Index vulkanické aktivity

Index vulkanické aktivity (anglicky VEI: Volcanic Explosivity Index) je stupnice pro klasifikaci intenzity sopečné činnosti, založená na kvantitativním přístupu. Byla sestavena v roce 1982 dvojicí britských vulkanologů Chrisem Newhallem a Stephen Selfem na havajské univerzitě. VEI představuje semikvantitativní škálu stupňů 0–8 o narůstající explozivitě, které odpovídají relativní velikosti (magnitudě) dané vulkanické erupce. Jednotlivé stupně škály se přidělují na základě určení dílčích faktorů indexu, z nichž nejpodstatnější jsou: celkové množství produkovaného pyroklastického materiálu (spad,tefry, žhavá mračna aj.), výška erupčního sloupce, trvání hlavní fáze eruptivní činnosti, kvalitativní parametry (tj. popisné, např. mírná, efuzivní, explozivní, kataklyzmatická apod.), styl dosavadní aktivity sopky a výška rozmývání erupčního oblaku (troposféra x stratosféra). Jako hlavní parametr se používá zejména objem vyvrženého materiálu, přičemž měřítko stupnice je logaritmické (nárůst objemu desetinásobně s každým přibývajícím stupněm), neplatí však pro VEI 0, VEI 1 a VEI 2. Čím je číslo indexu vyšší, tím je erupce větší. Do VEI 0 patří nejčastěji efuzivní aktivita (výlev lávy na povrch).

Index

VEI	Objem vyvrženého materiálu	Klasifikace	Popis	Výška sopečného mraku	Frekvence	Průnik vyvrženin do troposféry	Průnik vyvrženin do stratosféry
		Příklady
0	< 104 m3	Havajská erupce	efuzivní	< 100 m	nepřetržitě	zanedbatelný	žádný
		Erebus (1963), Kīlauea (1977), Mawson Peak (2006), Dallol (2011), Piton de la Fournaise (2017)
1	> 104 m3	Havajská erupce Strombolská erupce	mírná	100 m – 1 km	denně	velmi malý	žádný
		Stromboli (od dob Římské říše), Nyiragongo (2002)
2	> 106 m3	Strombolská erupce Vulkánská erupce	explozivní	1–5 km	každé 2 týdny	mírný	žádný
		Unzen (1792), Cumbre Vieja (1949), Galeras (1993), Sinabung (2010)
3	> 107 m3	Vulkánská erupce Peléjská erupce Sub-pliniovská erupce	katastrofální	3–15 km	každé 3 měsíce	podstatný	možný
		Lassen Peak (1915), Nevado del Ruiz (1985), Soufrière Hills (1995), Ontake (2014)
4	> 0.1 km3	Peléjská erupce Sub-pliniovská erupce Pliniovská erupce	kataklyzmatická	> 10 km	každých 18 měsíců	podstatný	pravděpodobný
		Laki (1783), Kīlauea (1790), Mayon (1814), Mont Pelée (1902), Colima (1913), Sakuradžima (1914), Katla (1918), Galunggung (1982), Eyjafjallajökull (2010), Calbuco (2015)
5	> 1 km3	Peléjská erupce Pliniovská erupce	obrovská	> 10 km	každých 12 let	podstatný	významný
		Vesuv (79), Fudži (1707), Agung (1963), Mount St. Helens (1980), El Chichón (1982), Hudson (1991)
6	> 10 km3	Pliniovská erupce Ultra-pliniovská	kolosální	> 20 km	každých 50–100 let	podstatný	podstatný
		Nevado de Toluca (8550 př. n. l.), Mount Veniaminof (1750 př. n. l.), Ilopango (450), Huaynaputina (1600), Krakatoa (1883), Santa Maria (1902), Novarupta (1912), Pinatubo (1991)
7	> 100 km3	Ultra-pliniovská	superkolosální	> 20 km	každých 500 až 1000 let	podstatný	podstatný
		Campi Flegrei (před 37 000 lety), Kikai (4300 př. n. l.), Robledo (2300 př. n. l.), Théra (1620 př. n. l.), Taupo (180), Pektusan (946), Tambora (1815)
8	> 1000 km3	Ultra-pliniovská	megakolosální	> 20 km	každých 50 000 let	obrovský	obrovský
		Yellowstone (před 630 000 lety), Toba (před 74 000 lety), Taupo (před 25 360 lety)

Dosud je známo kolem čtyřiceti erupcí o síle VEI 8 za posledních 132 milionů let. Třicet z nich se odehrálo během posledních 36 milionů let. To naznačuje, že nezanedbatelné množství není stále známo a údajně by jich mohlo být celkem šedesát. Podle dosavadních dat dochází k těmto enormním erupcích jednou za 50 tisíc let. Posledním byl výbuch supervulkánu Taupo na Novém Zélandu před 27 tisíci lety.

V posledních 10 000 letech (celé období holocénu) nastalo nejméně 10 erupcí o síle VEI 7. Dále je známo padesát osm erupcí pliniovského typu, včetně třinácti erupcí, během nichž došlo k vzniku kaldery. U všech se bohužel nedala přesně stanovit intenzita na VEI stupnici.

Global Volcanism Program (GVP) eviduje 7 742 sopečných erupcí v holocénu (9700 př. n. l. až po současnost), což představuje 75 % veškerých erupcí v daném období, 49 % z nich má menší intenzitu než VEI 2 a 90 % menší než VEI 3.

Galerie

• 
  Znázornění objemů vyvržených sopečných materiálů.
• 
  VEI 0 – Výlev aa lávy na Havaji (1998).
• 
  VEI 1 - Strombolský typ erupce italského vulkánu Stromboli (1980).
• 
  VEI 2 – Freatická erupce na White Island, 9. prosince 2019.
• 
  VEI 3 – Indonéská Agung, 27. listopadu 2017
• 
  VEI 4 – Islandská Eyjafjallajökull, 17. dubna 2010.
• 
  VEI 5 – Mount St. Helens v USA, 18. května 1980.
• 
  VEI 6 – Erupce sopky Pinatubo na Filipínách dne 12. června 1991.

Související články

• Horká skvrna – místo vývěru magmatu mimo okraje litosférických desek
• Magma – žhavá tavenina v hloubi Země
• Magmatická hornina – hornina vzniklá krystalizací magmatu
• Ohnivý prstenec – pás sopek táhnoucí se z Jižní Ameriky přes Kamčatku, Japonsko a Filipíny
• Láva – magma na povrchu
• Sopečná erupce – výron magmatu ze sopky
• Sopečné jezero – jezero vzniklé vulkanickou činností

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu index vulkanické explozivity na Wikimedia Commons