Jan Křtitel

Svatý Jan Křtitel, v pravoslavné tradici zvaný též Předchůdce (starořečtina Ἰωάννης ὁ βαπτίζων, staroslověnština Іоаннъ Крестѧи), byl prorok z 1. století, jenž figuruje ve vyprávěných evangeliích a dalších spisech. Zmiňuje se o něm také židovský historik Flavius Iosephus ve spise Židovské starožitnosti a posvátné knihy blízkovýchodních Mandejců, kteří ho považují za svého hlavního proroka a zakladatele jejich náboženství. Jan Křtitel je tedy ctěn křesťany i mandejci, stejně jako muslimy. V Koránu je nazýván Yahya a je považován za proroka, jenž byl seslán před prorokem Ježíšem (Isa).

Svatý Jan Křtitel
Jan van Eyck: Jan Křtitel
mučedník
Narození	24. června Ejn Kerem
Úmrtí	29. srpna Machaerus
Příčina úmrtí	poprava stětím
Svátek	24. června
Období	Římská říše
Rodiče	Zachariáš[1] a Alžběta[1]
Místo pohřbení	Katedrála sv. Jana (Samaří)
Místo působení	Judská poušť
Etnikum	Židé
Vyznání	křesťanství
Uctíván církvemi	římskokatolická a východní katolické církve, církve starokatolické, pravoslavné, starobylé východní církve-tj. východní pravoslavné, anglikánské, sekta mandejců, Islám
Významné zasvěcené kostely	Kostely zasvěcené svatému Janu Křtiteli
Atributy	beránek, kříž, sekera, kožešina, řeka, křest, nápis Ecce agnus Dei
Patronem	tkalců, krejčích, kožešníků, koželuhů, barvířů, sedlářů, vinařů, hospodských, bednářů, kominíků, kovářů, tesařů, architektů, zedníků, kameníků, pastýřů, sedláků, hudebníků, tanečníků, zpěváků; Malty, Burgundska, Provence, Florencie, Amiens, Québec (provincie);
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Křtitel (rozcestník).

Životopis

Narodil se postarším rodičům, Zachariáši a Alžbětě. Toto narození zvěstoval archanděl Gabriel Zachariášovi, který mu nevěřil, a proto oněměl až do provedení obřízky Jana Křtitele.

Jako mladý odešel Jan Křtitel do pouště, aby se připravil na své budoucí povolání. V poušti se živil medem divokých včel, kobylkami, (podle některých překladů plody rohovníku – svatojánským chlebem) a kořínky rostlin. Ve věku 30 let se stal kazatelem, aby připravoval lidi na příchod Vykupitele. Svým příkladným a asketickým životem se stal velmi populární, proto za ním přicházelo mnoho lidí, které křtil v řece Jordánu; takto pokřtil i Ježíše Krista.

V jednom ze svých kázání odsoudil i Héróda Antipu za zavržení manželky a sňatek se ženou vlastního bratra. Héródés ho za tuto kritiku nechal uvěznit. Jeho žena řekla své dceři Salomé, ať si přeje jeho hlavu, což se brzy poté stalo – Heródés Salomé vyhověl a Jana Křtitele nechal setnout.^[2]

Janův životopis, který prezentuje Flavius Josephus, je mírně odlišný: Jan je charakterizován jako nekompromisní kazatel ctnosti a pokání, jehož vnějším znamením je křest. Herodes ho nechá zabít v pevnosti Machairús, protože se obává, že by mohl podnítit povstání.

Uctívání ve světě

Leonardo da Vinci: Jan Křtitel

Socha sv. Jana Křtitele na Karlově mostě

Narození Jana Křtitele církev slaví 24. června (spolu s Pannou Marií jsou jedinými světci, u nichž se oslavuje jejich narození)^[3]. Stětí vzpomíná 29. srpna. Stal se patronem křižáckého řádu johanitů – později nazvaných maltézští rytíři, a proto i patronem Malty a tamní katedrály v městě La Valetta, dále Burgundska, Provence a slezského města Wroclaw. Ochraňuje celou řadu profesí: tkalce, krejčí, kožešníky, koželuhy, sedláře, vinaře, hospodské, bednáře, kominíky, kováře, tesaře, architekty, zedníky, kameníky, majitele biografů, hudebníky, tanečníky, zpěváky atd. Atributem Jana Křtitele v ikonografii je velbloudí rouno, tedy kožešina oděná na nahém těle na znamení toho, že Jan žil na poušti jako poustevník. Dále mívá poutnickou hůl a dlouhé neupravené vlasy a plnovous. Nejznámějším zvykem o svátku sv. Jana je pálení tzv. svatojánských ohňů.

Hlava Jana Křtitele, sťatá na příkaz krále Heroda Antipy, byla uložena a uctívána v kapli byzantských císařů v Konstantinopoli, odkud ji údajně v roce 1203 uloupili účastníci 4. křížové výpravy. Dostala se pak darem francouzskému králi Ludvíkovi IX. Svatému, který ji vystavil ve své soukromé kapli Sainte-Chapelle v Paříži. Z této relikvie byly oddělovány částečky jako dary evropským panovníkům. Podle jiné legendární tradice se dostala do Sýrie a byla později přenesena do Umajjádovské mešity v syrském Damašku.

Česká úcta

Jan Křtitel byl uctíván od konce 10. století. Stal se patronem mnoha kostelů, řádových chrámů benediktinů – kláštera Ostrov u Davle, kláštera sv. Jana pod Skalou, kláštera benediktinek v Teplicích (a města Teplice) a také kláštera cisterciáků v Oseku u Duchcova, kde byl chován relikviář s paží sv. Jana (dnes považován za nezvěstný). Další paže byla uctívána ve Svatovítském pokladu v Praze. Dřevěné relikviáře ve tvaru uťaté hlavy na talíři byly uctívány na různých místech, jeden příklad se dochoval ve sbírce Národního muzea v Praze. Ve znaku města Vratislav (Wroclav) je uprostřed městského znaku, na stříbrném podnosu umístěna hlava sv. Jana Křtitele. Stříbrné poprsí sv. Jana Křtitele z pražské zlatnické dílny doby gotické je vystaveno v lužickém klášteře cisterciaček – Marienstern. Některé ostatky svatého Jana Křtitele jsou uloženy v relikviáři svatého Maura na zámku v Bečově nad Teplou.