Tibetská diaspora

Tibetská diaspora je souhrnné označení pro Tibeťany, kteří žijí mimo historické území Tibetu.

Dalajláma s absloventy kulturní školy Kunpan, Dharamsala, 2015

Historie

Centrum pro tibetské uprchlíky v Dárdžilingu

Tibetská emigrace měla tři vlny:^[1]

• První vlna probíhala od roku 1959, kdy po čínské invazi Tibet opustil duchovní vůdce 14. dalajláma a vydal se na cestu do Indie, kam ho následovalo až 80 000 tibetských občanů. K tomuto roku se také váže zakládání prvních tibetských exilových komunit a táborů.
• Druhá vlna Tibeťanů hledajících exil přichází s rokem 1979 a trvá až do 90. let, kdy Tibeťané opouštěli svou rodnou zemi v důsledku nesouhlasu s čínskou politikou a jejím působením na tibetský lid.
• Třetí vlna probíhá od roku 1990 až do současnosti.

Současnost

Ústřední tibetská správa, která záležitosti diaspory zaštiťuje, eviduje více než 120 tisíc Tibeťanů v exilu (dle údajů z roku 2010). Drtivá většina z nich obývá osady na území Indie, Nepálu a Bhútánu, které spravuje exilová vláda prostřednictvím osadních úřadů.

Země	Tibetští obavytelé[2]	Osadní úřady[3]	Poslanců v exilovém parlamentu[4]
Indie Indie	94 203	36	30
Nepál Nepál	15 514	7
Bhútán Bhútán	1 298	1
Ostatní země	18 999	0	5
Celkem	128 014	44	35