Václav Kopecký

Václav Kopecký (27. srpna 1897 Kosmonosy^[1] – 5. srpna 1961 Praha) byl český komunistický novinář, politik, ministr informací a ministr kultury.

Neutralita tohoto článku byla zpochybněna.

---

Václav Kopecký
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Československa
Narození	27. srpna 1897 Kosmonosy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. srpna 1961 (ve věku 63 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Kosmonosy
Choť	Hermína Kopecká
Příbuzní	Matěj Kopecký Lída Baarová (švagrová)
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	politik a novinář
Ocenění	Čestné občanství města Liberec
Podpis
Commons	Václav Kopecký
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl předním ideologem a propagandistou KSČ. Po roce 1948 se aktivně podílel na přípravě politických procesů s odpůrci režimu. Patřil k nejtvrdším stalinistům, sovětskému diktátoru zůstal věrný i po jeho smrti a odsouzení kultu osobnosti. Ještě počátkem 60. let patřil k posledním, kteří obhajovali Stalina v Československu. Po celá čtyři desetiletí byl také bezvýhradným následovníkem politiky Sovětského svazu, sovětské zájmy pro něj byly vždy nadřazeny zájmům Československa.^[2]

Život

Narodil se jako třinácté dítě v rodině malého živnostníka a funkcionáře Sokola. Zapsal se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil.^[3] Jako student se stal členem sociálnědemokratické mládežnické organizace, později se však přiklonil k marxismu a v roce 1921 se stal zakládajícím členem KSČ.^[4] Jako novinář v té době přispíval do Rovnosti, Pravdy, Dělnického deníku a od roku 1928 byl redaktorem Rudého práva.

V letech 1929–1938 byl poslancem československého parlamentu za KSČ. Když byla v říjnu 1938 zastavena činnost KSČ, odešel Václav Kopecký do SSSR, kde pobýval až do roku 1945 spolu s Klementem Gottwaldem a dalšími významnými českými komunisty. Po osvobození Československa v roce 1945 trvale ovlivňoval veřejný život jako člen vlády (již od 4. dubna 1945 ministr v první vládě Národní fronty), poslanec a člen Ústředního výboru KSČ a jeho předsednictva.^[5]

Zemřel v Praze na plicní embolii. Byl mu uspořádán státní pohřeb.^[6]

Rodinný život

Václav Kopecký měl manželku Hermínu (1903–1953)^[7] a syna Ivana (* 1925). Ti s ním pobývali i v době jeho válečné emigrace v Sovětském svazu. Syn Ivan Kopecký vystudoval v SSSR práva. Po válce působil v 50. letech na ministerstvu zahraničních věcí a byl radou na čs. zastupitelském úřadě v Moskvě.^[8]

Političtí protivníci chtěli proti Kopeckému v roce 1947 využít sňatek Lídy Baarové, která byla v této době osočována z kolaborace, s Janem Kopeckým. Dle jeho oponentů byli oba Kopečtí v příbuzenském vztahu a Václav Kopecký se údajně objevil na svatbě tohoto páru. Po své úspěšné obraně se mu dostalo v tisku veřejné omluvy.^[9] Příbuzenský vztah obou Kopeckých je nejasný, Václav Kopecký příbuznost již v roce 1947 veřejně odmítl. V současnosti se objevují různé teze o jejich příbuznosti, dokonce takové, že Jan Kopecký byl údajným synem Václava Kopeckého.^[10] Nejčastěji se udává, že Jan Kopecký byl synovcem Václava Kopeckého.^[11] Naopak se ale Václav Kopecký hrdě hlásil k odkazu svého předka Matěje Kopeckého, českého loutkového divadelníka a obrozence, také z těchto důvodů sám finančně podporoval loutková i jiná divadla.^[9] V tomto ohledu lze zmínit, že i Jan Kopecký, manžel Lídy Baarové, je spojován s loutkářským rodem Kopeckých.^[12][10]

Politika

Od počátku své kariéry byl věrným spojencem Klementa Gottwalda. Na V. sjezdu KSČ v roce 1929 byl jedním z tzv. „karlínských kluků“, kteří se v sekretariátu v Sokolovské ulici v Karlíně v čele s Gottwaldem zmocnili vedení strany. Ve vedení strany zůstal až do své smrti.^[13] Z KSČ následně odešla většina zakládajících členů a v následujících volbách ztratila 3 procentní body.

V letech 1931–1938 byl poslancem Národního shromáždění republiky Československé a byl rovněž členem nejvyššího vedení KSČ. Zároveň byl po celá 30. léta 20. století informátorem Kominterny a sovětských vedoucích míst o situaci v Československu a v komunistické straně.^[3] V roce 1931 pronesl v parlamentu projev, ve kterém ostře kritizoval vládu za pošlapání práv sudetských Němců, a prohlásil, že komunisté budou hájit právo sudetských Němců na sebeurčení. V polovině 30. let ale komunisté na příkaz Kominterny otočili a začali hájit demokratické Československo proti nacismu.^[14]

Od roku 1938 až do konce druhé světové války působil v exilu v Moskvě. Účastnil se jednání komunistů s Edvardem Benešem v Moskvě v prosinci 1943^[15][16][17] a podílel se na vytvoření Košického vládního programu.^[3] Během pobytu v Moskvě se pokoušel získat Gottwaldovo místo ve vedení strany a došlo k jeho osobní roztržce s Gottwaldem i jeho manželkou. Zpět do vlasti se po válce vrátil jako ministr.

Po únoru 1948 se jako jeden z nejvlivnějších představitelů KSČ aktivně podílel na přípravě, ideologii i propagandě politických monstrprocesů. Patřil k hlavním příznivcům trestu smrti a nejvyšších trestů pro odpůrce socialismu. V procesu se skupinou Rudolfa Slánského prosadil popravu Otto Šlinga a později perzekuci Marie Švermové. Jeho likvidační řeč proti Švermové je ukázkou Kopeckého krutosti a bezohledného pletichářství.^[18][19]

Jako ministr kultury měl zásadní vliv na kulturní politiku v Československu a byl neúnavným propagátorem socialistického realismu. Zasloužil se o vytvoření kultu Julia Fučíka.^[20][21]

Kopecký proslul svým smyslem pro humor, který dosahoval až obhroublé podoby. Dokonce i své oficiální projevy „zpestřoval“ různými vtipy.^[22]

Vládní funkce

• V letech 1945–1953 působil ve všech vládách jako ministr informací (od 7. října 1948 ministerstvo informací a osvěty^[23]; první a druhá vláda Zdeňka Fierlingera, první a druhá vláda Klementa Gottwalda a vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého), dokud nebylo toto ministerstvo 31. ledna 1953 zrušeno.
• Od 31. ledna 1953 zastával funkci náměstka předsedy vlády ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého a druhé a třetí vládě Viliama Širokého (14. září 1953 – 12. prosince 1954 jako první náměstek předsedy vlády).
• V období 14. září 1953 – 12. prosince 1954 působil jako ministr kultury ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého.

Umělecké zobrazení Václava Kopeckého

Jan Budař	České století, režie Robert Sedláček, 2013[24]
Pavel Nečas	Televise bude!, režie Jan Bušta, 2014
Karel Dobrý	Bohéma, režie Robert Sedláček, 2017

Ocenění

• V letech 1961–1968 po něm bylo pojmenováno dnešní Strossmayerovo náměstí v Praze.^[25]
• V roce 1955 obdržel Řád Klementa Gottwalda^[26]
• Byl nositelem zahraničních vyznamenání^[5]

Dílo

• Třicet let KSČ (1951)
• ČSR a KSČ (1960)