Sto dní reforem

Sto dní reforem, známé také jako Wu-sü reformy (tradiční čínština: 戊戌變法, zjednodušená čínština: 戊戌变法; pchin-jin: wùxū biànfǎ, český přepis: wu-sü pien-fa) bylo selhané reformní hnutí usilující o modernizaci Číny vedené císařem Kuang-süem a jeho podporovateli. Hnutí trvalo 103 dní, od 11. června 1898 až do 21. září 1898, kdy bylo násilně ukončeno palácovým převratem vedeným císařovnou vdovou Cchʼ-si.^[1]

Pozadí

Hnutí bylo reakcí na prohru Číny v první čínsko-japonské válce, zaostalost Číny a neúspěšnost předešlých reforem. Předzvěstí Sto dní reforem bylo hnutí Kung-čche šang-šu. Jednalo se o seskupení reformistů, kteří v roce 1895 při příležitostí konání úřednických zkoušek představili císaři petici, žádající o zrušení Šimonosecké smlouvy, větší odpor vůči Japonsku, modernizaci armády, a uskutečnění dalších moderních reforem. Hlavním iniciátorem hnutí byl Kchang Jou-wei, učenec, který reinterpretoval učení konfucianismu a snažil se ho aplikovat na moderní společnost. Tato petice selhala, její autoři se ale stali předními osobnostmi Sto dní reforem.^[1]

Průběh reforem

V roce 1898 se císařovna vdova Cchʼ-si uchýlila do nově postaveného Letního paláce. Císař Kuang-sü toto využil jako příležitost pokusit se nezávisle vládnout. Císařovi byl doporučen Kchang Jou-wei, který byl spolu se svým nejlepším žákem Liangem Čchi-čchaem držitelem nejvyššího akademického titulu.^[2] Kuang-sü tak podle představ těchto reformistů vydal sérii mnoha ediktů, které měli reformovat čínský stát. Reformy se týkali hlavně vzdělání, armády, hospodářství a industrializace. Pouhé sebe posilování bylo podle reformistů nedostatečné. ^[1]

K důležitým cílům reforem patřilo:

• Zrušení sinekur^[1]
• Reforma zkouškového systému (například zrušení tradičního osmidílného eseje) ^[1]
• Místo tradičních disciplín jako kaligrafie a poezie, se mají studenti zaměřit na praktičtější disciplíny ^[1]
• Založení Pekingské univerzity ^[1]
• Přeměna starých škol na moderní školy poskytující vzdělání čínského i západního stylu ^[1]
• Zvýšení produkce čaje a hedvábí na export ^[1]
• Otevření nových úřadů na kontrolu staveb tratí a těžebních dolů ^[1]
• Postavit 34 moderních bitevních lodí ^[1]
• Zlepšit trénink a disciplínu armády ^[1]
• Zjednodušit byrokracii ^[1]

Během období reforem bylo do čela cung-li ja-menu a dalších úřadů dosazeni modernisté podporující reformy. Hnutí čelilo mnoha podezřením ze strany Cchʼ-si a konzervativců. Cítili, že reformy odporují čínským hodnotám a podmiňují se západu. Cchʼ-si se také obávala, že reformy výrazně omezí moc císařského dvora. ^[1]Reformisté o odporu konzervativců věděli a měli údajně i v plánu obsadit Letní palác, ve kterém pobývala Cchʼ-si.^[2]

Konec

Reformista Tchan S’-tchung požádal generála Jüan Š’-kchaje o ochranu před konzervativci. Jüan Š’-kchaj však reformisty zradil a jejich plány vyzradil konzervativcům.^[3] 19. září se Cchʼ-si navrátila a 21. září vydala edikt, podle kterého ji císař požádal, aby se opět ujala moci. Za podpory generála Jüan Š’-kchaje a vojenského vůdce Rung-lua, císařovna vdova provedla puč, svrhla císařovu vládu a zrušila většinu reforem. Císař Kuang-sü byl umístěn do domácího vězení, kde zůstal až do své smrti v roce 1908. Šest předních představitelů hnutí bylo následně 28. září popraveno.^[1] Těmto šesti popraveným se historický říká „šest mužů sto dní reforem“.^[2] Dále bylo uvězněno, vyhnáno za hranice nebo odstraněno z funkcí asi třicet dalších úředníků.^[2] Hlavní reformista Kchang Jou-wei a jeho žák Liang Čchi-čchao unikli před popravou do Japonska.^[1] Zde stále usilovali o reformu Číny. Založili Společnost za ochranu císaře, která podporovala návrat císaře Kuang-süa k moci a ustanovení konstituční monarchie.^[1]