Třída Admiral Hipper

Třída Admiral Hipper byla třída těžkých křižníků německé Kriegsmarine. Celkem bylo rozestavěno pět jednotek této třídy. Tři dokončené křižníky z let 1939–1940 byly nasazeny za druhé světové války. Zatímco Admiral Hipper a Blücher byly za války potopeny, Prinz Eugen po válce získaly USA a později jej použily jako cvičný cíl při jaderných zkouškách. Další dva křižníky zůstaly nedokončeny. Seydlitz měl být dokončen jako letadlová loď, ale v roce 1945 jej nedokončený potopili sami Němci. Rozestavěný Lützow roku 1940 získal Sovětský svaz. Přestože rovněž nebyl dokončen, za války byl využíván jako plovoucí baterie.

Třída Admiral Hipper
Admiral Hipper
Obecné informace
Uživatelé	Kriegsmarine Sovětské námořnictvo
Typ	těžký křižník
Lodě	5
Uvedení do služby	1939–1945
Osud	2 potopeny 1 vyřazen 2 nedokončeny
Předchůdce	třída Deutschland
Technické údaje Admiral Hipper
Výtlak	14 050 t (standardní 18 210 t (plný)[1]
Délka	194,6 m (na vodorysce) 205,9 m (max.)
Šířka	21,3 m
Ponor	5,8 m 7,9 m (plně naložen)
Pohon	3 sady turbín Blohm & Voss 12 kotlů La Mont 3 třílisté lodní šrouby 132 000 hp (98 MW)
Rychlost	32 uzlů
Dosah	6800 mil (12 600 km) při 20 uzlech (37 km/h)
Posádka	1600
Výzbroj	8× 203mm kanón (4×2) 12× 105mm kanón (6×2) 12× 37mm kanón (6×2) 8× 20mm kanón (20×1) 12× 533mm torpédomet (4×3)
Pancíř	40–80mm boky 80mm barbety 50–160mm věže 50–150mm velitelská věž
Letadla	3 hydroplány 1 oboustranný katapult
Radar	FuMo 22

Stavba

Prinz Eugen během spuštění na vodu

Křižníky byly stavěny po zrušení omezení Washingtonské smlouvy a Versaillské smlouvy na Londýnské konferenci v roce 1930. Po uvolnění omezení mohlo Německo postavit pět těžkých křižníků podle tehdejších standardů. Výtlak omezený na 10 000 t byl však i tak výrazně překročen (přes 14 000 t). Uvažovalo se o různých variantách výzbroje a nakonec byla zvolena ráže 203 mm pro hlavní děla. Osm kanónů bylo umístěno do čtyř dvoudělových věžích v ose lodi. Výzbrojí se tedy třída Hipper mohla vyrovnat svým hlavním potenciálním protivníkům, britským křižníkům třídy County a francouzským tříd Suffren a Algérie. Oproti zadání měla třída Hipper o čtvrtinu menší akční rádius. Třída Hipper byla plně srovnatelná s ostatními těžkými křižníky své doby a navíc považována za velice elegantní konstrukci. Kromě doprovodu bitevních lodí měly křižníky sloužit především k narušování námořních tras nepřítele.

Bylo rozhodnuto o stavbě pěti těžkých křižníků této třídy. První dvě jednotky Admiral Hipper a Blücher byly postaveny v letech 1935–1939.^[1] U zbývajících tří křižníků došlo k menší úpravě a zvětšení konstrukce. Prinz Eugen, Seydlitz a Lützow byly rozestavěny v letech 1936–1937. Jedinou lodí, dokončenou podle modifikovaného projektu, byl křižník Prinz Eugen. Seydlitz a Lützow nebyly dokončeny, Lützow byl dokonce v květnu 1940 (rok před vyhlášením války) prodán do SSSR. Stavba Seydlitzu byla po vypuknutí války přerušena, posléze byl trup přestavován na letadlovou loď, aby zůstal navždy nedokončen.^[2]

Jednotky třídy Admiral Hipper:^[1][2]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Admiral Hipper	Blohm & Voss, Hamburk	6. července 1935	6. února 1937	29. dubna 1939	Dne 3. května 1945 vyhozen v docích v Kielu do povětří. Sešrotována v letech 1948-1949.
Blücher	Deutsche Werke, Kiel	15. srpna 1935	8. června 1937	20. září 1939	Dne 9. dubna 1940 jej dělostřelbou a torpédy potopila norská pevnůstka Oscarsborg při obraně Osla.
Prinz Eugen	Germaniawerft, Kiel	23. dubna 1936	22. srpna 1938	1. srpna 1940	Po válce připadl USA. Přejmenován na USS Prinz Eugen (IX-300). Využit jako cíl při zkouškách jaderných zbraní. Poté odtažen k atolu Kwajalein, kde se v prosinci 1946 převrhl a potopil.
Seydlitz	Deschimag, AG Weser, Brémy	29. října 1936	19. ledna 1939	–	V roce 1942 rozhodnuto dokončit jej jako letadlovou loď. Dne 10. ledna 1945 potopen samotnými Němci. Později sešrotován.
Lützow	Deschimag, AG Weser, Brémy	2. srpna 1937	1. července 1939	–	Roku 1939 rozestavěný křižník získal Sovětský svaz jako Petropavlovsk. Dne 17. září 1941 potopen Luftwaffe. Vyzdvižen a opraven, ale přesto nedokončen. Roku 1943 přejmenován na Tallin. V 50. letech sešrotován.

Konstrukce

Potápějící se křižník Blücher

Hlavní výzbroj představovalo osm 203mm kanónů umístěných ve dvoudělových věžích v ose lodi. Doplňovalo je dvanáct 105mm kanónů, dvanáct 37mm kanónů a osm 20mm kanónů. Plavidla rovněž nesla čtyři trojhlavňové 533mm torpédomety. Neseny mohly být až tři průzkumné hydroplány (Heinkel He 60, Heinkel He 114, nebo Arado Ar 196), které startovaly z jednoho oboustranného katapultu. Pohonný systém tvořilo dvanáct kotlů a tři sady parních turbín Blohm & Voss o výkonu 132 000 hp, pohánějící tři třílisté lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů. Dosah byl 6800 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.^[1]