Fotbal začal hrát ve 13 letech v žácích Spartaku Plzeň a překvapivě v brance, díky své rychlosti a dravosti se však následně začal uplatňovat na postu útočníka. Celý život se vracel do plzeňské Škodovky (dnes Viktorie), působil v ní v letech 1955–1957, 1959–1965 a nakonec ještě 1972–1977. V letech 1965–1972 hrál za Duklu Praha. Kariéru zakončil v nižších soutěžích, hrál za Lachemu Kaznějov (1977–1979), zde již jako hrající trenér, a za Potraviny Plzeň (1979).

V československé lize nastoupil k 329 utkáním a vstřelil 100 branek (65 za Duklu, 35 za Škodu Plzeň). 99. gól vstřelil v březnu 1976 v utkání s VSS Košice, na jubilejní stý gól čekal déle než rok. Mnoho příležitostí už nedostával, na čas dokonce zmizel z prvoligového výběru. Ale nakonec se vrátil a 28. května 1977 v utkání proti Interu Bratislava se dočkal vstupu do Klubu ligových kanonýrů. Tímto zápasem zároveň ukončil působení ve vrcholové kopané.

Vyznačoval se dostatkem fyzické kondice, na svou dlouhou postavu neuvěřitelnou rychlostí, nikdy neměl problémy s technikou, byl velmi dobrý střelec.

Za československou reprezentaci odehrál 3 zápasy bez střeleckého úspěchu – debutoval v červnu 1966 proti Brazílii na slavném stadionu Maracaná před bezmála 90 tisíci diváky a po čtyřleté pauze, v roce 1970, se objevil ještě ve 2 domácích zápasech proti Finsku a Polsku. V „béčku“ národního mužstva hrál také třikrát a dal za něj tři góly, šestkrát hrál v olympijském celku, v juniorském národním mužstvu nastoupil šestkrát a dal dvě branky.

Byl členem olympijského výběru ČSSR na olympijských hrách roku 1968 v Mexiku.

Největších úspěchů dosáhl v dresu Dukly Praha, s níž získal jeden mistrovský titul (1966) a dvakrát Československý pohár (1966, 1969). Člen Klubu ligových kanonýrů.