Travankúr

; vlajka	; znak
	Hymna Vančíšamangalam
	Motto Dharmósmatkuladaivatam
Geografie
Hlavní město	Padmanábhapuram (1729–1795); Tiruvanantapuram (1795–1949)
Rozloha	19 844 km² (v roce 1941)
	Obyvatelstvo
Počet obyvatel	6 070 018 (v roce 1941)
Jazyky	malajálamština, tamilština
Náboženství	hinduistické (státní), křesťanské, islámské, judaistické
	Státní útvar
Státní zřízení	monarchie a knížecí stát Indie
Mateřská; země	Indie; Dominium Indie
Měna	travankúrská rupie
	Státní útvary a území
	Vénád
	Travankúr-Kočči

Travankúr, také Tiruvitánkúr či Tiruvidángúr (malajálamsky തിരുവിതാംകൂർ, IAST: tiruvitāṃkūr; anglicky Travancore) byl knížecí stát ležící na Malabárském pobřeží v jižní Indii. Měl rozlohu 19 844 km² a žilo v něm 6 070 018 obyvatel (údaj ze sčítání z roku 1941), hlavním městem byl Tiruvanantapuram. Platidlem byla travankúrská rupie. Panovník měl právo na pozdrav devatenácti dělovými výstřely. Vlajka státu byla červená s bíle vyobrazenou mušlí vázovky indické.

Stručná fakta

Území Travankúru patřilo původně říši Čérů a Vidžajanagaru, od 17. století rostla moc království Venád. Jeho panovník Mártánda Varma k němu připojil další území a vytvořil roku 1729 nový stát nazvaný Travankúr. Podařilo se mu odrazit pokus Nizozemské Východoindické společnosti o invazi, když ji porazil roku 1741 v bitvě u Kolačalu. Do zajetí padl nizozemský admirál Eustachius De Lannoy, který byl později pověřen velením travankúrské armády. V další válce s Maisúrským královstvím pomáhala Travankúru Britská východoindická společnost, což vyústilo v roce 1795 v podpis dohody o britské ochraně. Proti rostoucímu britskému vlivu vystoupil předseda vlády (díván neboli dalava) Velu Tampi Dalawa, který v letech 1808 až 1809 se svými stoupenci zahájil ozbrojené povstání, to však bylo potlačeno a britská nadvláda se upevnila.

Ideologicky stálo království na kultu Padmanábhy, Višnuova avatáru, kterému byl zasvěcen velký chrám Padmanábhasvámí v hlavním městě. V 19. století se objevilo náboženské hnutí ajjávali, bojující za odstranění kastovní segregace. Roku 1855 bylo zrušeno otroctví, v roce 1936 byl dovolen vstup do chrámu všem obyvatelům bez ohledu na kastovní příslušnost. Travankúr patřil ke státům s nejvyšší životní úrovní v Indii. Těžil z rozvinutého zemědělství a pro obchod příhodné polohy na špici indického poloostrova. Místní panovníci neutráceli tolik pro osobní potřebu jako jiní indičtí mahárádžové a investovali do ekonomiky a infrastruktury: stát měl na poměry tehdejší Indie kvalitní školství a zdravotnictví, provozoval poštovní služby, pro které vydával vlastní známky. Ženy měly přístup ke vzdělání, směly se rozvádět i dědit majetek. Stát byl také znám svojí náboženskou snášenlivostí.

Poté, co byl roku 1947 schválen Zákon o nezávislosti Indie, objevily se snahy o vyhlášení nezávislosti Travankúru, ale ministr vnitra Sardár Vallabhbháí Patél vyjednal jeho integraci do nové republiky. V ní spolu se severním sousedem Kočči vytvořil roku 1949 svazový stát Travankúr-Kočči, král Čitra Tirunál Balaráma Varma byl jeho formální hlavou s titulem rádžpramukh. V roce 1956 došlo ke změně vnitřních indických hranic podle jazykového klíče: okres Kannijákumári, kde žijí převážně Tamilové, byl připojen k Madráskému státu (od roku 1968 Tamilnádu) a zbytek státu dostal nové jméno Kérala.

Travankúr

Seznam vladařů

Reference

Externí odkazy

Wikiwand - on