Utnapištim

Utnapištim (akkadsky: Uta-napišti; varianty: Utanapištimu, Uta-napištim) v sumersko-akkadské mytologii značí mytického člověka, který přežil potopu. Z akkadského jazyka (Utnapištim) bývá překládán jako „Nalezl život“.^[1] Tento hrdina představuje raný předobraz motivu, jenž se později promítl do biblického vyprávění o velké potopě světa a Noemově arše. Příběh se odrazil v mnoha mýtech a legendách a byl v nějaké verzi znám prakticky po celé Mezopotámii.

Mýtus o Atrachasísovi zapsaný na tabulce klínovým písmem, Britské muzeum v Londýně.

Historie

Nejstarší dochované fragmenty sumerského mýtu o potopě pocházejí z 3. tisíciletí př. n. l.; byly nalezeny především v Uru a Nippuru. V těchto textech figuruje jméno Ziusudra, který bývá překládán jako „Den života“.^[1]

Atrachásís v překladu „velmi moudrý“, jehož postava vystupuje v Mýtu o Atrachasísovi, pochází z období starobabylónské akkadštiny (cca 18.–17. stol. př. n. l.).^[2] Jméno Utnapištim se objevuje až v pozdějších verzích akkadštiny - v klasických a standardních babylónských redakcích Eposu o Gilgaméšovi. Nejstarší dochované texty o potopě tedy pocházejí z Mezopotámie (sumerský Ziusudra, akkadský Atrachasís, Utnapištim). Minimálně od cca 18.–17. stol. př. n. l.

Biblické pojetí příběhu v Genesis 6–9 je mladší (definitivní podoba textu je datována do 1. tisíciletí př. n. l.). Příběh je součástí Tóry ve smyslu Pentateuchu – pětidílná kniha (konečná redakce datována do 6.–5. stol. př. n. l.). Moderní přehledy shrnují, že „početné a často detailní paralely jasně ukazují, že vyprávění o potopě v Genesis závisí na mezopotamských eposech, zvláště na Gilgamešovi a Atrachasísovi.^[2]

Etymologie

Jméno	Jazyk	Doslovný význam	Tematický význam
Ziusudra	sumerština	„Život dlouhých dnů“ / „prodloužený život“	dlouhověkost, zachování života
Atrachásís	akkadština	„nejmoudřejší / velmi moudrý“	nejmoudřejší mezi moudrými
Utnapištim	akkadština	„Ten, kdo našel život“	získání nesmrtelnosti
Noe (Noach)	hebrejština	„odpočinutí“, „klid“	člověk přinášející obnovu po katastrofě

Ziusudra (ZI.U.SUD.RA nebo také ZI-UD-SU-DÁ) je v sumerském překladu "život dlouhých dnů", legendární panovník města Šuruppaku, syn Ubár-Tutua, jenž se zachránil před potopou a jehož bohové obdarovali věčným životem.^[3] Jméno bývá analyzováno jako „Ten, kdo prodloužil život“ nebo „Život dlouhých dnů“. (Etymologie: zi = život, ud = den/slunce, sud = dlouhý/prodloužit.) Je hlavní postavou sumerského příběhu o potopě v textu „Instrukce Šuruppakovy“ a v dalších fragmentech.^[4]

Chronologické zařazení textů

Text	Žánr a obsah	Jazyk	Kultura / okruh	Datace hlavní dochované verze
Šuruppakova ponaučení (Instructions of Shuruppak)	„Moudrostní“ literatura, sbírka mravních a praktických rad (otec → syn)	sumerština	Raně sumerská / raně dynastická Mezopotámie	Nejstarší kopie: střed 3. tisíciletí př. n. l. (Abu Salabikh, často ~2600–2500 př. n. l.)
Mýtus / epos o Atrachasísovi (Atra-ḫasīs)	Mytologicko-epický text: stvoření lidí, přelidnění, série ran, potopa	akkadština (starobabylónská)	Starobabylónská Mezopotámie	Kompozice cca 18. stol. př. n. l.; nejstarší kompletnější kopie z doby krále Ammi-saduqy (cca 1646–1626 př. n. l.)
Epos o Gilgaméšovi (akkadská epická kompozice)	Velký epický poem (král Gilgameš, Enkidu, hledání nesmrtelnosti, potopa v tabulce XI)	akkadština (na základě starších sumerských poem)	Starobabylónská a následně standardní babylónská literatura	Starobabylónská verze: cca 18. stol. př. n. l.; Standardní babylónská verze (Sin-lēqi-unninni): asi 13.–10. stol. př. n. l.; nálezy především z knihovny v Ninive (7. stol. př. n. l.)
Příběh o potopě a Noemovi (Bible Genesis 6–9)	Náboženský a teologický text v rámci Tóry/Pentateuchu: morální zkaženost lidstva, Boží rozhodnutí seslat potopu, záchrana Noema a jeho rodiny na arše, obnova světa a uzavření smlouvy (duha jako znamení).	hebrejština (biblická hebrejština)	Starověký Izrael / judsko-izraelská tradice v rámci staroorientálního světa	Tradičně kladeno k Mojžíšovi; historicko-kriticky v průběhu 1. tisíciletí př. n. l., konečná redakce Pentateuchu obvykle datována do období po babylónském exilu, cca 6.–5. stol. př. n. l.

Šuruppakova ponaučení

Jméno Utnapušti (středobabylónská forma) se rovněž objevuje v tzv. Šuruppakových ponaučeních. Jde o sumerský literární text moralistního a pedagogického charakteru, psaný jako rady otce jeho synovi. Otec bývá nazýván jako Šuruppak (Šuruppag) nebo také král Ubar-Tutu a syn Utnapušti nebo také Ziusudra – tedy hrdina pozdějších potopných mýtů. Šuruppakova ponaučení (Instructions of Shuruppak) jsou jeden z nejstarších dochovaných didaktických textů lidstva – často se uvádí, že jde o nejstarší „otcovská moudra“ vůbec, někdy datovaná až do 3. tisíciletí př. n. l. (raně dynastické období III, kolem 2600–2500 př. n. l.).^[5]

V sumerských textech se „Šuruppak“ objevuje v souvislosti s osobou, protože Ubara-Tutu, poslední král před potopou v Sumerském seznamu králů, je uváděn jako „král Šuruppaku“. V některých starších překladech a populárních textech se Ziusudra / Utnapištim objevuje jako „Šuruppak“, protože bývá označován jako „Šuruppacký“ nebo „z Šuruppaku“ → což se někdy nesprávně překládá jako jméno konkrétního člověka. ^[6]

Mýtus o Atrachasísovi

Atrachasísův epos (cca 18.–17. stol. př. n. l.) je starobabylónský mýtus vysvětlující vznik lidstva, přelidnění a potopu, zároveň zkoumá hranice mezi bohy a lidmi. Bohové stvoří člověka, aby převzal jejich těžkou práci, ale lidský svět se rychle přelidní a jeho hluk ruší vrchního boha Enlila. Následuje série katastrof – mor, hlad a nakonec univerzální potopa, jejímž cílem je lidstvo zredukovat. Moudrý hrdina Atrachásís je tajně varován bohem Enkim a postaví loď, aby přežil zničení. Po potopě bohové stanoví nová pravidla lidské existence (smrtelnost, nemoc, omezená plodnost), aby se podobná katastrofa neopakovala.^[2]

V akkadském eposu Atrachásís vystupuje jako hrdina potopy Atrachásís, který na základě Enkiho rad nejprve zažehná mor a další pohromy a nakonec na jeho pokyn postaví loď, na níž přežije potopu. V pozdějších verzích téhož příběhu, zejména v Eposu o Gilgamešovi, je tentýž hrdina znám pod jménem Utnapištim. V mýtu o Atrachasísovi na základě Enkiho rady zažehná mor a poté na jeho radu postaví loď, na které přežije potopu světa.

Epos o Gilgaméšovi

V akkadském Eposu o Gilgamešovi (standardní „ninivské“ babylónské verzi) je Uta-napištim jméno člověka, kterému bohové udělili věčný život poté, co přežil prastarou potopu. Gilgameš k Uta-napištimovi putuje, aby od něj získal odpověď na otázku, jak se vyhnout smrti. Ve starobabylónských fragmentech eposu se jeho jméno objevuje ve tvaru Uta-napišti.

Gilgameš k němu putuje na „ostrov daleko za „Ústím řek“, aby zjistil, jak se lze vyhnout smrti po ztrátě přítele Enkidua. Utnapištim mu vypráví příběh o potopě: jak jej bůh Enki tajně varoval, aby postavil loď, uchoval život a přestál zkázu, která měla zničit lidstvo. Po oběti bohům je Utnapištim spolu se svou ženou nadán nesmrtelností a vzdálen od lidí. Gilgameš se od něj dozví, že nesmrtelnost není lidským právem, a selže i ve zkoušce bdělosti, jež měla ověřit jeho způsobilost. Nakonec dostane jen krátkodobou možnost obnovit mládí pomocí rostliny z hlubin, kterou však ztratí, a od Utnapištima odchází s porozuměním, že smrtelnost je nevyhnutelným údělem člověka.^[7]

Utnapištim je v eposu o Gilgamešovi označován za syna Ubara-Tutua, sumersky "ochrana boha Tutua", podle sumerského královského seznamu 8. předpotopního panovníka, který vládl ve městě Šuruppaku (také Šuruppag, ležící nedaleko dnešní osady Tell Fara v Iráku) bylo významné sumerské město v jižní Mezopotámii, osídlené cca od 3. tisíciletí př. n. l. po dobu 18 600 let. Bylo známé jako město boha lékařství Ninazu a město mudrců a písařů. V sumerském mýtu o potopě je hrdina přeživší potopu také nazýván Ziusudra, v akkadském mýtu, z něhož byl příběh o potopě převzat do eposu o Gilgamešovi, je to Atrachasís.

V chcetitské verzi eposu o Gilgamešovi se hrdina přeživší potopu nazývá jménem Ullu, z akkadského výrazu ullú ("onen, vzdálený "). V této souvislosti je zajímavé, že Utnapištim je rovněž obdařen přívlastkem "vzdálený".

Biblická postava Noema

Atrachasís, Ziusudra (v akkadské verzi Utnapištim) představují v mezopotamské tradici nejbližší paralelu biblickému Noemovi, ačkoli jde o paralelu pouze tematickou. Postavy Ziusudra → Utnapištim → Noe tvoří tři kulturní verze téhož archetypu, postupně adaptované do sumerštiny, akkadštiny a hebrejštiny. Mnoho badatelů se shoduje, že příběh o Noemovi, který můžeme nalézt v Bibli (Genesis 6–9) je literárně přepracovanou verzí mezopotamské potopné tradice (okruh Ziusudra / Atrachasís / Utnapištim), ačkoli biblické vyprávění zároveň klade důraz na morální důvody potopy a monoteistický rámec, který se v mezopotamských verzích nevyskytuje. Zatímco mezopotamské verze kladou důraz na rozmar či únavu bohů z lidského hluku a přelidnění, biblické vyprávění potopu vykládá jako důsledek morální viny lidstva a jeho zkaženosti.

Podobnosti s Noemem (striktně podle textových pramenů) :

• jsou spravedliví muži, vyvolení bohem/bohy
• jsou varováni před potopou
• mají postavit loď
• zachraňují živé bytosti
• po potopě konají rituální oběť
• dostávají božské požehnání