Symfonie č. 6 (Mozart)

Symfonie č. 6 Wolfganga Amadea Mozarta v tónině F dur, dle Köchelova seznamu KV 43, byla dokončena v roce 1767 v Olomouci.

Mozart v roce 1770

Dle názoru muzikologa Alfreda Einsteina uvedené v jeho revizi Köchelova seznamu z roku 1937, skladatel započal komponování symfonie pravděpodobně ještě ve Vídni a dokončil ji v Olomouci, kam se Mozartova rodina uchýlila před zhoubnou epidemií neštovic, která v té době sužovala Vídeň,^[1] viz Mozart a neštovice.

První uvedení

Symfonie byla zařazena do programu koncertu uspořádaného pro hraběte Františka Antonína Schrattenbacha, synovce kardinála Wolfganga Hanibala ze Schrattenbachu a bratra knížete-arcibiskupa Zikmunda Kryštof ze Schrattenbachu, Leopoldova zaměstnavatele v Salcburku. Koncert tehdy 11letého Wolfganga, se konal 30. prosince 1767 v brněnské Taverně (Reduta) za přítomnosti otce Leopolda a Wolfgangovy 15leté sestry Marie Anny.

Místní kněz o tom poznamenal:

„

Navštívil jsem hudební koncert v městském domě, známém jako „Taverna“, kde se jedenáctiletý Salcburčan se svou patnáctiletou sestrou, doprovázeni mnoha nástroji obyvateli Brna, vzbudilo všeobecné nadšení a obdiv.

“

^[2]

Hrabě Schrattenbach Leopolda vyzval, aby zůstali v jeho paláci déle, avšak Leopold chtěl pokračovat dále na sever, neboť měl obavy o synovo zdraví, a tak rodina byla již o dva dny později na cestě do Olomouce.^[3] Zde se 26. října skutečně u Wolfganga projevily první příznaky neštovic.^[4][5]

Pamětní deska na paláci hraběte Schrattenbacha

Mozartův pobyt v Brně připomíná pamětní deska od J. T. Fischera na Schrattenbachově paláci z roku 1956.

Věty a instrumentace

Dílo má čtyři věty a je první Mozartovou symfonií v tónině F. První provedení proběhlo v Brně 30. prosince 1767.^[1] Autograf partitury se nachází v Jagellonské knihovně v Krakově.^[6]

Instrumentace při prvním provedení symfonie byla následující:

• 2 flétny
• 2 hoboje
• 2 rohy
• fagot
• smyčce
• basso continuo.^[1]

Místo hobojů jsou ve druhé větě použity flétny.^[7] Je to také poprvé, kdy v symfonii Mozart použil dva obligátní violové party.^[8]

Věta Andante cituje téma z Mozartovy dřívější latinské opery Apollo et Hyacinthus, KV 38, v níž " houslemi s dusítky hrajícími melodii nad pizzicatem druhých houslí a dělených viola dosahuje zvláštního účinku".^[9]

Je to také první čtyřvětá Mozartova symfonie, v níž zavádí menuet a trio, což se stává velmi častým v mnoha jeho pozdějších symfoniích. Věty jsou:

1. Allegro, ${\displaystyle {\frac {4}{4}}}$ takt
2. Andante, ${\displaystyle {\frac {2}{4}}}$ takt
3. Menuet a Trio, ${\displaystyle {\frac {3}{4}}}$ takt
4. Allegro, ${\displaystyle {\frac {6}{8}}}$ takt