Stubenberkové

šlechtický rod From Wikipedia, the free encyclopedia

Stubenberkové
Remove ads

Stubenberkové (německy „von Stubenberg"), panský a hraběcí rod původem pravděpodobně z Kapfenbergu ve Štýrsku. Členové rodu byli dědicové uherských velmožů. Zastávali vysoké úřady jako zemští hejtmani, biskupové, dědiční stolníci a komoří.

Stručná fakta Země, Tituly ...
Remove ads

Vzestup ve Štýrsku

Prvním v rodině byl „Otto ze Stubenbergu“, který kolem roku 1160 postavil hrad Stubenberg. Jeho potomek Wulfing ze Stubenbergu (1259-1318) zúčastnil se v roce 1268 povstání štýrské šlechty proti Přemyslu Otakarovi II. (asi 1233-1278) , který jejich zemi obsadil. Vzpoura byla potlačena, Wulfing ze Stubenbergu byl po dobu 26 týdnů vězněn a jeho hrad Stubenberg byl Otakarovými vojsky dokonale zničen. Správním a sídelním místem byl po dlouhých čtyřech stoletích hrad Oberkapfenberg.

Otův druhý syn Oldřich bojoval na křížové výpravě u Damiette (v Egyptě), kde v roce 1218 padl. Dědeček Otto získal již při první křížové výpravě podíl a vzal si sestru Habsburskou jako válečnou kořist. Rodina také sehrála významnou roli při převzetí vlády Rudolfem Habsburským (1218-1291). Staré rodové dokumenty (od roku 1041) jsou v archivu města Štýrský Hradec.

V 16. století se linie rodu rozdělila na „Kapfenberger“ a „Wurmberger“, podle příslušnosti k náboženství. Wolfgang ze Stubenbergu († 1597) a jeho syn Jiří ze Stubenbergu († 1630) měl přesto úzké styky s dvorem na katolického arcivévodu Karla II. Štýrského (1540-1590) a jeho syna Ferdinand II. Štýrského (1578–1637) a rovněž na následníka trůnu Rudolfa II. Habsburského (1552-1612) a Matyáše Korvína (1443-1490), kterým zapůjčil hodně peněz.

V roce 1691 postavil Jiří ze Stubenbergu ve Štýrském Hradci, v ulici Hans-Sachs-Gasse palác Stubenbergů, který ve druhé světové válce byl těžce poškozený. Roku 1614 Jiří ze Stubenbergu převzal velmi zadluženého zetě Jiřího Kryštofa z Losensteinu. Schallaburg v Dolních Rakousích, od roku 1641 měl v držení Jan Vilém ze Stubenbergu (1619-1663) a v roce 1660 majetek prodal.

Nastoupením vlády císaře Ferdinand II. v roce 1619 zostřilo se pronásledování protestantů ve vnitřním Rakousku i Štýrsku. Roku 1628 bylo všem protestantským šlechticům ve Štýrsku zadrženo vlastnictví statků, pokud se nekonvertují na víru katolickou. Někteří členové rodiny Stubenberků přijali katolickou víru a převzali štýrské jmění po protestantech, kteří museli emigrovat. S přejímáním majetků se ale museli smluvně zavázat, že emigranty, jejich potomky nebo pozůstalé manželky v emigraci finančně zabezpečí. Tento stav vedl v dědičné rakouské zemi k velkému množství soudních sporů.

Zemští hejtmani

Následující Stubenberkové sloužili císaři jaké zemští hejtmani:

  • 1418–1419 Jakub ze Stubenbergu
  • 1435–1450 Hans ze Stubenbergu
  • 1453–1470 Leutold ze Stubenbergu
  • 1687–1703 Jiří ze Stubenbergu
Remove ads

Stubenberkové v Čechách

Wolfgang ze Stubenberku získal v roce 1548 od Jana z Pernštejna (1487-1548) město a panství Nové Město nad Metují ve východních Čechách. Skromnější renesanční zámek, vybudovaný po požáru města Vojtěchem z Pernštejna, rozšířil a zvelebil. Roku 1568 byl Wolf ze Stubenbergu a jeho synové ustanoveni "na věčné časy" a nazýváni českou šlechtou. Majitelé panství Nové Město nad Metují:

Jiří ze Stubenberka, příbuzný Rudolfa, získal v roce 1601 panství Kyšperk (dnes Letohrad) ve východních Čechách. Ačkoliv byl evangelík, zůstal během stavovského povstání věrný habsburskému panovníkovi Ferdinandovi II. Po porážce povstání mohl proto v roce 1628 postoupit vlastnická práva k panství Kyšperk svému vnukovi Wolfovi Jiřímu z Losensteinu. To byl syn jeho jediné dcery Anny (+ 1624) se kterou se oženil katolík Pán z Losensteinu († 1622).

Stubenberkové z české linie v exilu

Remove ads

Stubenberkové v exilu v Bavorsku

V roce 1628 císař Ferdinand II, který byl také zemský kníže Štýrska, vydal dekret, kterým bylo všem protestantským šlechticům zabaveno vlastnictví v dědičné zemi. Buď konvertovali, nebo byli vyzváni k opuštění země. Někteří protestanti konvertovali a zůstali jako vlastníci statků ve Štýrsku, jiní opustili Štýrsko a usídlili se v Sasku (Pirně, Drážďanech), nebo ve svobodném říšském městě Norimberku a v Řezně.

Mezi exulanty byl jeden ve Štýrsku vážený protestant Jiří starší Pán na Kapfenbergu (* 1560). V roce 1629 opustil svou vlast a přesídlil s druhou manželkou Amálií z Lichtenštejna do Řezna, kde krátce na to v dubnu 1630 zemřel. Jeho náhrobní deska je v Řezně na hřbitově vyslanců v kostele Svaté Trojice s podivným epitafem Stubenberků. Na náhrobní desce je napsáno, že zemřel ve Vídni a do Řezna uložen Jan Vilém ze Stubenbergu a jeho syn Rudolf Vilém ze Stubenbergu, 1663 emigroval do Řezna, a vzpomíná i na manželky.

Jiřího pozůstalá manželka Amalia se přestěhovala do Norimberku, kde ještě žili další členové Wurmbergerské linie rodu Stubenberků. Tam se věnovala dobročinnosti a zemřela v roce 1684. Další Stubenberkové, kteří v Norimberku žili:

  • Jiří Augustin ze Stubenbergu (1628–1691)
  • Jiří Zikmund ze Stubenbergu (1570–1632)
  • Otto Gall ze Stubenbergu (1631–1688).

Byli pohřbeni ve Stubenberské kryptě kostela svatého Bartoloměje.

Stubenberští biskupové

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stubenberg (Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.

Literatura

  • Martin Bircher: Johann Wilhelm von Stubenberg und sein Freundeskreis. Walter de Gruyter & Co., Berlin 1968
  • Otto Hupp: Münchener Kalender 1904. Verlagsanstalt Buch u. Kunstdruckerei AG, München•Regensburg 1904.
  • J. Loserth: Geschichte des altsteirischen Herren- und Grafenhauses Stubenberg. 1911
  • Werner Wilhelm Schnabel: Österreichische Exulanten in oberdeutschen Reichsstädten. Zur Migration von Führungsschichten im 17. Jahrhundert. Schriftenreihe zur bayerischen Landesgeschichte, Bd. 101. München 1992.
  • Joachim Bahlcke u. a., Handbuch der historischen Stätten Böhmen und Mähren, Kröner-Verlag, Stuttgart 1998, ISBN 3-520-32901-8

Externí odkazy

Remove ads
Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads