Věra Frömlová–Zezuláková

Věra Frömlová–Zezuláková (3. srpna 1924, Nové Město na Moravě – 26. prosince 1998, Praha)^[1] byla malířka a restaurátorka se specializací na středověké deskové malby (obrazy).^[4][5] Jejím manželem byl architekt Jan Fröml.^{[3] [p 1]} Její dcerou je akademická malířka a restaurátorka Jana Lukešová (manželka českého architekta, historika architektury, odborného publicisty a vysokoškolského pedagoga Zdeňka Lukeše).^[3]

Věra Frömlová–Zezuláková
„Portrét dívky“ - obraz Věry Frömlové (ukázka její volné tvorby)
Narození	3. srpna 1924 Nové Město na Moravě Československo Československo[1]
Úmrtí	26. prosince 1998 (ve věku 74 let) Praha Česko Česko[1]
Vzdělání	Akademie výtvarných umění v Praze (1945 až 1953)[2]
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	restaurátorka, malířka[1]
Manžel(ka)	architekt Jan Fröml (1920 – 2009)[3]
Děti	Jana Lukešová
Příbuzní	zeť: Zdeněk Lukeš
Známá jako	Věra Frömlová
Ocenění	vyznamenání Za vynikající práci (1963)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studia

Po maturitní zkoušce na reálce v Novém Městě na Moravě byla v roce 1945 přijata do Prahy na Akademii výtvarných umění.^[3] Tady nejprve studovala (1945 až 1950)^[2] v ateliéru figurální kresby českého malíře, ilustrátora, grafika a pedagoga profesora Vladimíra Sychry.^[2][3] Od roku 1949 pokračovala (1950 až 1953)^[2] ve studiu v restaurátorském ateliéru českého malíře a zakladatele samostatného studijního oboru restaurování profesora Bohuslava Slánského.^[2][3] S jeho školou se v letech 1950–1952 zúčastnila restaurování nástěnných maleb na zámku v Jirnech, v Liběchově a v pražském Ungeltu, v roce 1953 se zúčastnila nástěnné výzdoby Betlémské kaple v Praze a v roce 1954 rekonstrukce sgrafit na Schwarzenberském paláci v Praze na Hradčanech.

Pracovní kariéra

V roce 1953 se stala členkou Svazu československých výtvarných umělců (SČSVU) - v nově ustavené sekci Restaurátorů (MSGR).^[2]

Věra Frömlová pracovala v letech 1956 až 1974 v restaurátorském oddělení Národní galerie (NG) v Praze (obor malba).^[2][3] Posledních několik let (1971 až 1974) pak ve funkci vedoucí restaurátorského ateiéru NG ve Šternberském paláci.^[2] V roce 1973 byla Věra Frömlová jmenována Ministerstvem kultury ČSR členkou výtvarné komise Svazu českých výtvarných umělců (SČVU).^[2] V letech 1972 až 1979 působila jako komisařka Českého fondu výtvarných umění (ČFVU) pro obor restaurování maleb.^[2] V roce 1974 začala pracovat samostatně v rámci tzv. svobodného podnikání.^[3]

Studijní cesty

V padesátých a šedesátých letech dvacátého století cestovala Věra Frömlová studijně po Evropě (západní Evropa, Maďarsko, SSSR).^[2] V roce 1957 pobývala v Paříži, v roce 1967 ve Florencii.^[3] Tady se v letech 1967 až 1968 účastnila záchranných restaurátorských prací ve Fortezza da Basso.^[2][3]

Charakter činnosti a dílo

Věra Frömlová se specializovala na gotickou deskovou malbu a v tomto oboru restaurování patřila k předním odborníkům.^[3] Pracovala ale také na závěsných obrazech datovaných do pozdějších dob (díla od umělců jakými byli např. Bartholomeus Spranger, Hans von Aachen, Karel Škréta či Václav Vavřinec Reiner) jakož i na restaurování polychromovaných gotických soch.^[3]

Počátkem šedesátých let dvacátého století restaurovala část (Kladení do hrobu) triptychu Mistra třeboňského oltáře. Spolu s restaurátorem Mojmírem Hamsíkem ji byla (v roce 1963) udělena cena „Za vynikající práci“.^[2] Následně (1964 až 1965)^[2] pak konzervovala a rekonstruovala gotický deskový obraz Piety (také od Mistra třeboňského oltáře) tzv. Církvickou desku, která je umístěna v kostele svatého Vavřince v Církvici.^[3]

