Stelarátor

Stelarátor je zařízení pro magnetické udržení horkého plazmatu, vyvinuté Lymanem Spitzerem v roce 1950 pro jadernou fúzi. Později je v dosažených parametrech plazmatu předstihly tokamaky, ale vývoj stelarátorů pokračuje^[1][2][3]. Největším zařízením současnosti je Wendelstein 7-X v německém Greifswaldu.^[4]

Stelarátor HSX (Helically Symmetric Experiment), University of Wisconsin-Madison

Na rozdíl od tokamaků pro stabilitu udržení plazmatu není nutný proud protékající plazmatem, ale uzavřenost drah částic v plazmatu zajišťuje čistě magnetické pole vnějších cívek. Toroidní geometrie komory reaktoru je úmyslně zkroucena pro sjednocení podmínek plazmatu v různých částech průřezu. To zlepšuje stabilitu takového systému, ale velmi to komplikuje tvar magnetických cívek i konstrukci samotného reaktoru.