Syndrom spánkové apnoe

Syndrom spánkové apnoe (SSA) je závažná porucha spánku. Postižený člověk opakovaně přestává dýchat, v důsledku toho se probouzí (až 100krát za hodinu), což narušuje kvalitu spánku.

Je navrženo začlenění celého obsahu článku Apnoe do tohoto článku.

syndrom spánkové apnoe
Klasifikace
MKN-10	G47.3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Syndrom spánkové apnoe je konkrétně definován jako pokles proudu vzduchu během spánku o 90 a více procent oproti předchozí úrovni, přičemž tento pokles trvá alespoň 10 sekund. Apnoe index (AI) určuje počet apnoí za hodinu spánku, čím vyšší apnoe index je, tím je porucha závažnější.^[1]

Neléčený syndrom spánkové apnoe zabraňuje efektivní léčbě řady interních chorob, zároveň vede ke zhoršení kognitivních funkcí, či dokonce k organickému postižení mozku. V českých podmínkách však bývá diagnóza spánkové apnoe stanovena pozdě.^[2]

Druhy

Podle původu se rozlišují 3 druhy:

• Obstrukční spánková apnoe (OSA) je způsobena překážkou v horních cestách dýchacích, při zástavě dechu přetrvávají pohyby hrudníku a břicha
• Centrální spánková apnoe (CSA) má příčinu v CNS; mozek nedává dostatečné signály dýchací soustavě; nejsou patrné pohyby hrudníku a břicha
• Smíšená apnoe je způsobena obstrukcí (překážkou) v horních cestách dýchacích, podobně jako apnoe obstrukční, liší se tím, že na začátku chybí dechové úsilí, to se projevuje až v průběhu apnoe.^[1]

Příznaky

Pacienti si často tyto příznaky neuvědomují, neboť se zhoršují až postupem času. Mezi nejznačnější noční příznaky patří chrápání, většinou hlasité a každodenní, a ranní bolest hlavy. Americká literatura navíc zmiňuje jako jeden ze základních symptomů SSA také erektilní dysfunkci.^[3] Uvádí se i časté noční buzení, neosvěžující spánek a ranní suchost v ústech. K denním symptomům se řadí nadměrnou denní spavost a únava, problémy s pozorností, nedostatek energie, v některých případech mohou pacienti také upadat do mikrospánků a tím způsobit dopravní nehodu.^[4]

Rizikové faktory

U pacientů se syndromem spánkové apnoe se často objevuje vysoký krevní tlak, který navíc urychluje kornatění tepen, proto jsou pacienti mnohem náchylnější k infarktu a cévní mozkové příhodě. Pacienti často trpí také obezitou, která má vliv na tvorbu inzulinu, což může vést k onemocnění cukrovkou.^[4] K syndromu spánkové apnoe může mít pacient také genetické předpoklady.^[zdroj?]

SSA může postihnout kohokoliv (ačkoliv SSA trpí 2krát více mužů než žen). U centrální spánkové apnoe hraje roli vysoký věk, onemocnění srdce a užívání opiátů.^[5]

Léčba

Pokud má člověk příznaky, které odpovídají syndromu spánkové apnoe, měl by se poradit se svým praktickým lékařem. Ten následně může předepsat žádanku na některé z akreditovaných spánkových center,^[6] kde se léčbou syndromu zabývají. Léčba syndromu může přinést několik benefitů vedle zlepšení kvality života, odstranění chrápání a kvalitnějšího spánku, také podporuje hubnutí, více energie a také snižuje riziko infarktu.^[zdroj?]

Vyšetření

Diagnostika poruch dýchání ve spánku se určuje na základě polygrafického (PG) nebo polysomnografického (PSG) vyšetření. Limitovaná polygrafie monitoruje především kardiorespirační parametry, tedy srdeční frekvence, proud vzduchu před nosem a ústy, dýchací zvuky, dýchací pohyby břicha a hrudníku. Tyto parametry umožňují diagnostikovat poruchy dýchání ve spánku a určit její závažnost. Hlavní výhodou PG vyšetření je, že se dá provést i v domácím prostředí.^[1]

Noční polysomnografie je složitější a přesnější než PG, vyšetření PSG se proto provádí ve spánkové laboratoři. K monitorování spánku slouží samostatná místnost, vyšetření většinou probíhá během noci a z jiné místnosti (ovladovny) ho sleduje a řídí zaškolený personál. Využívají se elektrody a čidla na těle vyšetřovaného, z nich lze sesbírat tři základní parametry k rozlišení spánkových stádií, tedy záznam elektrické aktivity mozku (EEG), očních pohybů neboli elektrookulogram (EOG) a záznam elektrické aktivity svalů brady (EMG). Mezi další paramenty, jež lze získat pomocí vyšetření PSG, patří transkutánní oxymentrie, která hodnotí saturaci hemoglobinu kyslíkem, poloha trupu, respirační parametry a EKG, tedy záznam srdeční činnosti. Vyšetření je hodnoceno podle pravidel Americké asociace spánkové medicíny, hodnotí se délka spánku, latence (doba mezi podmětem a projevem) usnutí, počet apnoí/hypopnoí za hodinu (AHI), zastoupení jednotlivých fází a efektivita spánku.^[1]

Léčebné metody

Syndrom spánkové apnoe se dá léčit konzervativní nebo chirurgickou cestou, v některých případech je potřeba i chirurgický zákrok doplnit konzervativní léčbou. Mezi konzervativní léčbu se řadí redukci hmotnosti, úprava životosprávy, využívání přístroje s trvalým přetlakem v dýchacích cestách během spánku, tzv. Continuous Positive Airway Pressure (CPAP), farmakologická intervence, rozšíření jícnu, stimulace svalů přispívající k dilataci hltanu.^[7] CPAP je nutné používat pravidelně, ideálně každou noc, aby byla léčba účinná.^[zdroj?]

Dentální (orální) přístroje představují další možnost konzervativní léčby, zejména u pacientů s mírnou až středně těžkou obstrukční spánkovou apnoí nebo u těch, kteří netolerují léčbu pomocí CPAP. Nejčastěji se používají tzv. mandibulární protruzní aparáty (MAD), které posouvají dolní čelist vpřed a tím zlepšují průchodnost horních cest dýchacích, případně jazykové retenční přístroje (TRD), které fixují jazyk v přední poloze.^[8] Podle doporučení odborných společností mohou tyto přístroje u vybraných pacientů snížit počet apnoických epizod a zlepšit kvalitu spánku.^[9]

Chirurgická léčba se většinou nastoluje, pokud není vhodné využití CPAP, nebo pokud je jedinou léčebnou alternativou, nejčastěji se využívá u nádorů či vývojové vady. Zaměřuje se především na oblast prokázané překážky s cílem obnovení dýchacích cest. Takové chirurgické výkony se dají rozdělit do tří kategorií: Stomatochirurgické výkony, ORL výkony, Bariatrické výkony.^[1]

Septoplastika patří mezi výkony otorinolaryngologie (ORL) a jejím cílem je zlepšení nosní průchodnosti a zlepšení tolerance na CPAP, ačkoli tento zákrok nezajistí snížení AHI. Radiofrekvenční termoterapie je méně invazivní zákrok, který lze provádět i ambulantně, jedná se o odstranění měkkého patra pomocí laseru a taktéž se řadí mezi výkony ORL. Bariatrické výkony, jako je gastrický bypass, jsou založeny na odstranění tukové hmoty pacienta, zejména zmenšení tukové tkáně v okolí horních cest dýchacích, čímž dochází k remisi nebo alespoň zlepšení OSA.^[1]