Theodoros Studijský

Theodoros Studites (759 – 11. listopadu 826) byl byzantský mnich a opat Studijského kláštera v Konstantinopoli. Byl také uznávaným asketou, teologem a hymnografem.^[1][2]

Svatý Theodoros Studijský
Mozaika.
opat (igumen)
Narození	759 Konstantinopol
Úmrtí	826 Bithýnie
Svátek	11. listopadu
Rodiče	Theoctista
Státní občanství	Byzantská říše
Vyznání	pravoslaví
Uctíván církvemi	Římskokatolická církev a církve v jejím společenství Pravoslavná církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Theodoros (neboli Theodor) se narodil v Konstantinopoli bohatým křesťanským rodičům, kteří mu poskytli patřičné vzdělání.^[1]

Ve dvaceti letech vstoupil Theodoros do kláštera Sakkudion na svahu hory Olymp^[1][3], kde zastával od roku 794 pozici igumena neboli představeného. Theodor byl neochvějným zastáncem víry a tak se dostal do rozporu s císařem Konstantinem VI., který zapudil svou manželku Marii z Amnie, aby se oženil se svou milenkou Theodóté. Nový císařův sňatek však uznal pod nátlakem patriarcha Josef a Theodor byl roku 797 poprvé poslán do vyhnanství.^[1]

Po svém návratu za vlády císařovny Ireny začal Theodor působit v klášteře Studios, který se svým strýcem Platonem obnovil a reorganizoval s cílem zavést přísnější vnitřní řád.^[4] Dle Theodorových názorů měly být kláštery nezávislé na sekulární moci, v byzantském prostředí tedy měly udržovat svou nezávislou autoritu i ve vztahu k samotnému byzantskému císaři.

V roce 802 Nikeforos svrhl Irenu a Theodor byl znovu poslán do vyhnanství, neboť Nikeforos a kněz Josef znovu uznali druhý sňatek Konstantina VI. Theodor se mohl vrátit z vyhnanství až v roce 811 poté, co císař Nikeforos zahynul na válečné výpravě. V roce 813 za Lva Arménského znovu rozhořely ikonoklastické spory a Theodor byl jako ikonodul potřetí poslán do vyhnanství. Až za císaře Michaela II. se mohl Theodor roku 820 vrátit do Konstantinopole a roku 826 zemřel. V roce 844 byly jeho ostatky převzeny do Konstantinopole a začal být uctíván jako svatý.^[1]

Hymnograf a tvůrce kánonů

Dochovalo se velké množství Theodorových děl, především korespondence, oslavné řeči, homilie, hymny a epigramy.^[5] Světec napsal Kánon o posledním soudu, kam do poslední (osmé) strofy zařadil překlad Ondřeje Krétského na biblické verše Mojžíšova chvalozpěvu (Ex 15, 1-19 (Kral, ČEP) za záchranu Izraelitů prchajících mořem před faraónovým vojskem, neboť jejich záchrana na mořském břehu je obrazem záchrany duše na Posledním soudu.^[2] Theodor napsal také chvalozpěv na Vzácný a Životodárný Kristův kříž (lat.Oratio in adorationem crucis).^[6]

Theodoros sehrál také významnou roli v obrození byzantského monasticismu a byl znám jako horlivý oponent ikonoklasmu.

Galerie

• 
  Ilustrace ze života mnicha Theodora Studity
• 
  Theodor Studijský – Menologium císaře Basileia II.
• 
  Freska svatého Theodora Studity, západní stěna naosu v kostele Theotokos Peribleptos v Ochridu, Makedonie
• 
  Svatý Teodor Studijský – mozaika z 11. století z monastýru Nea Moni na ostrově Chios, Řecko