Třída Bellerophon

Třída Bellerophon byla třída dreadnoughtů Royal Navy. Skládala se ze tří jednotek, které byly ve službě v letech 1909–1919. Účastnily se bojů první světové války. Všechny tři bojovaly v bitvě u Jutska, kde nebyly nijak poškozeny. V letech 1921–1923 byly prodány do šrotu.

Třída Bellerophon
HMS Bellerophon
Obecné informace
Uživatel	Royal Navy
Typ	dreadnought
Lodě	3
Zahájení stavby	1906–1907
Spuštění na vodu	1907
Uvedení do služby	1909
Osud	vyřazeny
Předchůdce	HMS Dreadnought
Nástupce	třída St. Vincent
Technické údaje
Výtlak	18 800 t[1]
Délka	160,3 m
Šířka	25,2 m
Ponor	8,3 m
Pohon	18 kotlů, 4 parní turbíny 4 lodní šrouby 23 000 hp
Rychlost	20,75 uzlů (38,4 km/h)
Dosah	5720 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	733
Výzbroj	10× 305mm kanón (5×2) 16× 102mm kanón (16×1) 4× 47mm kanón (4×1) 3× 457mm torpédomet
Pancíř	279mm boky 305mm věže 70mm paluba

Stavba

Tato třída přímo navazovala na průkopnickou konstrukci lodi bitevní lodě HMS Dreadnought. Mezi hlavní odlišnosti patřilo použití 102mm děl namísto děl ráže 76 mm, která nesl Dreadnought. Výrazně byla zlepšena ochrana proti torpédům, neboť plavidla měla jako první britské bitevní lodě protitorpédovou obšívku.^[1] Vizuálně se lišily rovněž instalací druhého trojnožkového stožáru před druhý komín (později odstraněn).^[2]

Jednotky třídy Bellerophon:^[1]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámka
HMS Bellerophon	Portsmouth dockyard	3. srpen 1906	27. července 1907	únor 1909	Od roku 1919 využívána k výcviku v Sheernessu. Vyřazena 1920. Sešrotována 1921.
HMS Superb	Armstrong Whitworth, Elswick	6. února 1907	7. listopadu 1907	květen 1909	Od roku 1919 v rezervě. Využívána k výcviku a jako cvičný cíl. Sešrotována 1923.
HMS Temeraire	Devonport dockyard	1. ledna 1907	24. srpna 1907	květen 1909	V letech 1919–1921 využívána k výcviku. Sešrotována 1921.

Konstrukce

Základní uspořádání třídy

Hlavní výzbroj tvořilo deset 305mm kanónů v pěti dvojdělových věžích. Doplňovalo je šestnáct 102mm kanónů, čtyři 47mm kanóny a tři 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo osmnáct kotlů Babcock & Wilcox a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 23 000 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20,75 uzlu. Dosah byl 5720 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[1]

Modifikace

HMS Superb

Roku 1915 byly odstraněny protitorpédové sítě. Roku 1917 bylo instalováno několik protiletadlových kanónů a naopak byl odstraněn záďový torpédomet. Roku 1918 byly na dělové věže „A“ a „Y“ instalovány plošiny pro start průzkumných letounů Sopwith 1½ Strutter a stíhacích letounů Sopwith Pup.^[1]