Světový pohár v biatlonu 2022/2023
nejvyšší soutěž v biatlonu v sezóně 2022/2023 From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Světový pohár v biatlonu 2022/2023 byl 46. ročníkem Světového poháru pořádaným Mezinárodní biatlonovou unií (IBU).
Probíhal od 29. listopadu 2022, kdy odstartoval ve finském Kontiolahti, do 19. března 2023, kdy skončil tradičně v norském Oslu na Holmenkollenu.
Hlavní událostí tohoto ročníku bylo mistrovství světa konané v německém Oberhofu v únoru 2023.[1] Výsledky z něj se však u jednotlivců do pořadí Světového poháru nezapočítávalo.
Celkové vítězství z předchozí sezóny obhajovali Francouz Quentin Fillon Maillet[2] a Norka Marte Olsbuová Røiselandová,[3] přičemz ani jeden nedokázali vítězství obhájit.
Mezi muži se celkové vítězství zajistil ještě před předposlední zastávkou poháru v Östersundu Nor Johannes Thingnes Bø, který v celkovém hodnocení triumfoval již počtvrté v kariéře.[4] Ženskou část poprvé v kariéře ovládla Francouzka Julia Simonová.[5]
Nižší okruh biatlonových závodů představoval IBU Cup.
Remove ads
Změny ve Světovém poháru
Na základě rozhodnutí výkonné rady IBU z června 2022 došlo ke změnám v hodnocení světového poháru. Došlo ke zvýšení počtu bodů udělovaných za jednotlivá umístění v závodech světového poháru, když byly především zvýšeny rozestupy na prvních příčkách – vítěz nové získává 90 místo dosavadních 60. Do celkového hodnocení světového poháru se u jednotlivých závodníků nově nezapočítávají výsledky z mistrovství světa (pro pořadí národů se tyto výsledky počítají). Od konečného pořadí na základě získaných bodů se nyní neodečítají dva nejhorší výsledky jako v několika předcházejících ročnících.[6][7][8]
V září 2022 bylo na kongresu Mezinárodní biatlonové unie potvrzení prodloužení vyloučení ruského a běloruského národního svazu, což mělo za následek, že sportovci těchto zemí nebudou moci nadále soutěži na jakýchkoliv událost konaných pod záštitou IBU.[9] K vyloučení došlo pro po ruské invazi vůči Ukrajině v únoru 2022.[10] Rusové a Bělorusové se předtím naposledy ve světovém poháru představili během lednových závodů v Anterselvě.
Remove ads
Průběh sezóny
Mezi muži dominoval od začátku sezóny díky nejrychlejšímu běhu Nor Johannes Thingnes Bø. Pouze v prvním závodě sezóny – ve vytrvalostním závodě v Kontiolahti – se neumístil po čtyřech chybách na střelbě na stupních vítězů. V prvním trimestru zvítězil v šesti individuálních závodech v řadě a série triumfů Bøa pokračovala po vánoční přestávce, když od začátku ledna do začátku března zvítězil včetně závodů na mistrovství světa v jedenácti z dvanácti individuálních závodů, když pouze v závodu s hromadným startem na světovém šamiponátu obsadil až třetí místo. Celkem se dostal na stupně vítězů v devatenácti závodě v řadě, čímž překonal dosavadní nejdelší řadu 18 takových umístění Martina Fourcada, a jeho šňůra trvající od Kontiolahti do Nového Město na Moravě byla ukončena, až když kvůli pozitivnímu testu na covid-19 musel vynechat závody v Östersundu. Ve Švédsku nakonec nenastoupili tři Norové z první čtyřky hodnocení Světového poháru – kromě Johannese Bø ani Sturla Holm Laegreid a Tarjei Bø.[11][12] Právě absence Laegreida znamenala jistotu vítězství Johannese Thingnese Bø v celkovém hodnocení Světového poháru ještě před předposlední zastávkou.[4] Johannes Thingnes Bø v celkovém součastu v sezóně zvítězil včetně závodů na mistrovství světa v devatenácti individuálních závodech, čímž překonal svůj vlastní dosavadní rekord šestnácti výher v jednom ročníku ze sezóny 2018/2019.
Mezi ženami absentovaly poslední dvě vítězky celkového hodnocení světového poháru, Norky Tiril Eckhoffová a Marte Olsbuová Røiselandová, které nezasáhly do úvodních zastávek sezony. Eckohoffová na začátku listopadu oznámila, že z důvodu obtíží při rekonvalescenci z covidu-19, který prodělala na konci předcházejícího ročníku, nebyla schopna trénovat.[13] Røiselandová pak týden před kontiolahtským podnikem oddálila svůj začátek ročníku, když uvedla, že její tělo není připraveno na závody,[14] aby následně vyloučila účast v podnicích světového poháru minimálně do začátku ledna 2023.[15] Návrat oznámila pro první lednovou zastávku.[16] Při absenci těchto Norek se v první třetině sezóny střídaly vítězky jednotlivých závodů. Jako první dokázala více než jeden závod ovládnout Francouzka Julia Simonová, která po hochfilzenském sprintu poprvé v kariéře závodila ve žlutém dresu pro nejlepší závodnici průběžného hodnocení, následována Lisou Hauserovou z Rakouska.
