Stanislava Kavanová

Stanislava Kavanová, rozená Potužníková (* 8. srpna 1943 Praha), je česká sochařka.

Stanislava Kavanová
Rodné jméno	Potužníková
Narození	8. srpna 1943 (82 let) Praha
Povolání	malířka a sochařka
Choť	Jan Kavan grafik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Stanislava Kavanová se narodila roku 1943 v Praze. V šestnácti letech složila státní zkoušku z těsnopisu a psaní na stroji a začala pracovat v kanceláři. Při zaměstnání večerně studovala na Střední odborné škole výtvarné v Praze. V roce 1965 opustila zaměstnání a byla přijata na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do sochařského atelieru profesora Jana Kavana, kde v roce 1972 absolvovala. Předmětem její tvorby je volná monumentální socha pro interiér i exteriér, komorní plastika a portrétní tvorba.^[1] Materiálem je nejčastěji pálená hlína, elektroporcelán a bronz, pro jednu z řady realizací v architektuře s úspěchem použila i litý beton. V sedmdesátých i osmdesátých letech 20. století vytvářela díla s intimně laděnými motivy ženství a mateřství.^[2] Později vytvořila řadu konstrukcí z porcelánových dílů a rezavého železa – lidských figur, zbavených všech příkras, kolekci porcelánových panenek, plastiky, představující hlavy se symbolickým výrazem utrpení. V roce 2013 zvítězila v soutěži o portrét Václava Havla.^[3][4] Je členkou Spolku sochařů ČR.

Uskutečnila kolem třiceti autorských výstav a zúčastnila se mnoha výstav oborových.^[5][6] Často vystavuje společně s manželem grafikem Janem Kavanem, synem svého profesora Jana Kavana z UMPRUM.^{[7][8][9][10]} Je zastoupena v domácích i zahraničních, oficiálních i soukromých sbírkách, má řadu realizací v architektuře i v krajině.^[2] Je členkou Spolku sochařů ČR.

Galerie

• 
  Tenata
• 
  Vítězný úsměv
• 
  Panna
• 
  Václav Havel
• 
  Ateliér
• 
  Ateliér 2