Třída Čchungmukong I Sun-sin

Třída Čchungmukong I Sun-sin či třída KD-II je třída vrtulníkových torpédoborců jihokorejského námořnictva. Šest postavených jednotek představuje druhou z trojice tříd domácí konstrukce, postavených v rámci modernizačního programu Korean Destroyer Experimental (KDX-II). Ten byl důležitým krokem v přeměně jihokorejského námořnictva ze sil pobřežní obrany, do loďstva schopného provádět oceánské operace. Všechny torpédoborce jsou stále v aktivní službě.

Třída Čchungmukong I Sun-sin Třída KD-II
Torpédoborec Munmu Veliký (DDH-976)
Obecné informace
Uživatel	Námořnictvo Korejské republiky
Typ	torpédoborec
Lodě	6
Osud	aktivní (2025)
Předchůdce	třída Kwanggetcho Veliký
Nástupce	třída Tchedžo Veliký
Technické údaje
Výtlak	5000 t (plný)
Délka	150 m
Šířka	17,4 m
Ponor	9,5 m
Pohon	CODOG
Rychlost	30 uzlů
Posádka	200 důstojníků a námořníků
Výzbroj	DDH 975–977: 1× 127mm kanón 32× SM-2 Block IIIA (32×1 VLS) 8× Harpoon (2×4) 21× RAM (1×21) 1× 30mm Goalkeeper CIWS 6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla	2× Super Lynx

Stavba

Původně objednaná trojice torpédoborců byla později rozšířena o další tři, a to díky snížení počtu postavených jednotek předcházející menší třídy Kwanggetcho Veliký. Postavily je loděnice Daewoo Shipbuilding & Marine Engineering (DSME) v Okpo a Hyundai Heavy Industries (HHI) v Ulsanu. Mezi lety 2003–2008 byly do služby zařazovány tempem jedné lodi za rok.

Jednotky třídy Čchungmukong I Sun-sin:

Jméno	Loděnice	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Čchungmukong I Sun-sin (DDH-975)	DSME	22. května 2002	30. listopadu 2003	aktivní
Munmu Veliký (DDH-976)	HHI	11. dubna 2003	30. září 2004	aktivní
Te Čo-jong (DDH-977)	DSME	12. listopadu 2003	30. června 2005	aktivní
Wang Kŏn (DDH-978)	HHI	4. května 2005	10. listopadu 2006	aktivní
Kang Kam-čchan (DDH-979)	DSME	16. března 2006	1. října 2007	aktivní
Čchö Jong (DDH-981)	HHI	20. října 2006	4. září 2008	aktivní

Konstrukce

Kang Kam-čchan (DDH-979)

Kang Kam-čchan (DDH-979)

V konstrukci lodí jsou uplatněny technologie stealth. Výzbroj prvních tří jednotek je následující. V příďové dělové věži je jeden 127mm kanón KMK45 Mod 4 (licenční výrobek zbrojovky Mk 45 Mod 4), který může používat naváděnou munici s prodlouženým doletem a je tak vhodný pro ničení pozemních cílů. Blízkou obranu zajišťuje jeden raketový systém RAM umístěný na střeše můstku a jeden hlavňové systémy blízké obrany Goalkeeper CIWS na střeše hangáru. Mezi můstkem a dělovou věží je umístěno 32 buněk vertikálního vypouštěcího zařízení amerického typu Mk 41. V nich se nachází stejný počet protiletadlových řízených střel typu Standard SM-2 Block IIIA. Ve středu nástavby se nacházejí dva čtyřnásobné vypouštěcí kontejnery protilodních střel Boeing Harpoon a dva trojhlavňové 324mm torpédomety pro domácí lehká protiponorková torpéda K745 Chung Sang Eo. Na zádi se nachází přistávací plošina a hangár umožňující operace dvou protiponorkových vrtulníků Super Lynx.

Počínaje čtvrtou jednotkou Wang Kŏn bylo vertikální vypouštěcí silo posunuto více doleva a do vzniklého prostoru bylo instalováno osm buněk domácího vertikálního vypouštěcího zařízení K-VLS, ve kterých jsou umístěna domácí raketová torpéda Hong Sang Eo (systém může nést rovněž protizemní střely Hyunmoo III). Systémem K-VLS mají být dodatečně vybavena i starší plavidla třídy.

Pohonný systém je koncepce CODOG. Kombinuje dva plynové turbíny General Electric LM2500, každý o výkonu 28 100 hp a dva diesely MTU 20V 956 TB92, každý o výkonu 4000 hp, pohánějící dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Lodě dosahují rychlosti 30 uzlů.

Modernizace

V roce 2024 jihokorejská agentura DAPA zahájila program modernizace torpédoborců této třídy. S tím je spojena zakázka v hodnotě 135,93 milionu dolarů, kterou v prosinci 2024 získala společnost Hanwha Systems. Bojové systémy budou modernizovány, zlepšeny budou schopnosti střel SM-2 a modernizovaný sonarový systém bude pocházet z fregat třídy Čchungnam (FFX-III). Z USA mají být dodány systémy řízení palby Mk.99.^[1]