Třída Arleigh Burke
třída amerických raketových torpédoborců From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Třída Arleigh Burke je třída víceúčelových raketových torpédoborců (guided missile destroyer) Námořnictva Spojených států amerických. Základem jejich vybavení je zbraňový systém Aegis a multifunkční radar AN/SPY-1 (od verze Flight III je využíván radar AN/SPY-6). Třída je pojmenována po admirálu Arleighu Burkeovi, americkém důstojníkovi torpédoborců za druhé světové války, který velel například v bitvě u mysu svatého Jiří. Hlavní úlohou těchto lodí je doprovod a ochrana svazů těžkých letadlových lodí. Torpédoborce jsou vybaveny pro protiletadlový, protilodní, i protiponorkový boj. Modernizace paubních systémů a výzbroje rozšířila schopnosti torpédoborců o ničení balistických raket středního doletu a satelitů.
Roku 2024 začaly být torpédoborce třídy Arleigh Burke využívány i jako velitelské lodě řídící protivzdušnou obranu svazů letadlových lodí. Vynutilo si to vyřazování raketových křižníků třídy Ticonderoga, které byly pro tuto roli specializovány. Prvotně byly nasazeny již dostupné torpédoborce verze Flight IIA, přičemž s plněním těchto úkolů bylo počítáno při návrhu verze Flight III.[1]
Třída Arleigh Burke je početně velmi rozsáhlá. Prototypový torpédoborec byl do služby přijat roku 1991, přičemž roku 2025 stále probíhala stavba dalších torpédoborců této třídy (ve verzích Flight IIA Technology Insertion a Flight III). Ke konci roku 2009 bylo ve službě 56 z 63 tehdy objednaných torpédoborců. Později bylo rozhodnuto o stavbě dalších torpédoborců, takže se celkový počet objednaných lodí zvýšil na 75 a později až na 89 jednotek. Ke konci roku 2024 bylo ve službě 74 jednotek a další byly rozestavěné. Po vyřazení torpédoborce třídy Spruance USS Cushing roku 2005 se třída Arleigh Burke na jedenáct let stala jedinou třídou amerických torpédoborců v aktivní službě. Až roku 2016 ji doplnil prototyp tříčlenné třídy Zumwalt.
Z konstrukce třídy Arleigh Burke jsou rovněž odvozeny japonské torpédoborce třídy Kongó, Atago a Maja a jihokorejské torpédoborce třídy Tchedžo Veliký a třídy Čongdžo Veliký.
Remove ads
Stavba
Stavba lodí byla rozdělena mezi dvě americké loděnice. Celkem 40 jednotek staví koncern Huntington Ingalls Industries (HHI) v loděnici Ingalls Shipbuilding (Ingalls) v Pascagoule ve státě Mississippi. Předtím loděnice patřila pod koncerny Litton Industries a Northrop Grumman Ship Systems Ingalls Operations. Stavbu dalších 44 jednotek zajišťuje loděnice Bath Iron Works (BIW, součást divize General Dynamics Marine Systems koncernu General Dynamics) v Bathu ve státě Maine.[2] Postupnou modifikací konstrukce vzniklo několik variant – 21 kusů je označováno Flight I, následujících sedm kusů Flight II a dalších 47 kusů Flight IIA, zbylých 25 jednotek je ve verzi Flight III.
Jednotky třídy Arleigh Burke:
Remove ads
Konstrukce

Konstrukce lodí je (s výjimkou komínů) celá z různých druhů oceli a jsou v ní použity prvky technologie stealth. Důležité části lodí jsou chráněny kevlarovým pancířem. První postavené jednotky nenesly žádný hangár pro vrtulníky. To se ovšem neosvědčilo a vylepšené novější lodi mají hangár pro dva vrtulníky H-60 Seahawk.
Výzbroj jednotlivých lodí se liší. Ve dvou vertikálních odpalovacích zařízeních Mk 41 nesou padesát šest střel s plochou dráhou letu Tomahawk TLAM, protiletadlové řízené střely Standard verzí SM-2MR (nejnověji též SM-3 schopné likvidovat balistické střely), střely RIM-162 ESSM (evolved Sea Sparrow missile) chránící lodi proti protilodním střelám a střely protiponorkového systému RUM-139. Protilodní výzbroj tvoří osm řízených střel RGM-84 Harpoon (kromě nejnovější verze Flight IIA). Obranné systémy doplňují dva 20mm hlavňové systémy blízké obrany Phalanx. Torpédoborce nesou též jeden 127mm kanón Mk 45, několik 12,7mm kulometů a dva tříhlavňové torpédomety Mk 32 pro 324mm protiponorková torpéda.[2]
Lodě pohání čtyři plynové turbíny General Electric LM2500, každý o výkonu 27 000 hp. Vždy jeden pár turbín je umístěn ve společné strojovně a pohání jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost je 30 uzlů. Dosah je 4 400 námořních mil při 20 uzlů. Všechna plavidla jsou chráněna proti biologickým a chemickým zbraním i radiaci. Vlečný sonar AN/SQR-19 byl u verze flight IIA odstraněn.
Flight III

Hlavním vylepšením je instalace nového radaru Raytheon AN/SPY-6(V), který slouží pro boj proti vzdušným cílům i balistickým střelám.[3]
Modernizace
Část lodí této třídy bude v rámci programu s označením Surface Electronic Warfare Improvement Program (SEWIP) vybavena modernizovaným systémem elektronického boje SEWIP Block III.[4] Jako první jím byl vybaven torpédoborec Pinckney. Úprava výrazně změnila vzhled lodi, neboť prvky systému byly umístěny do uzavřených výstupků na bocích hlavní nástavby, která se tak vizuálně značně rozšířila. V roce 2023 americké námořnictvo plánovalo, že systémem vybaví dvacet torpédoborců třídy Arleigh Burke verze Flight IIA.[5]
Remove ads
Operační nasazení

Lodě třídy Arleigh Burke již byly nasazeny například ve válce v bývalé Jugoslávii, válce v Afghánistánu (2001), válce v Iráku (2003) či kampani proti somálským pirátům. Celkem 17 amerických námořníků zahynulo a dalších 39 bylo zraněno při útoku výbušninami naloženého sebevražedného člunu na torpédoborec USS Cole (DDG-67) v jemenském přístavu Aden dne 12. října 2000.[6]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads