Třída Brooke

Třída Brooke byla lodní třída raketových fregat Námořnictva Spojených států amerických. Byly to první postavené americké raketové fregaty.^[1] Konstrukčně jsou téměř shodné s třídou Garcia, od které se liší především instalací protiletadlového systému Tartar namísto jedné z dělových věží a složením elektroniky.^[2] V letech 1962–1968 bylo postaveno šest lodí této třídy, které americké námořnictvo provozovalo v letech 1966–1989. Brooke, Talbot, Richard L. Page a Julius A. Furer byly mezi lety 1989–1994 zapůjčeny Pákistánu.^[3]

Třída Brooke
USS Schofield (FFG-3)
Obecné informace
Uživatelé	US Navy Pákistánské námořnictvo
Typ	fregata
Lodě	6
Zahájení stavby	1962–1965
Spuštění na vodu	1963–1966
Uvedení do služby	1966–1968
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Garcia
Nástupce	třída Knox
Technické údaje
Výtlak	2710 t (standardní) 3426 t (plný)
Délka	118,9 m (na vodorysce) 126,2 m (celková)
Šířka	13,4 m
Ponor	7,3 m
Pohon	2× kotel, 1× turbína 1× lodní šroub
Rychlost	27 uzlů
Dosah	4000 nám. mil při 20 uzlech
Posádka	228
Výzbroj	1× 127mm kanón 8× ASROC (8×1) 1× Tartar (16 střel) 6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla	1× vrtulník QH-50 DASH
Radar	LN-66, SPS-10F, SPS-52B, SPG-51C, Mk.35
Sonar	SQS-26BX
Ostatní	WLR-1, WLR-3, ULQ-6 ECM

Stavba

Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. První trojici postavila loděnice Lockheed Shipbuilding and Construction Company v Seattlu a druhou loděnice Bath Iron Works v Bathu. Do služby byly přijaty v letech 1966–1968.

Jednotky třídy Brooke:^[4]

Jméno	Loděnice	Zahájení stavby	Spuštěna	Vstup do služby	Status
USS Brooke (FFG-1, ex DEG-1)	Lockheed Shipbuilding	19. prosince 1962	19. července 1963	12. března 1966	Vyřazena 1988. V letech 1989–1993 zapůjčena Pákistánu jako Khaibar (F163).
USS Ramsey (FFG-2, ex DEG-2)	Lockheed Shipbuilding	4. února 1963	15. října 1963	3. července 1967	Vyřazena 1988. Vyškrtnuta 1992.
USS Schofield (FFG-3, ex DEG-3)	Lockheed Shipbuilding	15. dubna 1963	7. prosince 1963	11. května 1968	Vyřazena 1988. Vyškrtnuta 1992.
USS Talbot (FFG-4, ex DEG-4)	Bath Iron Works	4. května 1964	6. ledna 1966	22. dubna 1967	Vyřazena 1988. V letech 1989–1993 zapůjčena Pákistánu jako Hunain (F169).
USS Richard L. Page (FFG-5, ex DEG-5)	Bath Iron Works	4. ledna 1965	4. dubna 1966	5. srpna 1967	Vyřazena 1988. V letech 1989–1994 zapůjčena Pákistánu jako Tabuk (F159).
USS Julius A. Furer (FFG-6, ex DEG-6)	Bath Iron Works	12. července 1965	22. července 1966	11. listopadu 1967	Vyřazena 1988. V letech 1989–1993 zapůjčena Pákistánu jako Badr (F161).

Konstrukce

USS Julius A. Furer (FFG-6)

Výzbroj tvořil jeden 127mm kanón ve věži na přídi. Za věží stálo osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC (FFG-4 až FFG-6 nesly ještě osm záložních střel). Doplňovaly je dva trojhlavňové 324mm torpédomety Mk.32. Na nástavbě mezi komínem a hangárem bylo umístěno vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel Tartar se zásobou 16 raket. Z plošiny na zádi mohl operovat bezpilotní protiponorkový vrtulník systému QH-50 DASH.^[1]

Pohonný systém tvořily dva kotle Foster Wheeler a jedna turbína Westinghouse (FFG-4 až FFG-6 měly turbínu General Electric) o výkonu 35 000 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 27 uzlů.^[5] Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti dvacet uzlů.^[4]

Modifikace

USS Schofield (FFG-3) již se zvětšenou přistávací plochou a hangárem

V pozdějších letech byly do výzbroje fregat integrovány modernější protiletadlové řízené střely Standard MR. V letech 1972-1975 byl vrtulník DASH nahrazen lehkým vrtulníkem SH-2D Seasprite systému LAMPS I. Zároveň byla zvětšena přistávací plocha a hangár, aby se tam větší vrtulník vešel.^[1]