Václav Hrubý (historik)

Václav Hrubý (9. října 1885 Hradec Králové – 15. ledna 1933 Brno^[1]) byl český historik, archivář a pedagog, zabývající se zejména paleografií a diplomatikou.

Václav Hrubý
Narození	9. října 1885 Hradec Králové
Úmrtí	15. ledna 1933 (ve věku 47 let) Brno
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	historik, paleograf, vysokoškolský učitel a archivář
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Pocházel z rodiny královéhradeckého metalurga Václava Hrubého a jeho manželky Boženy. Po absolutoriu gymnázia na Královských Vinohradech od školního roku 1904–1905 studoval na české Filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovi univerzity v Praze, jak u historiků Gollovy školy, tak na něj měl vliv zejména Gustav Friedrich. Po dvou letech v Praze započal studium v Ústavu pro rakouský dějezpyt ve Vídni. Vzdělání ukončil v Praze 28. července roku 1913, kdy u prof. Vrby obhájil disertační práci Listiny biskupů pražských z let 1258 až 1343,^[2] což byla jeho rozšířená práce rigorózní.

V letech 1909–1922 pracoval v Archivu Národního muzea, od roku 1916 jako vedoucí. V letech 1921–1924 vyučoval na Státní archivní škole. V roce 1925 byl jmenován mimořádným profesorem pomocných věd historických na univerzitě v Brně, od roku 1928 řádným profesorem, a vyučoval tam až do své smrti.

Dílo

Publikoval řadu důležitých drobnějších prací z širokého spektra témat. Jeho práce ovšem trpí tím, že mnoho projektů zůstalo pouze v torzovitém stavu (ať už kvůli příliš velkým cílům, nebo kvůli předčasné smrti). Jakožto vedoucí Československého státního historického ústavu vydavatelského se podílel na přípravě edice českých a moravských diplomatických regest RBM, ze které nakonec sešlo. Započal rozsáhlý podnik vydávání listin z Archivu České koruny, ale z mnohasvazkového projektu dokončil jen druhý svazek a z prvního vyšel posmrtně jen první sešit. Plánoval řadu úvodů do pomocných věd historických, nakonec zůstalo jen u Úvodu do archivní teorie i prakse (1930). Důležitá (ale též sporná) diplomatická práce byla vydána až posmrtně pod názvem Tři studie k české diplomatice (1936).

Bibliografie

• Inaugurační diplom krále Jana Lucemburského z r. 1310, in: Český časopis historický 16, Praha: Historický klub, 1910, s. 298–305.
• Václav Hanka a jeho Rukopis Královédvorský, Praha 1919.
• Falsa břevnovská, in: Český časopis historický 26, Praha: Historický klub, 1920, s. 94–126.
• Jindřich Vlach z Isernie a počátky městských knih pražských i desk zemských, in: Časopis Archivní školy v Praze, roč. 1, Praha: Státní archivní škola, 1923, s. 142–166.
• Studie k dílu "Archivum coronae regni Bohemiae", in: Časopis Archivní školy v Praze, roč. 2, Praha: Státní archivní škola, 1924 [vyd. 1925], s. 112–127.
• K otázce vzniku města pražského, in: Českou minulostí : sborník k šedesátinám prof. Václava Novotného, Praha: J. Laicher, 1929, s. 77–95.
• Úvod do archivní teorie i prakse, Praha 1930.
• Tři studie , Praha: J. Laichter, 1929, s. 77k české diplomatice,vydal Jindřich Šebánek, Praha 1936.