Svatá Anna

Tento článek je o světici. Další významy jsou uvedeny na stránce Svatá Anna (rozcestník).

Svatá Anna (též svatá Anna Samodruhá, či svatá Anna Samotřetí) a svatý Jáchym byli údajní rodiče Panny Marie a tedy prarodiče Ježíše Krista. V kanonických evangeliích, která tvoří Nový zákon, o nich zmínky nejsou. Jejich jména jsou uvedena v apokryfním evangeliu svatého Jakuba. Jméno Jáchym se vykládá jako „příprava na Pána“ a jméno Anny jako „milostná, laskavá“.

Svatá Anna, matka Panny Marie
svatá Anna Samodruhá svatá Anna Samotřetí
Svatá Anna Samotřetí na obraze Leonarda da Vinci
Osobní údaje
Rodné jméno	חַנָּה (Chana)
Datum narození	mezi r. 60–55 před Kristem
Místo narození	pravděpodobně Betlém
Datum úmrtí	1. stol. (r. 12?) po Kristu
Místo úmrtí	pravděpodobně Nazaret
Choť	Svatý Jáchym
Známá díky	matka Panny Marie babička Ježíše Krista
Svatořečení
Svátek	26. července
Uctívána církvemi	římskokatolickou, východními katolickými církvemi, pravoslavím, starobylými východními církvemi, anglikánskými církvemi, luterány a islámem
Atributy	závoj, kniha, nezletilá Panna Maria, menší figura Panny Marie s Ježíšem v náručí
Patronka	matek a manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích, provazníků, čeledínů
Místo úcty	Kostel sv. Anny, Jeruzalém
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Etymologie

Samotné jméno Anna je hebrejského původu, kde חַנָּה‎ lze přepisovat jako Channa v překladu „milostiplná“ či „milá“.

Někdy je svatá Anna, a to zejména v uměleckých zobrazeních, označována jako „samodruhá“ a „samotřetí“. Jedná se o staročeské výrazy. Výraz „samodruhý“ se používal pro matku, která již nebyla sama, protože nosila dítě. Výraz „samotřetí“ pak pro babičku, která vychovala dceru, a ta zase dceru nebo syna.^[1]

Proto bývá svatá Anna samodruhá zobrazována s Pannou Marií a svatá Anna samotřetí s Pannou Marií a Ježíšem.

Život

Podle svatého Jakuba byli manželé zřejmě dosti prosperující pastýři, kteří výtěžek svého hospodářství spravedlivě dělili mezi jeruzalémský chrám, pomoc chudým a vlastní potřeby. Problémem bylo to, že neměli děti. Neplodnost u Židů byla považována za výraz nepřízně Boží a chrámoví kněží dokonce jednoho dne z toho důvodu odmítli přijmout oběti, které chrámu přinesli. Hluboce ponížený Jáchym odešel do pouště, kde se čtyřicet dní postil a modlil k Bohu. Po čtyřiceti dnech se mu zjevil anděl a oznámil mu, že jeho modlitby byly vyslyšeny, a slíbil jim narození dítěte.

Skutečně se jim přes vysoký věk narodila dcera, které dali jméno Marie. Otec zemřel krátce po jejím narození a Marie byla ve třech letech předána do výchovy správě jeruzalémského chrámu. Svatá Anna se údajně dožila vysokého věku.

Svatá Anna byla široce uctívána v lidových vrstvách i bez oficiálního požehnání církve. Doložen je až dopis papeže Urbana VI. z roku 1378, kdy povoluje Anglii uctívání sv. Anny jako světice. Anenská tradice dosáhla vrcholu v 15. a 16. století, když papež Sixtus IV. přijal Annu roku 1481 do římského kalendáře a jeden z jeho pozdějších nástupců Řehoř XIII. ustanovil její slavnost v roce 1584 na 26. července. O šíření úcty ke sv. Anně se zasloužili zejména církevní řeholníci – kapucíni, karmelitáni, benediktini a augustiniánští kanovníci.

Ve východních křesťanských tradicích byzantského ritu lze uctívání sv. Anny prokázat už v 6. století, kdy dal císař Justinián I. na její počest vystavět chrám.

Scény ze života svatého Jáchyma a svaté Anny byly velmi oblíbeným tématem malířů až do Tridentského koncilu, který se konal v letech 1545 až 1563 a na němž bylo zobrazování apokryfních scén zakázáno. Nejznámější obrazy s tematikou sv. Anny pocházejí od Caravaggia ve Villa Borghese v Římě, od Leonarda da Vinci v pařížském Louvru a od Masaccia v Akademii ve Florencii.

V době formování křesťanské dogmatiky se začaly objevovat úvahy o tom, zda Panna Maria mohla být již od početí uchráněna dědičného hříchu – tedy počata přirozeným způsobem, ale bez hříšné poskvrny. Tyto myšlenky však zůstaly na okraji teologického diskurzu, i kvůli apokryfnímu chápání příběhu o jejím narození a o svaté Anně. Po rozšíření kultu svaté Anny a jejím oficiálním přijetí do liturgického katolického kalendáře se v 15. století tato debata znovu rozhořela. Jádrem sporu byla otázka, zda Maria byla hříšná jako ostatní lidé, nebo zda byla od prvního okamžiku početí uchráněna dědičného hříchu. Katolická církev druhý výklad nakonec vyhlásila jako závazné dogma v roce 1854 bulou Ineffabilis Deus papeže Pia IX.^[2]

Ikonografie

Lucas Cranach starší: Svatá Anna

Křesťanská ikonografie zpodobňuje Annu jako důstojnou dámu v dlouhém, zpravidla červeném, přepásaném šatu, s hlavou zahalenou zeleným závojem. Někdy drží v ruce knihu, poukazující na starozákonní zaslíbení Mesiáše, občas lilii jako odkaz na své neposkvrněné dítě. Nejčastější vypodobnění jsou ale spolu s Pannou Marií. V umění vznikl zvláštní ikonografický typ „sv. Anna samotřetí“ s Pannou Marií a Ježíškem, kdy Anna drží zmíněné figury v drobném měřítku na ruce nebo chová dospělou Pannu Marii s Ježíškem na klíně. Známá jsou vyobrazení Narození Panny Marie či scény, kdy sv. Anna vyučuje dívku Marii.

Patronka

Svatá Anna se stala ochránkyní matek a manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích, provazníků, také čeledínů. Její ochranou se zaštítila i taková města, jakými jsou Florencie, Innsbruck, Neapol a celé země jako Bretaň nebo Québec. Zbožní křesťané se k ní přicházeli modlit za déšť, proti bouřce, ale například i za nalezení ztracených předmětů.

Svátek

Praha, svatá Anna Samotřetí na Karlově mostě

Svátek svaté Anny je od dob papeže Řehoře XIII. slaven společně se svátkem svatého Jáchyma 26. července. K datu se váže pranostika: „Svatá Anna, chladna zrána“.

Svatá Anna, vdova a prorokyně

Kromě Svaté Anny, matky Panny Marie, existuje v křesťanské hagiografii svatá Anna, vdova a prorokyně, o které se zmiňuje ve svém evangeliu Svatý Lukáš (Luk, 2, 22-58). Byla to nábožná stařenka žijící v Jeruzalémě. Po smrti svého manžela žila neustále v chrámu, modlila se a postila a všem příchozím prorokovala příchod Spasitele.

Její svátek je v církevním kalendáři zařazen na 1. září.