Utnapištim

Utnapištim (akkadsky: Uta-napišti; varianty: Utanapištimu, Uta-napištim) v sumersko-akkadské mytologii značí mytického člověka, který přežil potopu. Z akkadského jazyka (Utnapištim) bývá překládán jako „Nalezl život“. Tento mýtický hrdina je jakousi obdobou biblického Noema. Příběh se odrazil v mnoha mýtech a legendách a byl v nějaké verzi znám prakticky po celé Mezopotámii.

Mýtus o Atrachasísovi zapsaný na tabulce klínovým písmem, Britské muzeum v Londýně.

Nejstarší dochované fragmenty sumerského mýtu o potopě pocházejí z 3. tisíciletí př. n. l.; byly nalezeny především v Uru a Nippuru. V těchto textech figuruje jméno Ziusudra, který bývá překládán jako „Den života“.

Atrachásís v překladu „velmi moudrý“ pochází z období starobabylónské akkadštiny (cca 18.–17. stol. př. n. l.). Jméno Utnapištim se objevuje až v pozdějších verzích akkadštiny - v klasických a standardních babylónských redakcích Eposu o Gilgaméšovi. Nejstarší dochované texty o potopě tedy pocházejí z Mezopotámie (sumerský Ziusudra, akkadský Atrachasís, Utnapištim). Minimálně od cca 18.–17. stol. př. n. l.

Genesis 6–9 je mladší (definitivní podoba textu je datována do 1. tisíciletí př. n. l.). Moderní přehledy shrnují, že „početné a často detailní paralely jasně ukazují, že vyprávění o potopě v Genesis závisí na mezopotamských eposech, zvláště na Gilgamešovi a Atrachasísovi“.

Etymologie

Jméno	Jazyk	Doslovný význam	Tematický význam
Ziusudra	sumerština	„Život dlouhých dnů“ / „prodloužený život“	dlouhověkost, zachování života
Atrachásís	akkadština	„nejmoudřejší / velmi moudrý“	nejmoudřejší mezi moudrými
Utnapištim	akkadština	„Ten, kdo našel život“	získání nesmrtelnosti
Noe (Noach)	hebrejština	„odpočinutí“, „klid“	člověk přinášející obnovu po katastrofě

Ziusudra (ZI.U.SUD.RA nebo také ZI-UD-SU-DÁ) je v sumerském překladu "život dlouhých dnů", legendární panovník města Šuruppaku, syn Ubár-Tutua, jenž se zachránil před potopou a jehož bohové obdarovali věčným životem. Jméno bývá analyzováno jako „Ten, kdo prodloužil život“ nebo „Život dlouhých dnů“. (Etymologie: zi = život, ud = den/slunce, sud = dlouhý/prodloužit.) Je hlavní postavou sumerského příběhu o potopě v textu „Instrukce Šuruppakovy“ a v dalších fragmentech.

Mýtus o Atrachasísovi

Atrachasísův epos (cca 18.–17. stol. př. n. l.) je starobabylónský mýtus vysvětlující vznik lidstva, přelidnění a potopu, zároveň zkoumá hranice mezi bohy a lidmi. Bohové stvoří člověka, aby převzal jejich těžkou práci, ale lidský svět se rychle přelidní a jeho hluk ruší vrchního boha Enlila. Následuje série katastrof – mor, hlad a nakonec univerzální potopa, jejímž cílem je lidstvo zredukovat. Moudrý hrdina Atrachásís je tajně varován bohem Enkim a postaví loď, aby přežil zničení. Po potopě bohové stanoví nová pravidla lidské existence (smrtelnost, nemoc, omezená plodnost), aby se podobná katastrofa neopakovala.

V akkadském eposu Atrachásís vystupuje jako hrdina potopy Atrachásís, který na základě Enkiho rad nejprve zažehná mor a další pohromy a nakonec na jeho pokyn postaví loď, na níž přežije potopu. V pozdějších verzích téhož příběhu, zejména v Eposu o Gilgamešovi, je tentýž hrdina znám pod jménem Utnapištim. V mýtu o Atrachasísovi na základě Enkiho rady zažehná mor a poté na jeho radu postaví loď, na které přežije potopu světa.

Epos o Gilgaméšovi

V akkadském Eposu o Gilgamešovi (standardní „ninivské“ babylónské verzi) je Uta-napištim jméno člověka, jenž přežil potopu. V standardní babylónské verzi Eposu o Gilgamešovi vystupuje Utnapištim jako jediný člověk, kterému bohové udělili věčný život poté, co přežil prastarou potopu. Gilgameš k němu putuje, aby od něj získal odpověď na otázku, jak se vyhnout smrti. Ve starobabylónských fragmentech eposu se jeho jméno objevuje ve tvaru Uta-napišti.

Gilgameš k němu putuje na „ostrov daleko za Ústím řek“, aby zjistil, jak se lze vyhnout smrti po ztrátě přítele Enkidua. Utnapištim mu vypráví příběh o potopě: jak jej bůh Enki tajně varoval, aby postavil loď, uchoval život a přestál zkázu, která měla zničit lidstvo. Po oběti bohům je Utnapištim spolu se svou ženou nadán nesmrtelností a vzdálen od lidí. Gilgameš se od něj dozví, že nesmrtelnost není lidským právem, a selže i ve zkoušce bdělosti, jež měla ověřit jeho způsobilost. Nakonec dostane jen krátkodobou možnost obnovit mládí pomocí rostliny z hlubin, kterou však ztratí, a od Utnapištima odchází s porozuměním, že smrtelnost je nevyhnutelným údělem člověka.

Utnapištim je v eposu o Gilgamešovi označován za syna Ubara-Tutua, sumersky "ochrana boha Tutua", podle sumerského královského seznamu 8. předpotopního panovníka, který vládl ve městě Šuruppaku (také Šuruppag, ležící nedaleko dnešní osady Tell Fara v Iráku) bylo významné sumerské město v jižní Mezopotámii, osídlené cca od 3. tisíciletí př. n. l. po dobu 18 600 let. Bylo známé jako město boha lékařství Ninazu a město mudrců a písařů. V sumerském mýtu o potopě je hrdina přeživší potopu také nazýván Ziusudra, v akkadském mýtu, z něhož byl příběh o potopě převzat do eposu o Gilgamešovi, je to Atrachasís.

V chcetitské verzi eposu o Gilgamešovise hrdina přeživší potopu nazývá jménem Ullu, z akkadského výrazu ullú ("onen, vzdálený "). V této souvislosti je zajímavé, že Utnapištim je rovněž obdařen přívlastkem "vzdálený".

Šuruppakova ponaučení

Jméno Utnapušti (středobabylónská forma) se rovněž objevuje v tzv. Šuruppakových ponaučeních. Jde o sumerský literární text moralistního a pedagogického charakteru, psaný jako rady otce jeho synovi. Otec bývá nazýván jako Šuruppak (Šuruppag) nebo také král Ubar-Tutu a syn Utnapušti nebo také Ziusudra – tedy hrdina pozdějších potopných mýtů. Šuruppakova ponaučení (Instructions of Shuruppak) jsou jeden z nejstarších dochovaných didaktických textů lidstva – často se uvádí, že jde o nejstarší „otcovská moudra“ vůbec, někdy datovaná až do 3. tisíciletí př. n. l. (raně dynastické období III, kolem 2600–2500 př. n. l.).

V sumerských textech se „Šuruppak“ objevuje v souvislosti s osobou, protože Ubara-Tutu, poslední král před potopou v Sumerském seznamu králů, je uváděn jako „král Šuruppaku“. V některých starších překladech a populárních textech se Ziusudra / Utnapištim objevuje jako „Šuruppak“, protože bývá označován jako „Šuruppacký“ nebo „z Šuruppaku“ → což se někdy nesprávně překládá jako jméno konkrétního člověka.

Biblická postava Noema

Atrachásís, Ziusudra (a v akkadské verzi Utnapištim) je v mezopotamské tradici nejbližší paralelou biblického Noema. Je to však paralela pouze tematická. Ziusudra → Utnapištim → Noe představují tři kulturní verze téhož archetypu, postupně adaptované do sumerštiny, akkadštiny a hebrejštiny. Mnoho badatelů dnes vychází z toho, že biblický příběh o Noemovi je převzatý (resp. literárně přepracovaný) z mezopotamské potopné tradice – tedy z okruhu Ziusudra / Atrachasís / Utnapištim.

Podobnosti s Noemem (striktně podle textových pramenů) :

• jsou spravedliví muži, vyvolení bohem/bohy
• jsou varováni před potopou
• mají postavit loď
• zachraňují živé bytosti
• po potopě konají rituální oběť
• dostávají božské požehnání

Související články

• Mezopotámie
• Epos o Gilgamešovi
• Mýtus o Atrachasísovi
• Sumersko-akkadská literatura
• Sumersko-akkadská mytologie