Severin z Norika

Severin z Norika také známý jako Severinus či Apoštol z Norica (410^? - 8. ledna 482 Favianis, dnes Mautern an der Donau) byl křesťanský misionář a mnich, zakladatel klášterů v Noriku, později prohlášený za svatého. Spekuluje se, že se narodil v jižní Itálii, nebo v římské provincii Afrika.^[1] Severinus odmítal po smrti Attily v roce 453 a před svým příchodem do Norika diskutovat o své minulosti.^[1] Zmínil pouze zkušenosti s pouštním mnišstvím a jeho úctu ke svatému Antonínu Egyptskému.

Svatý Severin z Norika
Severin z Norika 1470
Misionář a mnich
Narození	kolem 410 jižní Itálie nebo provincie Afrika
Úmrtí	8. ledna 482 Favianis, Noricum, Odoakerovo království (dnes Mautern an der Donau) Mautern an der Donau
Svátek	8. ledna
Období	Římská říše
Řád	Řád svatého Benedikta
Vyznání	katolická církev
Uctíván církvemi	Římskokatolická církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jeho životopis napsal kolem roku 511 opat jeho kláštera Eugippius pod názvem Vita Sancti Severini. Je to hlavní písemný pramen o římském a germánském období na území dnešního Rakouska v 5. století. Podle tohoto životopisu Severin pocházel z Apulie v jižní Itálii a hovořil latinsky, podle jiných zdrojů pocházel z římské oblasti severní Afriky. Po vzoru egyptských poustevníků pobýval v poušti, dále prošel kláštery v Pasově a v Lorschi. Nakonec se usadil v táboře Favianis (dnes Mautern na Dunaji) v římské provincii Noricum, kde obracel Germány i Římany na víru a založil svůj klášter jako první centrum řeholní spirituality a vzdělanosti na teritoriu východně od Pasova. Zemřel ve své klášterní cele ve Favianae při zpěvu 150. žalmu. Šest let po jeho smrti byli jeho mniši vyhnáni z opatství a jeho tělo bylo převezeno do Itálie, kde bylo nejprve uloženo v Castel dell'Ovo v Neapoli. Nakonec byly jeho ostatky přeneseny do benediktinského kláštera Santi Severino e Sossio v Neapoli.

Úcta

Jako svátek se slaví 8. ledna v den jeho úmrtní. Je uctíván v Itálii, centrem jeho kultu jsou města San Severo, Salerno a Neapol, kam jeho ostatky uložil Odoaker do kostela San Severo e San Sossio; roku 1807 byly přeneseny do Frattamaggiore. Dále je Severin ctěn v Německu a v Rakousku, kde je mu zasvěcen chrám v Lorchu na řece Enns, v římské době součást tábora Lauriacum. Ve středověku jej jako řádového patrona ctili také čeští benediktini, protože patřil k následníkovi sv. Antonína Velikého a přímému předchůdci sv. Benedikta. Jeho pozdější úctu překryl kult jeho jmenovců sv. Severina z Kolína nad Rýnem a sv. Severina z Ravenny.

Ikonografie

Severin bývá zpodoben trojím způsobem: buď jako poustevník s plnovousem, nebo jako mnich v kutně s tonzurou na hlavě, nebo jako biskup v kasuli s berlou a infulí.