Dále Věra Frömlová restaurovala Madonu vyšebrodskou (datována 1415–1420), polychromovanou vápencovou sochu – Madonu krumlovskou, Madonu Aracoeli (datována 1390) jakož i díla Lucase Cranacha, Anthonise van Dycka, Quentina Massyse, Gerarda Terborcha, Andreye Orcagna (florentský malíř, sochař a architekt) a další díla.^{[3] [p 2]}

V letech 1971–1974 vedla restaurátorský ateliér pro staré umění Národní galerie ve Šternberském paláci. Roku 1973 byla Ministerstvem kultury ČSR jmenována členkou výtvarné komise MSGR SČVU. Roku 1974 zahájila samostatné restaurování obrazů ve svém vlastním ateliéru. Nadále se však účastnila společných prací při restaurování nástěnných maleb, a to roku 1974 v sále zámku Rabštejn nad Střelou (s J. Tesařem, s týmž kolegou restaurovala roku 1978 raně gotické malby na dvou klenebních polích kostela Panny Marie v Jihlavě a v letech 1977–1978 pozdně gotické malby v presbytáři kostela sv. Jiří v Bořitově a s Karlem Stádníkem spolupracovala v letech 1978–1979 při restaurování maleb v kostele Panny Marie na Strahově.^[6]

V osmdesátých let dvacátého století pracovala Věra Frömlová na restaurování souboru třiadvaceti desek Mistra Theodorika z hradní kaple sv. Kříže^[2] na Karlštejně.^[3]

V letech 1988 až 1989 byla Věra Frömlová členkou přípravné komise celostátní výstavy „Restaurátorské umění“ (v Praze).^[2]

Další aktivity

Věra Frömlová rovněž publikovala v odborných časopisech, zejména v revui „Umění“.^[3] V mimopracovím čase se věnovala volné krajinomalbě rodného kraje a staromistrovským zátiším.^[3] Svá díla vystavovala se „Skupinou restaurátorů R 64“.^[2][7][3] Účastnila se Horáckých salónů v Novém Městě na Moravě (a to v letech 1966, 1969 a 1970).^[2] Během svého života obdržela za svoji restaurátorskou práci několik ocenění: od prezidenta Antonína Novotného vyznamenání Za vynikající práci (1963) a další.^[2]

Autorské výstavy

• 1980 – Věra Frömlová: Restaurátorské dílo, Středočeská galerie, výstavní síně, Praha^[2]
• 2009 – Věra Frömlová: Výběr z díla, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, Nové Město na Moravě (Žďár nad Sázavou)^[2]
• 2010 – Věra Frömlová: Výběr z díla, Galerie výtvarného umění v Náchodě, Náchod^[2]

Společné výstavy

• 1957 – Výstava k 65. výročí školy, Jedenáctiletá střední škola, aula, Nové Město na Moravě (Žďár nad Sázavou)^[2]
• 1965 – Skupina restaurátorů „R 64“, Galerie Vincence Kramáře, Praha^[2]
• 1965 – Skupina restaurátorů „R 64“, zámek Kroměříž
• 1968 – Skupina restaurátorů „R 64“, zámek Kroměříž
• 1969 – Skupina restaurátorů „R 64“, Oblastní galerie Liberec
• 1972 – Přehlídka restaurátorských prací, Galerie hl.m. Prahy - Staroměstská radnice^[8]
• 1978 – Umění vítězného lidu. Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února, Praha^[2]
• 1979 – Výstava členů SČVU, Klub Mánes, Praha^[9]
• 1980 – Výtvarní umělci k 35. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha^[2]
• 1983 – Národní divadlo a výtvarné umění, Restaurátorské práce, Galerie Československý spisovatel, Praha^[2]
• 1984 – Národní divadlo a výtvarné umění, Restaurátorské práce, Jihočeské muzeum, České Budějovice (České Budějovice)^[2]
• 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha^[2]
• 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava^[2]
• 1989 – Restaurátorské umění 1948-1988, Mánes, Praha^[2]