Václav Kára

Václav Kára (7. září 1782 Mladá Boleslav^[1] – 15. prosince 1859) byl český římskokatolický duchovní, děkan v Mladé Boleslavi a sídelní kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích v letech 1825-1857.

Jeho Milost Msgre. Václav Kára
sídelní kanovník litoměřické kapituly
Kanovník Václav Kára kolem roku 1850
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	1808
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Generální vikář litoměřické diecéze (1825-1859)
Osobní údaje
Datum narození	7. září 1782
Místo narození	Mladá Boleslav České království České království
Datum úmrtí	15. prosince 1859 (ve věku 77 let)
Povolání	římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel z Mladé Boleslavi, kde také studoval na piaristickém gymnáziu. Na kněze byl vysvěcen v roce 1808. Od roku 1813 byl děkanem mladoboleslavským. V Litoměřicích se stal vice-ředitelem (vicerektor) diecézního teologického učiliště. Kanovníkem katedrální kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích byl ustanoven v roce 1825. Dosáhl funkce generálního vikáře litoměřické diecéze a oficiála církevního soudu. Stal se také předsedou biskupské konzistoře. Papežem byl oceněn titulem papežský tajný komoří. Obdržel státní vyznamenání rytíř císařského řádu Františka Josefa I. a stal se čestným měšťanem mladoboleslavským. Měl v držení statek na "Tejnici". K jeho českým vlasteneckým aktivitám patřilo, že se stal členem Českého muzea a Matice České. Patřil bezesporu k českým obrozencům. Přestože litoměřická diecéze, kterou jako generální vikář, první po litoměřickém biskupovi řídil, měla převahu německy mluvícího obyvatelstva, hlásil se k české vlasti a duchovenstvo obou národností ho přijímalo a vážilo si ho.