Spřežka (pravopis)

Spřežka je spojení dvou nebo několika písmen (grafémů) na označení jedné hlásky.^[1] Jedná se o rozšířený způsob, jak se pravopis různých jazyků vyrovnává s nedostatkem grafémů (písmen) k vyjádření všech potřebných fonémů (hlásek). V češtině se dlouhou dobu používaly různé varianty spřežkového pravopisu, přestože Jan Hus navrhl již na začátku 15. století diakritický pravopis. V současné češtině je nejpoužívanější spřežkou ch; spřežka dž se až na výjimky (džbán) používá pro psaní přejatých slov (z nichž některá však již tvoří pevnou součást slovní zásoby – džem, džus, džíny, džungle aj.); spřežka dz se vyskytuje ojediněle (Dzbel, rendzina), zejména v cizích vlastních jménech.

Je navrženo začlenění celého obsahu článku Spřežkový pravopis do tohoto článku.

Možná hledáte: Spřežka (složené slovo) – složené slovo utvořené spojením dvou nebo více slov v nezměněné podobě.

Použití

Protože latina měla poměrně chudý repertoár souhlásek, pravopisy jazyků, které používají latinku, používají různé metody, jak zapsat potřebné hlásky:

• spřežky
• slitky (Æ, W je slitek VV, německé ostré s je slitkem sz v gotickém písmu)
• diakritická znaménka
• výpůjčky z jiných písem (dokonce i Y a Z jsou výpůjčky z řeckého písma) – Þ a ð v islandštině
• nově vytvořená písmena U, J

Příklady spřežek v různých jazycích

• čeština ch
• slovenština dz, dž, ch
• němčina např. ch, sch, tsch
• angličtina např. sh, ch, ng, "th"
• polština ch, cz, sz, rz, dz, dż
• maďarština gy, ly, ny, ty cs, dz, dzs, sz, zs
• nizozemština se vyznačuje množstvím samohláskových spřežek jako oe, aa, ee, atd. ch, sj, tsj, apod.