Transcendentální etudy

Transcendentální etudy (francouzsky: Études d'exécution transcendante), S.139, je soubor dvanácti klavírních etud Ference Liszta, napsaný v roce 1851. Jde o upravenou verzi těžších Dvanácti velkých etud z roku 1837. Ty byly detailním zpracováním skladeb z roku 1826, kdy bylo Lisztovi 15 let.^[1] Jedná se o extrémně těžké klavírní skladby (transcendante znamená nadmyslný, vysoký, nadskutečný), jedny z vůbec nejtěžších klavírních etud. Lisztovy etudy jsou spolu s etudami Fryderyka Chopina a Clauda Debussyho považovány za špičku tohoto odvětví.^[2]

Výňatek z transcendentální etudy Fusées

Etudy

Roku 1837 Liszt pojmenoval všechny etudy až na etudy číslo 2 a číslo 10. Ty byly pojmenovány až později jedním z Lisztových editorů, Ferrucciem Busonim, (jméno Fusées číslu 2 a Appassionata číslu 10), tyto názvy ovšem nejsou běžně užívány, proto jsou v seznamu uvedeny pouze tempem.

Jméno	tónina	Jméno	tónina
Etuda No. 1 (Preludio)	C dur	Etuda No. 7 (Eroica)	Es dur
Etuda No. 2 (Molto vivace)	a moll	Etuda No. 8 (Wilde Jagd)	c moll
Etuda No. 3 (Paysage)	F dur	Etuda No. 9 (Ricordanza)	As dur
Etuda No. 4 (Mazeppa)	D moll	Etuda No. 10 (Allegro agitato molto)	f moll
Etuda No. 5 (Feux Follets)	B dur	Etuda No. 11 (Harmonies du Soir)	Des dur
Etuda No. 6 (Vision)	g moll	Etuda No. 12 (Chasse-Neige)	b moll

Významné nahrávky

Verze z roku 1837 byla komerčně nahrána pouze třikrát (Janice Weber, Leslie Howard a Massimo Gon), zjednodušená verze z roku 1852 je hrána častěji. Významná nahrávka pochází například od chilského pianisty Claudia Arraua z roku 1974, vydaná roku 2008. Za zmínku stojí také živá nahrávka z koncertu ruského klavíristy Borise Berezovského. Desku s Transcendentálními etudami vydal také specialista na Liszta, Georges Cziffra.