Třída Dealey

Třída Dealey byla lodní třída eskortních torpédoborců (dnes jsou uváděny jako fregaty) Námořnictva Spojených států amerických. Byly to první americká eskortní plavidla postavená po skončení druhé světové války.^[1][2] Projektována byla především pro doprovod konvojů. V letech 1952–1957 bylo pro americké námořnictvo postaveno třináct jednotek této třídy.^[3] Z jejich konstrukce byly odvozeny též norské fregaty třídy Oslo (5 ks) a portugalské fregaty třídy Almirante Pereira da Silva (3 ks).

Třída Dealey
USS Hooper (DE-1026)
Obecné informace
Uživatelé	US Navy Uruguay Kolumbie
Typ	eskortní torpédoborec
Lodě	13
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída John C. Butler
Nástupce	třída Claud Jones
Technické údaje USS Dealey
Výtlak	1314 t (standardní) 1877 t (plný)
Délka	96 m
Šířka	11,2 m
Pohon	1× turbína, 2× kotel 20 000 shp
Rychlost	27 uzlů
Dosah	6000 nám. mil při 12 uzlech
Posádka	12 důstojníků 161 námořníků
Výzbroj	4× 76mm kanón (2×2) 1× Squid (ostatní RUR-4 Weapon Alpha) 1× skluzavka, 6× vrhač hlubinných pum
Radar	SPS-5 SPS-6C
Sonar	SQS-4

Operační služba eskortních torpédoborců třídy Dealey v americkém námořnictvu byla poměrně krátká (průměrně 15 let). Námořnictvo třídu provozovalo v letech 1954–1973. Jejich vyřazení proběhlo souběžně s nástupem mnohem větších a výkonnějších fregat třídy Knox, které nad rozdíl od třídy Dealey nesly protiponorkový vrtulník SH-2 Seasprite. ^[1]

Dvě vyřazena plavidla od USA získaly zahraniční uživatelé. USS Dealey odkoupila Uruguay, která ho jako ROU 18 De Julio (DE-3) provozovala do roku 1991. Naopak USS Hartley získala Kolumbie, která ho do roku 1994 provozovala jako ARC Boyaca (DE-16) a poté plavidlo zachovala jako muzejní loď. Ostatních 12 lodí bylo sešrotováno.

Stavba

Vývoj první poválečné generace eskortních plavidel byl zahájen v září 1949, přičemž se vycházelo z předcházející třídy John C. Butler. Plavidla byla navržena s ohledem na případnou velkosériovou výstavbu a s důrazem na nízkou siluetu, nízké provozní náklady a malou posádku.^[2] Celkem bylo postaveno 13 jednotek této třídy. Na stavbě se podílely loděnice Bath Iron Works v Bathu ve státě Maine, Defoe Shipbuilding Company v Bay City ve státě Michigan, Puget Sound Bridge and Dredging Company v Seattlu ve státě Washington, Bethlehem Pacific Coast Steel Corporation v Alamedě ve státě California, New York Shipbuilding Company v Camdenu ve státě New Jersey.

Jednotky třídy Dealey:

Jméno	Loděnice	Zahájení stavby	Spuštěna	Vstup do služby	Status
USS Dealey (DE-1006)	Bath Iron Works	1952	8. listopadu 1953	3. června 1954	Vyřazena 1972, získána Uruguaií jako ROU 18 De Julio (DE-3), vyřazena 1991.
USS Cromwell (DE-1014)	Bath Iron Works	1953	20. srpna 1954	24. listopadu 1954	Vyřazena 1973.
USS Hammerberg (DE-1015)	Bath Iron Works	1953	20. srpna 1954	2. března 1955	Vyřazena 1974.
USS Courtney (DE-1021)	Defoe SB	1954	2. listopadu 1955	24. září 1956	Vyřazena 1973.
USS Lester (DE-1022)	Defoe SB	1954	5. ledna 1956	14. června 1957	Vyřazena 1973.
USS Evans (DE-1023)	Puget Sound	1955	14. září 1955	14. června 1957	Vyřazena 1973.
USS Bridget (DE-1024)	Puget Sound	1955	25. dubna 1956	24. října 1957	Vyřazena 1973.
USS Bauer (DE-1025)	Bethlehem Steel	1955	4. června 1957	21. listopadu 1957	Vyřazena 1973.
USS Hooper (DE-1026)	Bethlehem Steel	1956	1. srpna 1957	18. března 1958	Vyřazena 1973.
USS John Willis (DE-1027)	New York SB	1955	4. února 1956	21. února 1957	Vyřazena 1972.
USS Van Voorhis (DE-1028)	New York SB	1955	26. července 1956	22. dubna 1957	Vyřazena 1972.
USS Hartley (DE-1029)	New York SB	1955	24. listopadu 1956	26. června 1957	Vyřazena 1972, získána Kolumbií jako ARC Boyaca (DE-16), vyřazena 1994, muzejní loď v Guatape.
USS Joseph K. Taussig (DE-1030)	New York SB	1956	9. března 1957	10. září 1957	Vyřazena 1972.

Konstrukce

USS Evans (DE-1023)

Plavidla měla ocelový trup a nástavby ze slitin hliníku. Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři dvouúčelové 76mm/50 kanóny Mk.33 ve dvoudělové věži na přídi a na zádi. Hlavní protiponorkovou výzbrojí byl jeden vrhač RUR-4 Weapon Alpha (pouze Dealey nesl starší britský vrhač Squid), který doplňovala jedna skluzavka a šest vrhačů hlubinných pum.^[2] Na palubě byl hladinový vyhledávací Radar SPS-5, vzdušný vyhledávací radar SPS-6C a nízkofrekvenční sonar SQS-4. Pohonný systém tvořily dva kotle Foster-Wheeler a turbína De Laval o výkonu 20 000 shp, pohánějící jeden lodní šroub. Kormidla byla dvojitá. Nejvyšší rychlost dosahovala 27 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.

Modernizace

USS Hammerberg (DE-1015) při palbě ze systému Weapon Alpha

Roku 1962 prošlo 10 plavidel (vyjma Dealey, Courtney a Cromwel) modernizací FRAM. Dosavadní sonar byl nahrazen výkonnějším SQS-23, přičemž zadní dělovou věž nahradila přistávací plocha a hangár pro bezpilotní protiponorkový vrtulník systému DASH, který byl vyzbrojen lehkým 324mm torpédem Mk.46.^[2] Zbývající trojice naopak dostala nový sonar s měnitelnou hloubkou ponoru. Další změnou bylo odstranění systémů Squid a Weapon Alpha ze všech jednotek a jejich nahrazení dvěma trojhlavňovými 324mm protiponorkovými torpédomety Mk.32, ze kterých byla odpalována torpéda Mk.44 a Mk.46.