Strašák

Možná hledáte: Strašidlo.

Strašák je prostředek k plašení. Od neolitu strašák zastupoval hospodáře, když se vzdálil z obhospodařovaného místa.^[1] Odedávna dává člověk na strašáka to, co nepotřebuje.^[2] V českých zemích se strašák užíval, příp. užívá především k plašení ptáků v polích, sadech a na vinicích.

Strašák u Štědrovic

Strašáci a plašič u pole u Truskavny

V historii mohl strašák představovat moudrost a sílu. Například v japonské knize mýtů Kodžiki je uváděn strašák Kubeiko, „bůh, který všechno věděl, ale nemohl se hnout z místa. Všichni tedy chodili za ním.“ Silného boha strašáctví mají Číňané. Sošky a symboly boha úrody a plodnosti Priapa, ochránce vinohradů a zahrad, stavěli Řekové do vinic a sadů.^[2][3] Měly tam funkci našich strašáků k plašení ptáků.^[3]

Ve středověku mělo podobnou funkci jako strašáci zarážení kříže na vinicích. V době zrání hroznů mělo odrazovat lidi od krádeže, za kterou hrozilo useknutí ruky nebo smrt. Beztrestně mohli na hrozny chodit děti, těhotné ženy a staří lidé.^[2]

Základní typologie strašáků dokumentovaných v Čechách, na Moravě i v zahraničí:

• postava na kříži, tzv. hastroš – vypadá jako lidská bytost, člověk jím vizualizuje sám sebe, je minimalizovanou konstrukcí člověka. Konstrukce kříže je univerzální na celém světě. Rozdíly ve vzhledu hastroše jsou dány například oblečením užívaným v dané zemi (např. turban). Jedinečná je postava, která visí na šibenici. Užívá se ve Velkých Bílovicích. Konstrukce šibenice namísto kříže je velkobílovickou raritou. Postava je většinou mužského pohlaví a středního věku, zatímco postavy na kříži jsou většinou ženského pohlaví;
• technický plašič (např. zvukový);
• animistický strašák (strašákem je mrtvé zvíře, v současnosti spíše model zvířete), přičemž princip animistického strašáka je patrně nejstarší.^[2][4][1]

Současný strašák bývá kombinací uvedených typů.^[5] Lidé užívají strašáky nejen k hlídání plodin, ale například i na rybníku proti kormoránům nebo aby jestřábi nelovili kuřata. Na Islandu se užívají strašáci, kteří hlídají sušené ryby.^[6]

„Strašáci strašně rychle mizí z krajiny.“ Mizejí z polí kvůli slučování polí v obrovské lány; mizejí i ze skupovaných vinic.^[4] K úpadku strašáctví v Česku uvádí fotograf Pavel Bezděčka (*4. 7. 1952): „Současní strašáci jsou ohyzdnými díly majitelů polí, vinic a zahrad. Nemají nic společného se skutečnými strašáky, kteří mají v české kultuře velký význam.“^[7]

Vědní disciplína o strašácích

V roce 2005 na Masarykově univerzitě v Brně založil sociolog Rudolf Šmíd (*19. 8. 1956) vědní disciplínu nazvanou terriculologie (z latinského terriculus, strašák; výslovnost: terikulologie). Ve svém fotografickém díle kromě jiného sleduje poetiku tvorby strašáků.