Již před konáním poslední pohárové zastávky v Oslu oznámily dvě olympijské vítězky a mistryně světa, Norka Marte Olsbuová Røiselandová a Němka Denise Herrmannová-Wicková, že po víkendových závodech ukončí kariéry.[17][18] Ještě tentýž den se k nim přidal Francouzka Anaïs Chevalierová-Bouchetová[19] a následně Norka Tiril Eckhoffová.[20]
Z českých biatlonistů a biatlonistek dosáhla nejlepších výsledků Markéta Davidová, která získala stříbrnou a bronzovou medaili ze sprintu a stíhacího závodu v rakouském Hochfilzenu.[21]
Remove ads
Program
Program Světového poháru v biatlonu:[22]
– Závody na mistrovství světa se nezapočítávají do hodnocení světového poháru s výjimkou pořadí národů.
Počet nasazených závodníků podle země
Podle toho, jak se státy umístily v hodnocení národů v předchozím ročníku, se určil nejvyšší počet žen a mužů, který může země nasadit do sprintu a vytrvalostního závodu. Nad rámec této kvóty udělila Mezinárodní biatlonová unie osm divokých karet platné pouze první trimestr světového poháru. Ruské a běloruské týmy svá místa ztratila po vyloučení ze soutěží pořádných Mezinárodní biatlonovou unií. Naopak Ukrajině, která kvůli ruské invazi nemohla startovat v posledních zastávkách světového poháru a nemohla tak do národních žebříčků bodovat, bylo po rozhodnutí orgánů IBU povoleno ponechat si dosavadní závodnické kvóty.
Muži:
- 6 závodníků:
Norsko, 
Francie, 
Německo, 
Švédsko, 
Itálie ↑ - 5 závodníků:
Rakousko ↓, 
Švýcarsko ↑, 
Česko, 
Finsko ↑, 
Slovinsko*, 
Ukrajina, - 4 závodníci:
Kanada, 
USA, 
Litva, 
Japonsko↑, 
Estonsko ↑*, 
Bulharsko* - 3 závodníci:
Slovensko, 
Rumunsko ↑, 
Belgie ↓, 
Polsko↓, 
Kazachstán ↑*, 
Lotyšsko* - 2 závodníci:
Moldavsko ↑↑*, 
Čína ↓*
Divoké karty udělené pro 1. trimestr – 
Jižní Korea 2, 
Chorvatsko 1, 
Mongolsko 1, 
Nový Zéland 1, 
Srbsko 1, 
Španělsko 1, 
Spojené království 1
Ženy:
- 6 závodnic: Norsko, Švédsko, Francie, Německo, Česko ↑
- 5 závodnic: Itálie, Rakousko, Švýcarsko, Finsko ↑*, USA ↑*, Ukrajina
- 4 závodnice: Estonsko, Polsko, Slovensko ↑, Kazachstán ↑, Japonsko*, Kanada*
- 3 závodnice: Slovinsko, Čína↓, Bulharsko, Rumunsko ↑↑↑, Lotyšsko*, Moldavsko ↑↑↑*
- 2 závodnice:
Jižní Korea ↓*, Belgie*
Divoké karty udělené pro 1. trimestr – 
Austrálie 2, 
Litva 2, 
Grónsko 1, Chorvatsko 1, 
Maďarsko 1, Spojené království 1
Šipky ↑ značí, o kolik se počet závodníků dané země oproti předcházejícímu ročníku světového poháru zvýšil.
Hvězdičky značí národy, které v důsledku vyloučení Ruska a Běloruska získaly startovní místa.
Remove ads
Světový pohár a mistrovství světa – pódiové umístění
Muži
Ženy
Mužská štafeta (4×7,5 km)
Ženská štafeta (4×6 km)
Smíšené závody
Remove ads
Pořadí Světového poháru
Pořadí jednotlivců
Konečné pořadí po 21 závodech
Pořadí závodníků do 25 let
Konečné pořadí po 21 závodech
Pořadí národů
Konečné pořadí po 24 závodech
Vytrvalostní závod
Konečné pořadí po 3 závodech
Sprint
Konečné pořadí po 7 závodech
Stíhací závod
Konečné pořadí po 7 závodech
Závod s hromadným startem
Konečné pořadí po 4 závodech
Štafeta
Konečné pořadí po 5 závodech
Smíšené štafety
Konečné pořadí po 4 závodech
Remove ads
Finanční odměny
Tabulka uvádí největší celkové finanční odměny závodníků za umístění v závodech Světového poháru, celké umístění v konečném hodnocení Světového poháru a za zisk malých křišťálových glóbů.
Remove ads
Ukončení kariéry
Seznam uvádí významnější biatlonisty, kteří v průběhu či na konci sezóny ukončili sportovní kariéru:
Muži:
- Serafin Wiestner[41]
- Jules Burnotte[42]
- Aleksander Fjeld Andersen[43]
- Erlend Bjøntegaard[44]
- Grzegorz Guzik
Ženy:
- Vanessa Hinzová[45]
- Marte Olsbuová Røiselandová[17]
- Denise Herrmannová-Wicková[18]
- Anaïs Chevalierová-Bouchetová[19]
- Tiril Eckhoffová[20]
- Nastassia Kinnunenová[46]
- Federica Sanfilippová[47]
- Magdalena Gwizdońová[48]
- Mari Ederová[49]
- Fujoko Tačizakiová
- Ivona Fialková[50]
- Jekatěrina Glazyrinová[51]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads