Svídnické knížectví
historický státní útvar From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Svídnické knížectví, někdy uváděno také jako Svídnické vévodství, (polsky Księstwo świdnickie, německy Herzogtum Schweidnitz) bylo jedno z polských knížectví, které existovalo v Dolním Slezsku s hlavním městem ve Svídnici.
Remove ads
Historie
V roce 1278 zemřel slezský a lehnický kníže Boleslav II. Lysý a zanechal po sobě tři syny: Jindřicha, Boleslava a Bernarda. Ještě za života otce vlastnil Jindřich javorské dědictví a po smrti otce v roce 1278 nastoupil na lehnický knížecí stolec a postoupil Javorské a Lvovecké knížectví svým mladším bratrům do společného vlastnictví.
V roce 1281 si Boleslav Surový a Bernard Hbitý knížectví rozdělili: Boleslav nadále vládl v Javoru a svému mladšímu bratrovi předal Slezský Lvovek. V roce 1286, po smrti bezdětného Bernarda, se Lvovecké knížectví vrátilo pod vládu jeho staršího bratra Boleslava Těžkého.
Po smrti knížete Jindřicha Probuse v roce 1290 se vratislavského knížecího stolce zmocnil lehnický vévoda Jindřich V. Tlustý V roce 1291, jako odměnu za pomoc v boji o Vratislavské vévodství, převedl Jindřich V. na svého mladšího bratra Boleslava, jižní země Vratislavského vévodství s městy Svídnice, Zembice, Zoubkovice. V roce 1296, po smrti svého staršího bratra Jindřicha V., se Boleslav Surový stal regentem Vratislavského vévodství a opatrovníkem tří bratrových synů.
V roce 1301 zemřel svídnický a javorský kníže Boleslav. Po něm nastoupili tři synové: Bernard, Jindřich a Boleslav II., kteří dostali do společného vlastnictví Javor, Svídnici a Zembice. V roce 1312 si bratři knížectví rozdělili. Jindřich obdržel dědictví po otci (Javor a Slezský Lvovek), zatímco Bernard a Vladislav nadále vlastnili Svídnici a Ziebice. V roce 1322 došlo k novému rozdělení knížectví. Bernard začal vládnout ve Svídnici a Boleslav získal Ziebice do svého vlastnictví.
V roce 1326, po smrti knížete Bernarda Svídnického, začali ve Svídnickém knížectví společně vládnout jeho synové Boleslav a Jindřich a po Jindřichově smrti, v letech 1343/1345, se jediným vládcem Svídnického vévodství stal starší bratr Boleslav II. Malý. V roce 1346, po smrti svého bezdětného strýce Jindřicha Javorského, sjednotil Boleslav Malý pod svou vládu Javorské, Lvovecké a Svídnické knížectví.
V roce 1368 Boleslav II. zemřel a všechna tři knížectví odkázal své manželce Anežce Habsburské, nejmladší dceři vévody Leopolda Rakouského, jako vdovské dědictví. Po její smrti v roce 1392 se Javorské, Lvovecké a Svídnické knížectví stala součástí Království českého.
Remove ads
Svídnická knížata
Remove ads
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Свидницкое княжество na ruské Wikipedii.
Literatura
- Historische Kommission für Schlesien (Hrsg.): Geschichte Schlesiens, Bd. 1. Sigmaringen 1988, ISBN 3-7995-6341-5, p. 146, 150, 172f., 185f., 211, 221f. and 289.
- Hugo Weczerka: Handbuch der historischen Stätten: Schlesien. Stuttgart, 1977, ISBN 3-520-31601-3, p. 206–210 and 491–496, genealogy on p. 593.
- Joachim Bahlcke: Schlesien und die Schlesier, Langen-Müller-Verlag, 2000, ISBN 3-7844-2781-2
- Rudolf Žáček: Dějiny Slezska v datech. Praha 2004, ISBN 80-7277-172-8, str. 420f. a 446–448.
Remove ads
Externí odkazy
- ЭСБЕ/Силезия чешская — Викитека. ru.wikisource.org [online]. [cit. 2025-02-10]. Dostupné online. (rusky)
- Rodokmen svídnicko-javorských knížat
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads