Václav Šubert

Václav Šubert (9. července 1825 Kadlín^[1] – 21. února 1885 Krabčice) byl český reformovaný kazatel, význačná osobnost probuzeneckého hnutí v evangelické církvi a průkopník a zakladatel diakonické práce na území dnešní České republiky.

Václav Šubert
Václav Šubert
Narození	9. července 1825 nebo 9. července 1835 Kadlín Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	21. února 1885 Krabčice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání	farář
Nábož. vyznání	Evangelická církev v Rakousku (1781–1918)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Působil ve sborech ve Vtelně, v Černilově (1850–59), v Praze u Klimenta (1859–62) a v Krabčicích (1862–85).

Roku 1861 založil periodikum Hlasy ze Siona, o rok později založil časopis Hus. Od roku 1870 vydával časopis pro vnitřní misii nazvaný Evangelické listy.^[2] Inspirován diakonickým ústavem v německém Kasierswerthu, založil v roce 1864 v Krabčicích evangelický dívčí ústav, sirotčinec a nedělní školu. Datum 1. 11. 1864 je označením vzniku první diakonické/charitativní práce na území České republiky. Roku 1874 stál u zrodu diakonické organizace, jež byla nazvána Evangelická společnost pro dobročinnost křesťanskou (pod názvem Českobratrská společnost pro dobročinnost křesťanskou existovala až do roku 1951).

Jeho teologické postoje a výrazná, pietisticky orientovaná zbožnost byly mimo jiné ovlivněny kontakty s kazatelem Ochranovské jednoty bratrské, Friedrichem E. Kleinschmidtem, který v šedesátých letech 19. století rozvíjel misijní činnost v Dubé.^[3]

Roku 1864 byl zvolen superintendentem církve reformované v Čechách, ale vláda nepotvrdila jeho volbu pro jeho vyhraněné národní smýšlení.

Věnoval se komponování duchovních skladeb.^[4]