Václav Prachner
český sochař From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Václav Prachner (17. září 1784 Praha – 3. dubna 1832 Praha) byl sochař, řezbář a formíř období klasicismu, pocházející z bavorské rodiny Prachnerů, syn Petra Prachnera (1744–1807) a vnuk Richarda Jiřího Prachnera (1705–1782).
Remove ads
Život
Studoval na pražské Kreslířské Akademii u Josefa Berglera, s nímž také později spolupracoval. Roku 1805 převzal otcovu dílnu. Jeho mecenášem byl biskup Leopold Lev z Thun-Hohensteinu, kterému patřila usedlost Cibulka.[1]
Dílo
Pracoval jednak v rodinné dílně v Praze, kde nejčastěji používal jako materiál hořický pískovec. K jeho raným kamenným dílům patří kamenný náhrobek Tieglů z Lindenkronu, vytvořený pro Sázavský klášter roku 1816.
Dále opakovaně pracoval jako návrhář a formíř železné litiny pro železárny hraběte Rudolfa Vrbny v Komárově-Hořovicích. Podle kresby svého učitele Josefa Berglera vytvořil dvě varianty pomníku bitvy u Chlumce s antikizující sochou bohyně vítězství Niké (návrh 1829–1830, odlitek 1835). V září roku 1813 sňal posmrtnou masku francouzského generála a carského maršála Jeana Victora Moreaua, po úmrtí na zranění z bitvy u Drážďan v Lounech veřejně vystaveného v Praze. Podle posmrtné masky později modeloval i sochařský portrét generála Jeana Victora Moreaua. Pro Kadaň vytvořil, asi nákladem ovdovělé baronky Josephiny von Zoph, náhrobky c. k. podmaršála barona Johanna von Zoph i jejich syna, rytmistra Petra Josua von Zoph, zemřelých roku 1812 a 1820. Dále navrhl roku 1825 sochu na pomníku generála Hieronyma Colloredo-Mansfelda ve Varvažově a roku 1826 náhrobek baronky Aloisie Schirndingerové v kapli sv. Jana Nepomuckého v Plandrech u Jihlavy.
Z roku 1826 pochází jeho nejznámější kamenná socha, Alegorie Vltavy na kašně na Mariánském náměstí (Kašna Terezka) v Praze na Starém Městě.[2] Na Olšanských hřbitovech se nachází náhrobek rodiny Veithovy složený ze tří plastik ve výklencích, který je rovněž jeho dílem.[3]
Nejznámější litinový pomník vytvořil podle Berglerovy kresby pro pasovského biskupa Leopolda Thuna na Malostranském hřbitově v Košířích. Pro téhož objednavatele vytvořil také některé sochy v usedlosti Cibulka v Praze - Košířích (Omnia tempus habent, 1822). Jejich originály jsou zčásti vystaveny v Galerii hlavního města Prahy a zčásti v Lapidáriu Národního muzea v Praze, kde je také figurální náhrobek Michaela Václava Kronesa z roku 1809, přenesený z Malostranského hřbitova v Praze - Košířích, a náhrobní skulptura rodiny Kutzerovy z let 1814–1815, přenesená z Olšanských hřbitovů v Praze.[4] Restaurovaná stéla Mir eine Weile byla v roce 2007 z Cibulky přenesena na Malostranský hřbitov.[5] Nachází se nedaleko náhrobku hraběte Thuna.
Generál Jean-Victor Moreau
Kašna se sochou Terezky - alegorie Vltavy, Mariánské náměstí
Náhrobek rodiny Veithovy na Olšanských hřbitovech
Náhrobek Leopolda hraběte Thun-Hohensteina na Malostranském hřbitově, vlevo v pozadí stéla Mir eine Weile
Stéla Mir eine Weile na Malostranském hřbitově přenesená z usedlosti Cibulka
.jpg)
Remove ads
Reference
Literatura
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads