Stepan Tymošenko

Stepan Prokopovyč Tymošenko (ukrajinsky Степан Прокопович Тимошенко, rusky Степан Прокофьевич Тимошенко – Stěpan Prokofjevič Timošenko; 10. prosince^jul./ 22. prosince 1878^greg., Špotivka, dnes Sumská oblast – 29. květen 1972, Wuppertal) byl ukrajinsko-americký strojař a technický mechanik. Věnoval se zejména problému pružnosti a pevnosti.

Stepan Prokopovyč Tymošenko
Narození	10.jul. / 22. prosince 1878greg. Špotivka
Úmrtí	29. května 1972 (ve věku 93 let) Wuppertal
Místo pohřbení	Alta Mesa Memorial Park
Bydliště	Bělehrad (od 1920) Petrohrad Záhřeb Kyjev Spojené státy americké
Alma mater	Petrohradská státní univerzita způsobů komunikace (1896–1901) Petrohradská státní polytechnická univerzita Romenská reálná škola Kyjevská vysoká škola polytechnická
Povolání	inženýr, vysokoškolský učitel, autor autobiografie a fyzik
Zaměstnavatelé	Kyjevská vysoká škola polytechnická (1918–1919) Westinghouse Electric Corporation (od 1923) Michiganská univerzita (od 1927) Stanfordova univerzita (1936–1955) Petrohradská státní polytechnická univerzita Saint Petersburg State Electrotechnical University Univerzita v Göttingenu
Ocenění	Worcester Reed Warner Medal (1935) Medaile Louise Levyho (1944) zahraniční člen Královské společnosti (1944) Mezinárodní medaile Jamese Watta (1947) Tymošenkova medaile (1957) … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	Pravoslavná církev
Příbuzní	Serhìj Prokopovyč Tymošenko a Vladimir P. Timoshenko (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a působení

Studoval střední školu v Romny (jeho spolužákem zde byl budoucí slavný fyzik Abram Ioffe). Vyšší vzdělání získal na petrohradské inženýrské škole (dnes Vysoká škola dopravní). Zde absolvoval roku 1901 a poté v letech 1901–1903 na této škole učil. V letech 1903–1906 působil na petrohradské technice (dnes Polytechnická univerzita), poté krátce na univerzitě v Göttingenu a roku 1906 byl pověřen řízením katedry pevnosti materiálů na technice v Kyjevě (dnes Národní technická univerzita Ukrajiny). V té době se zabýval zejména metodou konečných prvků a problémem ohybu (formuloval Timošenkovu teorii ohybu nosníku, která zpřesnila klasickou Bernoulliho–Navierovu teorii. Roku 1911 ovšem spolupodepsal protest proti ministru školství Kassovi a byl z Kyjevské univerzity propuštěn. Poté až do roku 1917 působil v Petrohradě, v Elektrotechnickém ústavu a v Železničním ústavu. V této době formuloval svou teorii pružnosti a publikoval důležité práce o nosnících.

Roku 1918 se vrátil do Kyjeva, kde spoluzakládal Ukrajinskou akademii věd. Během ruské občanské války, po dobytí Kyjeva bílými silami, emigroval do Jugoslávie. Pracoval zde v Záhřebském polytechnickém institutu. Roku 1922 přesídlil do Spojených států amerických. V letech 1923–1927 pracoval pro firmu Westinghouse, poté se stal profesorem na univerzitě v Michiganu. Roku 1936 byl jmenován profesorem na Stanfordově univerzitě. Roku 1957 American Society of Mechanical Engineers vytvořila ocenění nazvané Timošenkova medaile. Sám Tymošenko se stal jejím prvním nositelem. Jde o nejvyšší ocenění pro inženýry v oblasti strojírenství. Roku 1960 se přestěhoval do německého Wuppertalu, aby dožil u své dcery. Ve Wuppertalu i zemřel, pohřben je ale v Kalifornii, v Palo Alto.