hmoty k Duchu.^[7] Cesta k „Bohočlověku“ je tak cestou takové „vyšší lásky“, jejímž prostřednictvím dojde ke spojení božského s lidským, tj. spojení mužského a ženského duchovního a tělesného principu v jediný celek.^[8] Ve vztahu mezi mužem a ženou viděl Solovjov vztah dvou nedokonalých potencí a domníval se, že je opravdová láska procesem integrace lidské bytosti a obnovení Božího obrazu v ní.^[9] Solovjov také poukazuje na to, že vztah muže a ženy má být analogický vztahu Krista a Církve: muž v ženě nalézá „materiál“ pro svou tvůrčí činnost, stejně jako Kristus vybudovává církev z materiálu již oduševnělého.^[10]

Přijetí a kritika

Související informace naleznete také v článcích Náboženství a sexualita a Pohled katolické církve na pohlavní styk.

Nikolaj Berďajev vysoce oceňoval toto Solovjovovo dílo:

Solovjovův článek Smysl lásky, nejpozoruhodnější věc, kterou napsal, je opravdu první původní myšlenka o lásce-erósu v celých křesťanských dějinách. [...] Solovjov je první křesťanský myslitel, který hleděl na tělesnou lásku nejen jako na rozmnažovací činnost, nýbrž jí dal osobní smysl.

Статья Вл. Соловьева «Смысл любви» — самое замечательное из всего им написанного, это даже единственное оригинальное слово, сказанное о любви-эросе в истории христианской мысли. [...] Вл. Соловьев — первый христианский мыслитель, по-настоящему признававший личный, а не родовой смысл любви между мужчиной и женщиной.

—  Nikolaj Berďajev: Ruská idea : základní otázky ruského myšlení 19. a počátku 20. století.

Olivier Clément prohlásil, že tajemství lásky mezi mužem a ženou byl Církví přehlížen a Solovjov byl první, kdo se touto tematikou začal zabývat.^[11] Křesťanská etika obhajovala posvátnost manželství z pohledu rozmnožování a plodnosti manželské dvojice. Je něco prorockého v tom, že křesťanský myslitel měl odvahu tvrdit a napsat, že pohlavní láska má smysl mimo tento požadavek trvání lidského druhu.^[12]

Solovjovova teorie lásky však byla příčinou ostrých kritik dokonce ze strany jeho spolupracovníků a pokračovatelů. Vytýkání slabin a chyb této teorie přináší kniha Jevgenije Trubeckého Světonázor Vl. S. Solovjova.^[13] Sergej a Jevgenij Trubečtí považovali Solovjovovy myšlenky o lásce za snižování křesťanské ideje rodiny. ^[14] Sergej Nikolajevič Bulgakov charakterizoval Solovjovovo učení o lásce jako „bojovné donchuánství a duchovní hetérismus“ (rusky воинствующее донжуанство и духовный «гетеризм»).^[15]

Alexej Losev se domníval, že interpretace Solovjovovy teorie lásky ve jmenované knize Jevgenije Trubeckého není zcela správná.^[16] Kvůli zlehčování této teorie vzbuzovalo Trubeckého dílo u některých Solovjovových příznivců rozpaky.^[17]

Česká vydání

• SOLOVJOV, Vladimir, z ruštiny přeložila Zdeňka Vychodilová, 2000. Smysl lásky. In: TENACE, Michelina. Úvod do myšlení Vladimíra Solovjova. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma. Kniha vychází v rámci výzkumného záměru „Jednotná Evropa a křesťanství“ a ve spolupráci s Centrem Aletti v Olomouci. ISBN 80-86045-55-2. S. 169–239.