Věra Haluzová

Věra Haluzová, rozená Andrýsková (30. listopadu 1924 – 30. října 2013) byla česká folkloristka. Do vysokého věku se aktivně věnovala studiu lidových zvyků, působení v dětských souborech, činnosti porotkyně na přehlídkách folklorních souborů a práci na tvorbě scénických pásem dětských folklórních souborů.

Věra Haluzová
Narození	30. listopadu 1924 Otrokovice
Úmrtí	30. října 2013 (ve věku 88 let)
Místo pohřbení	hřbitov Moravský Písek
Povolání	muzikoložka, etnografka a učitelka
Choť	Jan Haluza[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osobní život

Památeční deska na budově ZŠ Pozlovice

Během studia ve Zlíně se věnovala aktivně atletice a v roce 1946 se vdala za závodního běžce a civilním povoláním právníka Jana Haluzu. Ten byl po komunistickém převratu v roce 1948 zatčen, mučen a posléze vězněn celkem šest let. Nedlouho po něm byla zatčena i Věra Haluzová. Byla vyslýchána, několik týdnů držena ve vazbě, nakonec byla ale propuštěna. Později jí bylo umožněno působení na místě učitelky na základní škole v Biskupicích. S manželem, který ji v jejich aktivitách silně podporoval, žili až do jeho smrti v roce 2011 v domku v Pozlovicích.

Aktivity

S manželem neměli děti, což vedlo k jejímu rozhodnutí pracovat pro děti jiných a věnovat se dětskému folkloru. Její působení přesáhlo hranice Luhačovického Zálesí, kde na počátku padesátých let začala se studiem a dokumentací lidových zvyků. V počátcích své práce spolupracovala především s profesorem Antonínem Václavíkem. Materiály sesbírané za celý život využívala při tvorbě folklorních pásem. V roce 1954 během svého působení v Biskupicích organizovala svůj první folklorní pořad pod názvem Jaro na dědině.^[2] Začátkem šedesátých let v Luhačovicích založila folklorní soubor Malé Zálesí a po mnoho let jej vedla.^[3] Později spolupracovala s Ústavem lidové kultury ve Strážnici, kde byla zakladatelkou Dětské Strážnice a po dlouhá léta členkou programové rady a autorkou dětských pořadů. Dále spolupracovala s Folklórním sdružením ČR, CIOF, účastnila se mezinárodních sympózií a setkání pracovníků zabývajících se výchovou dětí a mládeže.

V roce 1992 byla hlavní iniciátorkou I. světového festivalu dětského folkloru, který se v Československu konal v souvislosti s připomínkou 400 let od narození J. A. Komenského. Jednou ze zastávek festivalu byly i Luhačovice, kde od tohoto roku pravidelně pořádala festival Písní a tancem. Ten se postupně rozšířil i do okolních měst. Každoročně se na tematicky koncipované přehlídce schází soubory z několika zemí Evropy.^[4] V Luhačovicích také již v osmdesátých letech prosadila myšlenku akce zvané Otevírání pramenů. Pro ni sestavila folklorně-dramatické pásmo, v rámci kterého průvod obchází jednotlivé prameny a u každého se odehrává krátká scénka. Inspirovala se staletými tradicemi, zejména uctívání vodních pramenů, k nimž zakomponovala další prvky z lokálních zvyklostí z různých míst Moravy, ale také vyvolávání známé z Jízdy králů. Vše je doplňováno postavami policajta a písaře, kteří přispívají k humornému ladění a osobitým způsobem vysvětlují působení léčivých vod. Akce si získala značnou popularitu a dnes patří k nejvýznamnějším lákadlům turistické sezóny v Luhačovicích.^[5]

Ocenění

V roce 2009 o ní natočila Česká televize dokument v režii Miroslava Kačora. V roce 2010 převzala z rukou hejtmana Zlínského kraje Stanislava Mišáka vyznamenání 2. stupně.^[6]