Kolokázie jedlá

Kolokázie jedlá (Colocasia esculenta) či též taro je druh jednoděložné rostliny z čeledi árónovité (Araceae). Jde o velmi starou kulturní rostlinu.

Kolokázie jedlá
Kolokázie jedlá (Colocasia esculenta)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	jednoděložné (Liliopsida)
Řád	žabníkotvaré (Alismatales)
Čeleď	árónovité (Araceae)
Rod	kolokázie (Colocasia)
Binomické jméno
Colocasia esculenta (L.) Schott, 1832
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Velké, dlouze řapíkaté, srdčité až střelovité listy (dosahují výše i 2 m) vyrůstají z podzemních hlíz. Vícečetné květenství drobných květů bývá obaleno toulcem.

Užití

Hlízy (až 5 kg) jsou významnou součástí tradičního jídelníčku řady zemí Asie a Afriky. Používají se vařené, pečené, smažené, suší a melou se na mouku, vyrábí se z nich škrob, který má menší zrna a lepší dietetické vlastnosti než u brambor. Dužina hlíz má bílou až smetanovou barvu, jemnou chuť a po uvaření měkkou, až mírně rosolovitou konzistenci. Hodí se k přípravě polévek, kaší, příloh k masu, ale i sladkých dezertů. Řapíky a mladé listy tara a příbuzných rostlin se jedí jako zelenina, podobně jako mangold a špenát. Taro pěstovali a jedli již staří Číňané, Indové, Egypťané a Římané, v současné době se nejvíce používají v kuchyních jihovýchodní Asie, Indonésie a Tichomoří. Místy je pěstována i jako okrasná rostlina. Hlízy některých odrůd obsahují škodlivou kyselinu šťavelovou, proto se doporučuje jejich důkladné tepelné zpracování, vodu po vaření hlíz je vhodné vylít. V České republice je taro dostupné především v obchodech s asijskými potravinami.