Průsmyk Valparola

Průsmyk Valparola (italsky Passo di Valparola, ladinsky Ju de Valparola nebo Ju de Valparora, německy Valparolapass) je průsmyk v italských Alpách u hranice s Jižním Tyrolskem. U průsmyku se nachází jezero Valparola a několik kilometrů jihovýchodně průsmyk Passo di Falzarego.

Průsmyk Valparola Valparola Pass Passo di Valparola Ju de Valparola Ju de Valparora
Pohled na východ: Opevnění Tre Sassi. Na horizontu Averau.
Základní informace
Světadíl	Evropa
Pohoří	Alpy
Nižší útvar	Dolomity
Průjezdnost	silnice Strada provinciale 24
Výška sedla	2192 m n. m.
Severozápadní část
Stát	Itálie Itálie
Provincie	Belluno
Město	Badia
Povodí	Adiže
Jihovýchodní část
Město	Cortina d'Ampezzo
Povodí	Piava
Poloha
Valparola
Souřadnice	46°32′0″ s. š., 11°59′0″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průsmyk Valparola tvoří rozvodí mezi přítoky do Jaderského moře, a to:

• Severozápadní svah: Říčka Gadera protékající údolím Val Badia ústící do Rienzy (něm. Rienz), ta ústí do řeky Isarco (něm. Eisack) u Brixenu, která dále ústí do Adiže.
• Jihovýchodní svah: povodí Piavy.

Historie

Až do 1. světové války patřil průsmyk Tyrolsku. Několik kilometrů východně procházela hranice s Itálií. Tím se průsmyk stal součástí fronty v Dolomitech, kterou Rakousko ze strategických důvodů poněkud posunulo za svou státní hranici. V průsmyku stojí stará rakouská pevnost Tre Sassi. Brzy po začátku 1. světové války byla částečně zničena italskou dělostřelbou. Přitom přišlo o život několik rakouských vojáků. Jako válečnou lest nechali Rakušané pevnost zevnitř osvětlenou, aby vzbudili dojem, že je nadále bojeschopná. Z toho důvodu byla Italy nadále postřelována. Dnes je z pevnosti muzeum.

Dříve vedla přes průsmyk pouze hipostezka, která byla později přebudována na silnici strada provinciale č. 24 pokračující za průsmykem údolím Val Badia v provincii Bolzano jako strada provinciale č. 37.

Název

Své jméno nese průsmyk po železárnách, které se kdysi v jeho blízkosti nacházely. Valporola je volný latinský překlad alpská železářská pec. Pozůstatky těchto pecí, které byly v provozu ještě v 16. století, měly být patrné ještě v roce 1860. Člověk doby kamenné již průsmyk znal, jak dokazuje několik nálezů. Lze předpokládat, že metalurgie zde sahala až do doby železné.^[1]

Modrý kámen je vidět při pravém okraji pod vrcholem.

Modrý kámen

Velký kámen^[2] byl před několika lety modře natřen a stal se turistickou atrakcí.

Pohled směrem na severoseverozápad s vrcholem Cima Cunturines